Na aktuální témata v době před svátkem Paschy
Otec Jozef s metropolitou krutickým a kolomenským Pavlem ve Svaté zemi
Při příležitosti slavného a milostiplného svátku svatého
Kristova Vzkříšení roku 2021!
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi. (Filip 4,4-9)
Drahý otče, požehnejte!
Svatý apoštol Pavel v jednom svém poslání tamní křesťany (z města Filipi) pobízí k zachování radosti bez ohledu na starosti, které jsou všudypřítomné. Svatý Pavel doslova říká, že „Pán je blízko“, že se nemáme trápit „žádnou starostí“, ale vždy a v každé modlitbě máme Bohu „děkovat“. Je to tedy „pokoj Boží“, který má každý z nás získat, aby tento pokoj „shůry“ v našem srdci střežil myšlenku na našeho Spasitele.
Vedeme s Vámi tento nadčasový rozhovor v době, která se nedá charakterizovat jinak než jako „pohnutá“ a „nejistá“. My, pravoslavní křesťané, tuto dobu vnímáme jako přirozený důsledek našeho života ve světě, který nás obklopuje, a současně i našich vlastních poklesků a nedokonalého pokání. Když slyšíme slova svatého apoštola Pavla a jeho výzvu k úvahám o tom, co je „pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“ (viz Filip 4,4-8), jak toho máme prosím nejlépe dosáhnout? A jak můžeme převést tyto naše úvahy do skutečného křesťanského života? Můžete nám, prosím, poradit?
Předně mi dovolte poděkovat za veškerou lásku a přízeň, kterých se mi ode všech věřících v posledních měsících a dnech dostalo, a nadále dostává. Rád odpovím na Vaše otázky, kterých si vážím.
Při Vámi položené otázce se mi na mysli vybavila slova starozákonního krále a proroka Davida, který pravil: Neboť u Hospodina jest milosrdenství a hojné u něho vykoupení. (Ž 130,7) a dále: Vyveď ze žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé. (Ž 142,8) V těchto prostých zvoláních je, myslím, řečeno vše. Pokud se cítíme těžce, klesáme na mysli, poddáváme se některým těžkostem, které v menší či větší míře zažíváme my všichni společně, pak vězme, že „u Hospodina jest milosrdenství“, a to je právě tím, co naše duše potřebuje. Nikdo nemá takovou lásku jako Pramen veškeré lásky, a nikdo nemá tak velký soucit jako Oceán veškerého soucitu, kterým je náš milosrdný Pán. K němu volejme, když je naše duše uvězněna ve stísněnosti dnešní doby: „Vyveď ze žaláře duši mou!“
Ano, je to tak, jak říkáte.
Žijeme v době, která najednou postavila celé lidstvo před složité otázky a rozhodování. Zdraví lidí je často to nejpřednější. A je pravdou, že také my, pravoslavní křesťané, se vždy modlíme za „nemocné a trpící“, a jeden druhému při různých příležitostech přejeme dlouhý život na „mnohá a blahá léta“. Najednou jsme však byli zasaženi nemocí, jejíž důsledky se promítly do všech sfér lidského života, uvažování a konání. Možná, že teprve až za mnoho let budeme schopni přesně pochopit, oč se vlastně jednalo, a uvědomíme si hloubku a šířku této celosvětové události.
Z pouti po Svaté zemi s otcem Jozefem
My, pravoslavní křesťané, se však v prvé řadě modlíme za „pokoj shůry“, neboť víme, že pokoj, který dává Hospodin, „trvá na věky“. Dále se modlíme za „spásu duší našich“, protože nejdůležitější pro člověka, jak nás učil svatý vladyka Gorazd, je právě spása jeho duše, kterou Bůh stvořil spolu s naším tělem, a jedině ona nás může spojit s Pramenem života a naplnit nás Jeho milostí, a tudíž i „věčným životem“.
Pravoslavná církev se od nepaměti modlí za „mír celého světa“, neboť mír mezi všemi je neustále narušován některými lstivými živly, jejichž záměry jsou zlé a odbojné vůči Boží vůli.
Neustále se modlíme také za „nemocné, trpící a zajaté,“ poněvadž na světě se neustále miliony lidí nacházejí v nebezpečí, mnoho je na celém světě též nemocných, trpících i lidí zbavených svobody.
Modlíme se rovněž za to, aby nás Bůh zbavil „tísně, hněvu a nouze“, poněvadž všechno to jsou veliká zla, která mohou otřást naším duchem, který může ztratit rovnováhu a podlehnout mnoha pokušením anebo oslabit své pevné základy, které má v Bohu.
A nezapomeňme, že u Boha máme vždy velkou přímluvu především ze strany naší Přesvaté Bohorodice a všech svatých, k nimž obracíme své zraky v dobách zkoušek a zármutku. V době svaté Čtyřicátnice pějeme v našem chrámu Akathist k Přečisté Boží Matce, kde opakujeme tato slova: „Raduj se mnohobolestná Matko Boží, zármutek náš v radost proměňující!
Foto: Jan Pochylý
Jedna z takových zkoušek se v minulých měsících vší silou opřela i na nás všechny. Je to spíše psychologická zkouška, zkouška naší vůle, oddanosti Bohu a vytrvalosti naší důvěry v Boží milosrdenství.
Jen vzpomeňme, jaké poselství nám zanechaly životy a skutky našich svatých, jaké příklady nadpozemsky silné víry a důvěry v Boha. Od nich se učíme duchovnímu zápasu, od nich přijímáme blahé a v Bohu moudré rady, od nich čerpáme tolik potřebnou sílu a odvahu při překonávání různých životních zkoušek, neboť oni všichni prošli „ohněm a vodou“ různých soužení. Není ani jednoho světce, který by dosáhl nebeského Království jinak než „úsilím“, a toto úsilí vždy představovalo v pravoslavném chápání duchovní námahu, duchovní vzestup od země k nebesům čili askezi. Této askeze je v menší či větší míře třeba i dnes. Zasvěťme tedy i my svůj život modlitbě, čtení a studiu Písma Svatého, účasti na bohoslužbách a obřadech naší Církve, rozjímání nad poučeními našich svatých a hlavně, a to především, napodobujme ve všem našeho Spasitele. „Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘“ (1 Pt 1,15-16)
Ptáme se Vás na tato témata také v souvislosti s tím, co se před několika měsíci odehrálo v naší eparchii, kdy jste byl nezákonně odvolán a zbaven funkce duchovního správce naší farnosti. Vy dobře víte, že my, věřící, celá naše farnost, Vás nadále považujeme za právoplatného „správce“ a duchovního „pastýře“ naší místní pravoslavné obce. A tuto naši podporu jsme prokázali jak slovem, tak skutkem. Svědčí o tom také obrovská podpora jak v podobě tištěné, tak elektronické petice, která je nadále doplňována o další podpisy.
Velmi děkuji za veškerou Vaši podporu a projevenou lásku, která mě dojímá a utvrzuje mě v dosavadním zápase. Vidím odezvu z různých stran, od nás z domova, ale také ze zahraničí, dokonce velmi vzdáleného. Právě tato nezištná podpora mě mocně podpírá a dodává dalších sil. Někdy se zdá, že náš „zápas“ je předem prohraný, že se proti nám spikly všechny síly zla, ale nenechme se mýlit. Boží spravedlnost, ať už k ní dojde kdykoli, je jako ostří meče. Všichni budeme souzeni za to, co jsme učinili, všichni bez rozdílu. Na nás pastýřích svaté Kristovy Církve nicméně leží velká zodpovědnost. Běda nám, pokud se svému poslání zpronevěříme. Soudit nás budou naše vlastní skutky. Modlím se proto k Bohu, abych si ve všem, co činím, zachoval čisté svědomí. A abych se Vám, drazí věřící, mohl podívat do očí. Nemohl bych učinit něco, co by bylo podvodem na Vás anebo svaté Církvi. Nemohl bych si dovolit uzurpovat nějaké právo, které mi nenáleží, nebo vzít něco, co mi nepatří. Mým posláním je vést své duchovní stádce, chránit je s požehnáním svého biskupa a zachovávat svatou víru a řád naší Církve bez poskvrny. Jen vzpomeňme, co se stalo Ananiášovi a Safiře, kteří si z prodaného majetku vzali tajně něco pro sebe? A jak je Pán skrze svatého apoštola Petra potrestal (viz Skutky, 5. kap.).
Můžete prosím věřícím i přátelům naší farnosti sdělit, jaká je situace kolem Vašeho odvolání nyní? Co se od počátku Vašich snah o očištění z pomluvy, z níž jste byl nařčen, změnilo? A jakým způsobem Vám můžeme v této chvíli pomoci my, Vaši věrní věřící a farníci?
Situace se má tak, že prozatím se nezměnilo nic zásadního. Vše zůstává tak, jak jsme již popsali vícekrát v našich zprávách na webových stránkách naší farnosti. Jak se situace vyvinula před začátkem svaté Čtyřicátnice, tak zůstává i doposud. To jest: podali jsme protest a nesouhlas s mým odvoláním, obrátili jsme se vícekrát na příslušné orgány a především na samotného eparchiálního správce. Napsali jsme také Posvátnému synodu, který by měl celou záležitost v dohledné době řešit v rámci církevního soudu, neboť spolu se mnou byl obviněn i Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí. Z našeho původního stanoviska jsme tedy neustoupili ani o píď. A vlastně ani nemůžeme. Popřeli bychom sami sebe.
Otec Jozef žehnající věřící a město Brno divotvornou ikonou
Matky Boží „Sedmibolestnou“
My jsme tuto situaci nezavinili ani nezpůsobili. Byli jsme křivě obviněni, zbaveni funkce duchovního správce, přičemž se tak stalo nezákonnou a nekanonickou cestou, a proto žádáme příslušné církevní orgány, aby tuto situaci napravili.
Náš stařičký biskup Simeon je již v takovém stavu, že není schopen eparchii fyzicky vést. Nesídlí ve svém sídle, nýbrž v soukromí, u své rodiny. Na telefony nereaguje, na dopisy neodpovídá. Takto se nechová ani ten nejnepatrnější úřad v naší zemi. Domníváme se, že vladyka Simeon již není ani o všech věcech zcela řádně informován. Naše eparchie potřebuje nového eparchiálního biskupa, který bude mít důvěru u církevního lidu, který získá schválení od Posvátného synodu, který bude zvolen v souladu s Boží vůlí.
Blažený Augustin, biskup Hipponský, napsal: „Zákon, který není spravedlivý, není skutečný zákon.“ A o církevním zákoně to platí dvojnásob.
V posledním období jsme se kvůli pandemickým opatřením nemohli všichni setkávat a vídat tak, jak bychom si přáli. Osobní vztahy s ostatními bratry a sestrami v Pánu samozřejmě neustaly úplně, ale byly do značné míry omezeny. Všichni cítíme, že sdílení naší víry, osobních pocitů a názorů formou přátelské a především osobní komunikace s někým druhým, je nesmírně důležité i pro náš duchovní život. Jak vnímáte tuto složitou dobu Vy? Z pohledu nemoci, která lidstvo postihla, z pohledu duchovního života, na který měla svůj nesmazatelný vliv, z pohledu strachu a fobie, která se začala nekontrolovatelně šířit společností a dotýkala se poměrně intenzivně i nás věřících. Můžete prosím shrnout své osobní názory na obtížnost této situace, na způsoby jejího řešení ze strany svaté Kristovy Církve, jejích členů, a hlavně na to, jak si můžeme zachovat správný a církevní pohled na tento novodobý globální fenomén?
V prvé řadě se domnívám, že nesmíme nic a nikoho odsuzovat. Mohou se kolem nás dít různé věci, ba i velmi smutné a z pohledu naší křesťanské víry nepřijatelné, ale z úst našich svatých vychází vždy jedna naléhavá a bezpodmínečná pobídka: Nikdy nikoho neodsuzujme. Na vše se snažně nahlížet duchovně. O ostatních si nemysleme nic špatného. Mějme proto v našich srdcích dobro a lásku, „a ty předávejme dál“, jak říkával svatý Porfýrios (Bairaktaris), starec Kavsokalyvitský. Dávejme pozor, abychom nebyli pohoršeni kvůli lidem, kteří nám nějak ublížili. Za všechny se musíme modlit s láskou.
A další velký a bohonosný starec, Efrém z Arizony, nás poučuje o tom, že také každou zkoušku, kterou nám Bůh pošle, ať už je jakákoli, musíme přijímat s pokorou. Bůh nám tyto zkoušky posílá pro náš prospěch, aby trpělivost ve všech těchto věcech mohla být považována za askezi, kterou jinak nejsme schopni učinit.
Foto: Jan Pochylý
To jsou moudrá slova, potvrzená svatostí života těchto velkých současných pravoslavných starců. A proto, moji milí, přinášejme vždy a za všech okolností neustále projevy vděčnosti našemu Hospodinu za vše, protože útěcha milosti, jak pravil starec Efrém, „přichází po každé zkoušce, když ji překonáme trpělivostí a díkůvzdáním“.
Všichni Svatí prošli různými pokušeními a souženími, a oni trpělivě oslavovali Boha a obdrželi korunu věčné slávy! Neztrácejme proto odvahu v našem zápase. Právě tito svatí nám předávají zkušenost svého obecenství s Bohem, kterého dosáhli díky Boží blahodati. Právě tito světci nám dodávají odvahu a ubezpečují nás, že „náš Kristus neviditelně stojí po našem boku a sleduje zápas každého z nás“. „Snažte se získat čistou mysl, abyste pocítili milost svatého Vzkříšení.“
Před blížícími se svátky svaté Kristovy Paschy, Pánova vítězství nad smrtí, bychom Vás rádi požádali také o Vaše krátké osobní přání pro všechny věřící naší farnosti, ale i její přátele a lidi dobré vůle, kteří zejména Vám osobně po celou dobu zachovávali věrnost, vyjadřovali svou plnou důvěru a obdiv a stáli neochvějně po Vašem boku. Vždyť dnes je pod peticemi souhrnem podepsáno již více než 2,5 tisíce osob. A podpisů nadále přibývá.
Přeji si ze srdce, moji milovaní věřící, „ať Bůh povstane a jeho nepřátelé jsou rozptýleni!“ Přeji si ze srdce, aby „nám nastala svatá Pascha“, která je tajuplná, velebná, kterou je sám náš Spasitel a Vykupitel, která je tak významná, že si to nedokážeme ani zcela představit. Co ale dobře víme, že tato svatá Pascha, Kristovo slavné Vzkříšení, „osvěcuje všechny věřící“.
Z pouti po Svaté zemi s otcem Jozefem
Přeji si, milí věřící, abychom blahou zvěst o Vzkříšení zvěstovali našimi životy všude a za všech okolností, to znamená nejen, když nás mají lidé rádi, ale také tehdy, když nás nenávidí. Ano, my pravoslavní křesťané musíme najít sílu a povznést naše srdce, abychom jeden druhého objali, abychom dokázali říci „Bratři“ také těm, „kdož nás nenávidí“… A všechno ostatní vložme do Božích rukou, neboť ne my, nýbrž On, Soudce všehomíra, bude soudit živé i mrtvé.
Abychom však dokázali zvolat „Kristus vstal z mrtvých!“, musíme mít předně čisté naše svědomí. „Kteřížkoli v Krista pokřtěni jsme, Krista jsme oblékli.“ A pokud jsme oblečeni v Krista, pak na svém těle i duši neseme znamení Jeho vítězství.
Nechť nás všechny náš Milosrdný Spasitel přijme do své náruče, kéž na nás rozjasní svou tvář a smiluje se nad námi!
Drazí věřící,
přeji Vám z celého svého srdce, abychom byli učiněni hodnými oslavit svátek Kristova Vzkříšení a načerpat do našich životů nehynoucí Světlo Jeho Zmrtvýchvstání, neboť kámen, který stál u hrobu, je již odvalen, a Pán Ježíš Kristus, který byl uvězněn v jeho útrobách, tam již není, neboť slavně vstal z mrtvých.
Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
(Mt 28, 5-7)
Kristus vstal z mrtvých! Christos Voskrése! Christós anésti! Christos anviat!
Hristos vaskrse! Almasiah-Kam!
Požehnanou Paschu Vám i Vašim drahým rodinám.
Milost Pána našeho Ježíše Krista nechť bude se všemi Vámi.
Váš otec Jozef Fejsak,
duchovní správce PCO v Brně
Rozhovor s duchovním správcem PCO v Brně vedl Michal Dvořáček.
V Brně dne 28. dubna 2021
Velký a strastný týden
Užitečné odkazy:
