Být na stráži a bdít nad láskou
„Láska vždy vítězí“
Život svaté Kateřiny spojuje v jedno velmi působivou tapisérii osudů: narození do šlechtické rodiny, život uprostřed pohanství, její touhu po poznání a hledání pravdy, která ji nakonec přivedla k jejímu Zdroji, ke Kristu, Jehož lásce dobrovolně obětovala své mládí, krásu, bohatství, prestiž a nakonec i život, který ještě nestačila ani začít žít… Člověk si klade otázku o vnitřních pohnutkách našich Svatých, ale jen velmi málo je známo o tom, co vedlo k takové oběti právě svatou Kateřinu… Snad jen její cesta ke Kristu skrze její křesťanskou matku a duchonosného starce Onufria.
Vzhledem k tomu, že Onufrios údajně pocházel z pouště, přicházíme k zajímavým souvislostem, protože jeskyně Onufria Velikého ze 4. století leží v doslovném stínu vrcholu hory Sinaj, kam byly anděly podivuhodně přeneseny ostatky svaté a velké mučednice Kateřiny v roce 305, nedlouho poté, co ji sám sv. Onufrios pokřtil a uvedl do tajů křesťanství. Během jejího přebývání se starcem obdržela svatá Kateřina dvě vidění Pána Ježíše Krista. Během druhého z nich si ji novorozený Pán navždy zasnoubil jako svou nevěstu, darovav jí prsten, který našla na svém prstu poté, co vidění skončilo.
To vše hovoří o lásce ke Kristu nade všechnu představivost. A proto si klademe otázku, jež plně vystihuje ty, kteří žízní po Bohu, a sice: „Jak jen dosáhla tak velkých (duchovních) výšin?“ Při tomto pátrání nezůstávají ani patrističtí svatí skoupí na slovo. Dokonce i starověcí lidé pochopili, že je důležité žít podle vnitřního světla člověka.
V Platónově republice už Sokrates našel duši rozdělenou mezi rozum, touhu a hněv. Rozdíly mezi lidmi, respektive mezi národy, byly ze strany těch, kteří viděli pod povrch věcí, připisovány kterékoli z těchto sil, jež dominovaly ostatním osobám či národům. Athéňané byli ovládáni znalostmi; Féničané touhou; zatímco vášniví Skythové byli vždy připraveni bojovat. Rozum by měl v ideálním případě vládnout nad hněvem a touhou, něco, po čem jako po své ambici prahne sekulární společnost dodnes.
Epický příběh výjimečnosti svaté Kateřiny to vykresluje velmi pregnantně, když padesát pohanských řečníků, kteří s ní vedli filosofickou disputaci, prosí o odpuštění od Boha jako první krok k vlastnímu mučednictví za Jeho lásku. „Odpusť mi,“ jak poznamenal Jeho Eminence, arcibiskup Damián ze Sinaje, je prostředníkem, kterým milost Boží usmiřuje touhu a aktivitu, které jsou v nás vždy v rozporu, a vede je k synergii, ke vzájemnému působení, „jež hýbe horami“.
V tomto životě nedochází snadno k žádnému vítězství, natož k tomu, které je ze všech nejvznešenějším: postupu od Božího obrazu k Jeho podobě, která obnovuje božské vlastnosti padlé lidské přirozenosti při pádu člověka.
Ne všichni jsou povoláni k mučednictví. Ale všichni jsou povoláni k intenzivnímu a odvážnému úsilí – vždyť každý pohyb vyžaduje energii.
Bez hydroelektrických sil rozpoutaných hněvem, jako např. vody z roztržené přehrady, co jiného by umožnilo dosáhnout nebetyčných úspěchů lidské hrdinskosti? K vítězství na duchovní a každé další frontě je zapotřebí vytrvalého, houževnatého, rozhořčeného a neutuchajícího zápasu, vždyť naše oslabená vůle je již dosti vyčerpána méně významnými zápasy a úsilím.
Kdo se s radostí chlubí objevením nově nalezeného času na modlitbu během pandemických uzavírek celé společnosti? Možná ne mnoho z nás. Ale přece jen… Ti, kteří se snažili o čas k modlitbě, už věděli, kde ho najít: ve výtahu, v čekárně nebo v zastaveném provozu.
Rozum ovládl duši filosofů; pro pravoslavné křesťanství je však očištěná touha silou, která vede k poznání – prostřednictvím svého Zdroje – našeho Pána, a to se děje tím, že nás stále více přibližuje Božímu slovu. Miliony svatých obětovaly všechno nebeskému Ženichovi Kristu; mezi nimi není nikdo památnější než královská nevěsta, která vládne vedle něj na honosném ikonostasu nejslavnějšího kláštera na světě.
„Touha, hněv a rozum“ očištěny „křestem v Nejsvětější Trojici“ spolupůsobí s energiemi Krista v duši svaté velkomučednice Kateřiny Alexandrijské, aby uvrhla do moře obrovskou horu – nezměrné zlo pohanského modlářství.
Podle článku sestry Joanny připravil, přeložil a mírně zkrátil MD
Užitečné prameny:
