Buďme vždy neskonale vděčni nejen za dar naší víry, ale rovněž za církevněslovanský jazyk, který nás Slovany spojuje!
Svatý apoštolům rovný Metoděj, arcibiskup moravsko-panonský, zemřel tři dny po svátku Květné neděle roku 885 po Kr. Zemřel po olbřímí misijní práci, kterou konal v pokoře a s požehnáním nejprve spolu se svým bratrem Konstantinem (následně v mnišství Cyrilem) a později spolu se svými novými pomocníky na nivě Kristově na Velké Moravě. Po jeho smrti bylo dílo byzantské mise v ohrožení a mnozí z učedníků svatých Cyrila a Metoděje vyhnáni a prodáni do otroctví. Bůh ale soudil jinak. Boží dílo nemohlo býti zcela potlačeno. Našlo si svou cestu. Pokračovalo dál tam, kde plody práce svatých věrozvěstů nalezly novou, úrodnou nivu a kde vydaly stonásobný užitek.
„Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (Jn 12,24)
Ano, svatí a apoštolům rovní soluňští bratři zanechali svá unavená těla v zemi, ale tato země, jsouc posvěcena jejich svatými ostatky, vydala mnohý plod. A své plody vydává dodnes. Živé, pravoslavné stádce, byť malé a nepočetné, nadále kráčí v jejich šlépějích a hlásí se k jejich svatému odkazu.
„Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ (Lk 12,32)
Otec Vasyl, který se ujal hlavního kázání při svaté liturgii, vyzdvihl kolosální dílo svatých soluňských věrozvěstů, které se jako světlo rozzářilo do všech částí ekumény. Otec Vasyl vyzval všechny přítomné věřící, aby při každé vhodné příležitosti a četbě rozmanité slovanské literatury vždy vzpomněli na úsilí, námahu a rovněž svatou misijní práci těchto našich osvětitelů, kteří stáli díky své oddanosti k Božímu dílu spásy na počátku toho všeho. Jejich vlastní dílo lze přirovnat k malému semínku, které, když padlo do úrodné půdy, vydalo mnohý užitek… „A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ (Lk 8,8)
Otec Matfej, který k věřícím promluvil na závěr svaté liturgie, spojil ve svém kázání význam dnešního svátku, tj. Neděle o slepém, spolu s hlavními aspekty byzantské mise svatých soluňských bratří na Velkou Moravu. Bez Božího osvícení, bez osvícení pravou vírou by lidé nikdy nemohli „pochopit“ pravdu Božího slova, a tudíž také pravdu duchovní, pravdu o nejvyšších teologických významech lidské existence na tomto světě, která je v té nejvyšší možné míře zjevována prostřednictvím Boží blahodati v Pravoslavné Kristově Církvi jako nositelce plnosti pravdy a poznání.
Otec Vasyl také zdůraznil význam svatých Písem pro nás, pravoslavné křesťany, který je nesmírný, a nesmí být přehlížen. Často se na pravoslavné křesťany pohlíží pouze jako na ctitele ikon, Božích obrazů, jako na oddané vyznavače pravoslavné víry, jako na zbožné křesťany, kteří se modlí a zapalují svíce… Opomíjí se však skutečnost, že také pro nás, pravoslavné křesťany, je prvořadé zejména Písmo Svaté a jeho znalost. Jak nás učí svatí Otcové, Písmo Svaté a Boží zákon je třeba studovat každý den. A právě svatí a apoštolům rovní věrozvěsti velkomoravští si za svůj úkol vytyčili především osvícení duší, tj. zajištění pokrmu pro duše věřících, kterým je Písmo Svaté a díla svatých Otců, a sice ve srozumitelné podobě, neboť jedině tak mohou tato Písma osvítit jak rozum, tak naplnit duši blahými významy a přivést ji ke spasitelným myšlenkám…
Také svatý Cyril Filosof ve svém „Proglasu“ hovoří o významu Božího slova pro duši, která doslova „živoří, nemajíc v sobě života Božího, když Božího slova neslyší“…
A stejný světec ve svém Proglasu dodává, že „nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší, uchystané za kořist věčných muk“.
Važme si tedy nejen daru víry, ale také způsobu, jakým se dostává do našeho srdce. Studiem a čtením posvátných knih stáváme se nejen lidmi vzdělanými, ale také zbožnými a osvícenými. Je-li navíc obsahem našeho studia a četby slovo pravdy, pravá víra, o to je naše úsilí potřebnější a plody z něj obdivuhodnější.
Svatý Cyril Filosof rovněž říká, že vedle pravé víry je třeba také „deště“ v podobě „Božích písem“, aby Boží úroda „vzrostla hojněji“!
Dnešní pouť a svatá liturgie konaná na základech historické trojlodní baziliky, tj. podle všech indicií katedrálního chrámu svatého Metoděje, arcibiskupa moravského, byla zalita nejen sluncem pozemským, nýbrž také Sluncem spravedlnosti, kterým je Kristus, pravý Bůh náš… Jemu jsme se přišli poklonit a vyznat svou oddanost a lásku. Spolu s ním jsme se klaněli také Bohu Otci a Bohu Duchu Svatému – Nejsvětější Trojici, jejíž správné úctě a oslavě nás naučili právě svatí soluňští bratři – Cyril s Metodějem, kteří hájili svatou Orthodoxii proti všem herezím tehdejší doby.
Dnešní požehnaná neděle zůstane nadlouho v naší paměti, neboť v tom nejlepším slova smyslu utvrdila všechny přítomné v jednotě víry a lásky, ve svatém Pravoslaví.
Cožpak právě tak nezní hlavní poselství svatých a apoštolům rovných Cyrila a Metoděje? Nebyla snad právě tato výzva k jednotě tím hlavním, díky čemuž zůstávají svatí věrozvěsti v naší blahé paměti?
Ano, přesně tímto způsobem se totiž obracíme k těmto našim velkomoravským světcům v našich modlitbách a prosíme je, aby „utvrdili všechny národy slovanské v pravoslaví a jednomyslnosti“.
Dej Bůh, abychom vždy s Boží pomocí a na přímluvy našich svatých věrozvěstů zachovali jak svaté Pravoslaví, tak naši jednotu mezi sebou navzájem „na věky věků“!
Doslov:
V dnešní sváteční den se do Mikulčic na pravoslavnou pouť sjely desítky věřících z různých částí Moravy. Největší zastoupení měli věřící z Brna a z farností, o které duchovně pečuje otec Matfej zde na Jižní Moravě. Každým rokem je účast na této pouti hojnější a hojnější. Také dnešní počasí bylo na výsost krásné, takže dodalo naší pouti ještě většího půvabu.
Nemůžeme nevyjádřit náš velký a upřímný dík, který patří předně otci Matfejovi, jeho mátušce, celé jeho rodině i farnosti a všem lidem dobré vůle, kteří dnes pomohli, aby se tato každoroční pouť na Mikulčických Valech mohla uskutečnit.
Děkujeme rovněž otci Vasylovi za vedení svaté liturgie a jeho mátušce Iryně za vedení pěveckého sboru.
Děkujeme také otci diákonovi Vasylovi, který sloužil společně s oba duchovními pastýři.
Děkujeme všem věřícím, kteří se obětovali a zajistili důstojné podmínky k uskutečnění dnešní poutě, děkujeme za jejich štědrost, ochotu i za jejich opravdovou lásku.
Děkujeme i za chutné pohoštění, které nás po skončení svaté liturgie posilnilo.
Ještě dlouho po skončení svaté bohoslužby jsme stáli v hloučcích, ve stínu vzrostlých bříz, a debatovali jsme o tématech, které nás spojují. Poznávali jsme stále nové a nové tváře přicházející k nám z různých zemí a kultur, kteří v naší vlasti nacházejí útočiště anebo příležitost k práci a vzdělání. Dnes mezi námi bylo také mnoho tzv. katechumenů, kteří se připravují na svatou tajinu křtu. Troufám si říci, že také oni díky dnešnímu svátku a obecenství v Bohu poznali zase o něco lépe to, co znamená být pravoslavným křesťanem.
A nelze opomenout ani přítomnost dvou řeckých věřících, kteří projevili touhu poznat toto posvátné poutní místo a zúčastnit se naší pouti, jež je konána k uctění památky jejich slavných předků – svatých Cyrila a Metoděje, dvou velikánů ducha pocházejících z řeckého města Soluně.
Svatí a apoštolům rovní Cyrile a Metoději, proste milostivého Boha, aby smiloval se nad námi, udělil nám svou milost, zachoval nás v jednotě víry a jednomyslnosti, a tím požehnal i naše životy.
Sláva Bohu za vše!
při příležitosti letošní pravoslavné pouti v Mikulčicích (25.5.2025)
připravil Michal Dvořáček
Krátké video z dnešní svaté liturgie:
Krátké video z Mnoholetí otci Matfejovi:
Výběr z fotografií:
