„A veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou.“ (Gn 19,19)
– Starče, požehnejte!
Když (svatí) Otcové říkají, že pokání se děje tehdy, když se člověk rozhodne nepáchat znovu své předchozí hříchy a litovat je, znamená to, že si je musí neustále připomínat?
– Ne, nepamatujte si každý hřích zvlášť, ale neustále si uvědomujte svou hříšnost.
Do určitého bodu je třeba přemýšlet o svém omylu a pak pokorně prosit o Boží milosrdenství, a pokud zde není pýcha, Bůh pomůže.
Zvláště když je někdo citlivý, to je pak lepší zapomenout na své staré hříchy, protože byly vyřešeny pokáním a zpovědí.
Může se stát, že ten „zlý“ (nepřítel lidského pokolení) bude takovému člověku připomínat jeho staré hříchy a způsobovat „závrať“ různými zlými myšlenkami (tzv. logismy), aby mu vzal všechen čas a odvedl ho od modlitby.
Kdo však není příliš citlivý a vidí, že se v něm rodí pýcha, pak je dobré, aby si takový člověk své vlastní hříchy připomínal, a tak se stal pokorným.
Zdroj:
Παϊσίου Ἁγιορείτου: ΛΟΓΟΙ Γ’, «Πνευματικὸς Ἀγώνας» (Duchovní zápas), s. 86.
Του Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil a přeložil Michal Dvořáček
