Homilie svatého Ondřeje Krétského k svátku Stětí hlavy sv. Jana Křtitele
(Krátký výňatek)
Část lebky (přední obličejová část) svatého Jana Křtitele „přivezená“ roku 1206 ze čtvrté křížové výpravy do Konstantinopole a uložená v křišťálové schránce zdobené stříbrem, zlatem a drahokamy jako poklad sakristie amienské katedrály ve Francii
(…) Na závěr našeho vyprávění o tomto muži (o sv. Janu Křtiteli), který je největším ze všech mužů, kteří se kdy narodili ženě na této zemi, se domnívám, že je vhodné citovat zde krátký Proslov místo epilogu, abychom tohoto muže ozdobili věnci slávy plných „květů“ z Písma Svatého.
Mnoho, vynikajících a velkých je přívlastků a titulů svatého Předchůdce, kterými ho nazývají evangelia a sám Kristus.
První jméno je tedy „Syn“. „Neboj se, Zachariáši, tvá modlitba byla vyslyšena, a Alžběta manželka tvá ti porodí syna, kterého nazveš Jan, a mnozí se budou radovat z jeho narození.“ (Lk 1,13) „Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.“ (Lk 1,57)
Dalším jménem je „Nemluvňátko“.
„I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zaplesalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. I zvolala hlasem velikým a řekla: ‚Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zaplesalo radostně nemluvňátko v životě mém‘.“ (Lk 1,41-44)
Další jméno je „Dítě“.
„A ty, dítě, budeš nazýván prorokem Nejvyššího.“ (Lk 1,76) „Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu izraelskému.“ (Lk 1,80)
Byl také nazýván „Veliký“.
„Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude pít, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.“ (Lk 1,15)
A dále přímo jménem „Jan“.
„Osmého dne přišli obřezat dítě a dali mu jméno Zachariáš po jeho otci. Jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“ Jeho otec Zachariáš si vyžádal psací destičku a napsal: „Jeho jméno bude Jan.“ (Lk 1,59–63)
A samozřejmě „Prorok“.
„Co jste vyšli na poušť vidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. Vždyť všichni proroci a Zákon prorokovali až do Jana.“ (Mt 11, 9-13)
Pán ho nazval „Eliáš“. „A chcete-li to přijmout, je to Eliáš, který má přijít.“ (Mt 11,14) „A půjde před Pánem v moci a duchu Eliášově.“ (Lk 1,17)
Mnozí ho také nazývali „Učitelem“.
„Přicházeli pak i celníci, aby se dali pokřtít, a říkali mu: ‚Mistře, co máme dělat?‘“ (Lk 3,12)
Byl také nazýván „Předchůdcem“, tj. „Připravovatelem“.
„Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho.“ (Lk 1,76)
Svatý Jan Křtitel byl také nazýván „Kazatelem“.
„Jan křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů: ‚Po mně přichází mocnější než já.‘“ (Mk 1,4-7)
Sám se označil za „Hlas“.
„Kdo jsi, pověz nám,“ zeptali se ho jednou poslové, které poslali farizeové. „Kdo jsi, abychom mohli odpovědět těm, kdo nás poslali. Co se vydáváš za člověka?“ A on řekl: ‚Jsem hlas volajícího na poušti.‘“ (Jn 1,22)
Nazýval se také „Křtitel“.
„Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal Janem pokřtít.“ (Mt 3,13) „Jan tam křtil a všichni přicházeli, aby se dali pokřtít.“ (Mk 1,4)
Je také nepochybně „Svědkem“.
„On (tj. Jan) přišel jako svědek, aby svědčil o Světle (tj. o Kristu), aby skrze jeho slova všichni uvěřili. On nebyl to světlo, ale přišel, aby svědčil o světle.“ (Jn 1,7-8) A toto jeho svědectví bylo zpečetěno mučednickou smrtí krve, stínáním čestné jeho hlavy, protože kázal Pravdu, protože káral veškerou nepravost.
Byl také nazýván „Spravedlivý a Svatý“.
„Herodes se bál Jana, protože věděl, že je to muž spravedlivý a svatý.“ (Mk 6,20)
Nazýval se rovněž „Apoštolem“, tj. Poslaným.
„Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním.“ (Jn 3,28)
Další jeho vynikající jméno je „Evangelista“.
„Utěšoval lid mnoha jinými věcmi, ale zároveň zvěstoval lidu (tj. kázal radostnou zvěst, evangelium).“ (Lk 3,18)
Má také jméno „Průvodce k Ženichovi“.
Tento průvodce totiž vede věřící k Ženichovi duší, ke Kristu, jak sám kdysi řekl: „Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit.“ (Jn 3,29-30)
Říká se mu také „Svíce“, tj. lampa. „On byl tou svící hořící,“ řekl o něm náš Kristus, „která hořela a svítila, a vy jste se nechtěli na chvíli radovat z jejího světla.“ (Jn 5,35)
Dostal také titul „Kritik Herodesův“.
„Jan totiž Herodovi říkal: ‚Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra Filipa‘.“ (Mk 6,18) „Herodes, protože byl Janem ovládán kvůli Herodiadě, ho zavřel do vězení.“ (Lk 3, 19)
…
Jan obdržel všechna tato velká a důležitá jména. Byl jimi poctěn, protože jeho činy byly v souladu s jeho tituly. Jan byl tedy tím, kdo je „největší mezi těmi, kdo se narodili z žen“ (Lk 7,28), to znamená, že se na světě nenarodil žádný muž větší než on.
To je ten, o kom prorok David skutečně zpívá, jako by si vypůjčoval ústa Boha Otce, a říká: „Připravím svíci pomazanému svému (tj. Kristu). Na něm se zjeví a zazáří milost Ducha svatého, který ho pomaže za Mesiáše a krále.“ (Ž 131,17-18)
To je ten velký Eliáš, ne Thesbitský, nýbrž ten, který stál mezi Zákonem a Milostí a stal se předchůdcem prvního příchodu Kristova, ačkoli žil chronologicky po Eliášovi Thesbitském; ten, který měl inspiraci a moc podobnou jemu, jak to předpověděl archanděl jeho otci Zachariášovi (Lk 1,17), jak jsme již zmínili. Zachariášovi, jehož krev volá hlasitěji než krev spravedlivého Ábela (Mt 23,35). Zachariáš byl totiž také Židy zabit, jak je Kristus někde kárá, mezi chrámem a oltářem. A důvodem jeho zabití bylo, že Pannu Marii zařadil mezi panny v chrámu i poté, co porodila Ježíše.
„Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.“ (Lk 1,17)
„Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.“ (Mt 23,35)
Jan je ten, kdo poskočil v lůně své matky ještě předtím, než spatřil denní světlo, protože byl informován o přítomnosti svého Pána (Ježíše), který byl tou dobou nošen jako plod v těle Panny Marie. Použil tak jazyk své matky Alžběty a ještě v jejím lůně oznámil narození Syna a Slova Božího z Panny Marie slovy: „A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?“ (Lk 1,43)
On je ten, kdo kázáním pokání obměkčil srdce rodičů a přivedl je zpět k jejich dětem a „přiměl ty, kdo sešli z cesty, aby získali moudrost svatých a spravedlivých lidí, a tak připravil lidi, aby přijali Pána a stali se Jeho lidem.“ (Lk 1,17)
„Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.“
Byl ovocem božského zaslíbení, radostným poselstvím Gabriela, něžným výhonkem, který Bůh daroval stromu uschlému věkem a neplodností. Plodným květem neplodných. Prorokem, který byl sám synem proroka. Chovancem pouště.
On, který připravoval a připravuje lidi celého světa na duchovní zápasy a na dobré přijetí Pána. Zářivý satelit Slunce, který září navždy. Lampa božského Světla. Voják věčného Krále. Ženichův nejlepší přítel, který k Ženichovi přivádí všechny. Služebník Pána. Hlas Slova, který sloužil podobně jako Melchisedech jako kněz na věky. Byl někým, kdo neměl otce (který brzy zemřel) a kdo byl bez matky (která rovněž brzy zemřela), byl jakoby bez původu. Kněz, který byl dokonce učiněn hodným vykonat křest samotného Boha.
Svatý Jan byl tím, kdo na vlastní uši slyšel mluvit Boha Otce. Byl tím, kdo pokřtil Syna a kdo viděl Ducha Svatého sestupovat jako holubici.
Předchůdce je ten, kdo byl koncem, pečetí Mojžíšova zákona.
Ten, kdo byl prostředníkem mezi Boží milostí a lidmi.
Ten, kdo byl největším ze všech proroků a v jehož osobě se konala každá prorocká služba. Hlasatel nebeského království. Předchůdce Krista, Který je sám o sobě Pravdou. Dveře, kterými vstupujeme do říše pokání.
Ten, kdo byl ozdobou a nádherou panen.
Ten, kdo připravil naši spásu.
Ten, kdo uzákonil střízlivost a stal se uzdou pro bezbožné a zlé, a dokonce i ten, kdo vedl ty, kteří respektovali Boží zákon.
Toto je ten velký Jan, jehož jméno vyšlo z úst Božích a bylo sděleno z nebe Zachariášovi archandělským hlasem.
On je hlas zrozený z hluchoněmého otce.
On, který mlčením svého otce zrušil neplodnost své matky.
On zjevil „Beránka Božího“ svým prstem s mocí větší, než měl i ten nejlepší řečník.
On, v jehož tváři má právo se chlubit zdrženlivost. On, který prožil svůj pozemský život jako beztělesný, který byl nalezen jako drahocenná perla v bahně.
On, který byl nalezen jako drahocenný poklad v křehkém a hanebném pokladu.
On, který vyhrožoval neplodným duším motykou Boží spravedlnosti, hrdlička Církve milující poušť, nevyřčená ústa, hlas toho, kdo volá na poušti a hřímá až na konec světa a říká: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte stezky, kudy Pán projde do lidských duší.“ (Mt 3,3; Jn 1,23).
On je jazyk, který svými božskými slovy a svým čistým hlasem i po své smrti kárá Heroda a káže Krista, který kárá každý hřích a zve nás všechny k pokání slovy: „Čiňte pokání, neboť přiblížilo se Království nebeské.“ (Mt 3,2)
Bohu buď sláva a velebnost na věky věků. Amen!
Svatý Ondřej, arcibiskup krétský a jeruzalémský
(Sv. Ondřej Krétský P.G. 97, 1136-1141)
(Aγίου Aνδρέου Κρήτης P.G. 97, 1136-1141)
Zdroj: Agios Kosmas.gr
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Přeloženo a publikováno při příležitosti svátku „Stětí hlavy sv. Jana Křtitele“ (Brno, 11.9.2026)
