– Starče, jak vypadala betlémská jeskyně?
– Byla to skalní jeskyně a měla jesle, nic víc. Přicházeli tam chudí lidé a nechávali v ní svá zvířata. Jelikož všechny hostince byly obsazené a Přesvatá Bohorodice s Jozefem neměli, kde přenocovat, zastavili se nakonec v této jeskyni. Byl tam také oslík s telátkem, kteří zahřívali Krista svým dechem! Nepraví snad prorok Izaiáš: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána“?(Iz 1,3)
– V jednom troparu, starče, se říká, že Přesvatá Bohorodice, když viděla novorozeného Krista, „radujíc se a plakajíc divila se (a pravila): Mám Ti dát hruď (a kojit Tě), Jenž sám dáváš růst veškerenstvu, nebo Tě mám chválit jako svého Syna a Boha? Jak Tě patřičně oslovit?“
– To jsou Boží tajemství, tj. velká Boží blahosklonnost, kterou si nedokážeme ani představit!
– Starče, jak budeme moci prožít událost Narození Páně, tedy to, že Kristus „se dnes narodil z Panny“?
– Abychom mohli prožít tyto božské události, musíme ponořit naši mysl do božských významů. Pak se člověk (duchovně) promění.
„Dnes se děje velký a paradoxní zázrak,“ zpíváme («Μέγα και παράδοξον θαύμα τετέλεσται σήμερον», tj. těžko představitelný, těžko smysly, ale rovněž logikou pochopitelný jev).
Pokud je naše mysl tam, v onom „paradoxu“, pak díky tomu prožijeme velké tajemství Narození Krista.
Přeji vám, aby se vaše srdce stalo „svatými jesličkami“ a aby vám „Nejsvětější Betlémské dítě“ udělilo všechna svá požehnání.“
Z knihy: „O modlitbě“, Starec Paisij Svatohorec, SLOVA VI.
Zdroj: Άγιος Παΐσιος ο Γέροντας μας
připravil Michal Dvořáček
