Přednáška o svatém divotvůrci Nektáriovi Eginském (závěrečný, 8. díl)

Přehled literárního díla sv. Nektária, ukázka jeho básnické tvorby a další užitečné odkazy

Osobnost svatého Nektária zasluhuje pozornost z mnoha významných důvodů.

Jedním z nich je skutečnost, že byl sám velkým vzdělancem své doby a církevním spisovatelem par excellence, jenž zanechal nesmazatelnou stopu v mnoha teologických a pastýřských oborech, jakož i v etické nauce Pravoslavné církve.

Nadto byl déle než dvacet let vzorným učitelem a pedagogem, což se odrazilo ve vynikající pověsti Církevní školy Bratří Rizariových pro budoucí duchovní osoby.

„Pokud svatého Nektária nepoznáme také z této stránky, nepoznáme jej v celé jeho šířce a hloubce,“ dosvědčuje archimandrita Nektários (Ziombolas), autor jednoho z obsáhlých pojednání o tomto světci. Právě při pohledu na světcovo dílo a při bližším seznámení s jeho knihami můžeme lépe pochopit jeho vnitřní duchovní svět, zejména pak jeho vztah k Bohu, jakož i veškeré jeho teologické poznání a osobní vyznání, které se odráželo v jeho inspirovaném spisovatelském umění. Vždyť díky poznání jeho díla a myšlenek se lze také důkladněji seznámit s pravdami (a základy) pravoslavné víry, které světec zastával, což napomáhá každému věřícímu k jejich dokonalejšímu osvojení…

Dalším charakteristickým rysem sv. Nektária byly nepřetržité životní zkoušky a pronásledování, které nepřestaly ani v závěru jeho života, ba naopak.

Jak to, že vůbec nalezl mravní sílu a odvahu, jakož i duševní výdrž k sepsání knih takového obsahu, které zasáhly do tolika oborů teologické vědy?

Odpověď na tuto otázku dává jeden z jeho žáků, dnes již nežijící prof. Panagiotis Bratsiotis, podle nějž je vědecká činnost metropolity pentapolského Nektária jako teologa a skutečného hierarchy-vzdělance něčím, co je hodno zájmu a projevu úcty všech.

„Tento svatý hierarcha se ukázal být ctihodným pokračovatelem řecké svatootcovské tradice, neboť nejen že výborně snoubil v jedno teorii a praxi s řeckou křesťanskou moudrostí, ale rovněž vroucí lásku k literatuře se sklonem k posvátné hesychii a askezi.“

Na to, jak mohl sepsat díla takového významu, a navíc v tak vysoké kvalitě a množství, dává odpověď jeho vlastní osobnost, která v sobě nechala vzklíčit semeno Boží blahodati a přijímala skrze věrnou evangelní poslušnost a plnění Kristových svatých přikázání do svého srdce „blahodať za blahodatí“ (viz J 1,15–17). Proto u něho mnozí pozorovali zvláštní fenomén nevyčerpatelných zásob duševních i mravních ctností. To, že se nikdy nevzdával a neklesal na mysli, dávalo smysl jeho asketickému zápasu.

Jak již bylo naznačeno, dílo sv. Nektária je působivé a zahrnuje rozmanitou teologickou syntézu, která svědčí o vysoké vzdělanosti a erudici. To, co udivuje snad vůbec nejvíce, je originalita a autenticita, která vede každého čtenáře k přesvědčení, že spisovatel, o němž je řeč, psal z vlastní znalosti, čerpal z vlastní zkušenosti a dotýkal se témat svým způsobem z jiného – nebeského světa.[1]

[1] Srov. ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ, Αρχιμ. (ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ). Ο Άγιος Νεκτάριος ο Κορυφαίος και Λαοφιλής των Καιρών μας. Vyd. Π. ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ ΑΡΧΙΜ, 2009, s. 229.

Čerpáno z níže uvedené publikace o sv. Nektáriovi:

http://pravoslavbrno.cz/wp-content/uploads/2018/02/Sv.-Nektários-Eginský-divotvůrce.pdf

1) Z pobytu sv. Nektária v Egyptě (1885–1890)

Δέκα λόγοι διὰ τὴν Μεγάλην Τεσσαρακοστή (Deset slov o Velké Čtyřicátnici). Alexandrie 1885
Λόγος Ἐκκλησιαστικὸς ἐκφωνηθεὶς ἐν τῷ Ναῷ τοῦ Ἁγίου Νικολάου ἐν Καΐρῳ τὴν πρώτη Κυριακὴ τοῦ Τεσσαρακονθημέρου (Církevní slovo, jež zaznělo v chrámu sv. Mikuláše jako kázání na svátek první neděle svaté Čtyřicátnice). Alexandrie 1886
Δύο λόγοι Ἐκκλησιαστικοὶ („Εἰς τὴν Κυριακήν της Ὀρθοδοξίας, ἤτοι περὶ πίστεως» καὶ «Περὶ τῆς ἐν τῷ κόσμῳ ἀποκαλύψεως τοῦ Θεοῦ, ἤτοι περὶ θαυμάτων») (Dvě církevní kázání: ke svátku Neděle Pravoslaví a na téma Božího zjevení ve světě). Káhira 1887
Λόγοι περὶ ἐξομολογήσεως (Kázání na téma zpovědi). Káhira 1887
Περί τῶν Ἱερῶν Συνόδων καὶ ἰδίως περὶ τῆς σπουδαιότητος τῶν δυὸ πρώτων Οἰκουμενικῶν Συνόδων (O posvátných sněmech a o zvláštním významu prvních dvou všeobecných sněmů). Alexandrie 1888
Περί τῶν καθηκόντων ἡμῶν πρὸς τὸ Ἅγιον Θυσιαστήριον (O našich povinnostech ke svatému oltáři). Káhira 1888
Περί τῆς ἐν τῷ κόσμῳ ἀποκαλύψεως τοῦ Θεοῦ (O Božím zjevení ve světě). Alexandrie 1889
Λόγος ἐκφωνειθεὶς ἐν τῷ Ἀχιλλοπουλείῳ Παρθεναγωγεῖο κατὰ τὴν ἑορτὴν τῶν Τριῶν Ἱεραρχῶν (Kázání ke svátku svatých Tří hierarchů). Alexandrie 1889
Λόγος περὶ τῆς πρὸς τὸ Ἅγιον Θυσιαστήριον προσελεύσεως (Kázání na téma přistupování ke svatému oltáři). Aexandrie 1890
Μὲ πρωτοβουλία καὶ μὲ ἐπιμέλεια τοῦ Ἁγίου ἐξεδόθηκε τὸ βιβλίο τοῦ Εὐγενίου Βουλγάρεως «Σχεδίασμα περὶ ἀνεξιθρησκείας» (péčí sv. Nektária vydaná kniha Eugenia Vulgarea „Myšlenky o svobodě vyznání“). Alexandrie 1890

Fotografie světce

2) Z období jeho kazatelské aktivity (1892–1894)

Αἱ Οἰκουμενικαὶ Σύνοδοι τῆς τοῦ Χριστοῦ Ἐκκλησίας. 1892, Β´ Ἔκδοση συμπληρωμένη (Všeobecné sněmy v Kristově Církvi). 1892
Τὰ παρ᾿ ἡμῖν τελούμενα ἱερὰ μνημόσυνα (O svatých obřadech panychid). 1892
Περί τῆς ἐν τῷ κόσμῳ ἀποκαλύψεως τοῦ Θεοῦ (O Božím zjevení ve světě). 1892
Ὑποτύπωσις περὶ ἀνθρώπου (Poznámky o člověku). 1893
Περί ἐπιμελείας ψυχῆς (Ἕνδεκα ὁμιλίες) (Péče o duši, 11 homilií). 1894
Μελέτη περὶ τῶν ἀποτελεσμάτων τῆς ἀληθοῦς καὶ ψευδοῦς μορφώσεως (Studie o následcích pravdivého a lživého vzdělání). 1894
Ἐπιμέλεια τῆς ἔκδοσης τοῦ βιβλίου τοῦ Νεόφυτου Βάμβα «Φυσικὴ Θεολογία καὶ Χριστιανικὴ Ἠθική» (editorská práce nad vydáním knihy Neofyta Vamvase „Přirozená teologie a křesťanská etika“). Alexandrie 1893

3) Z období jeho působení ve funkci ředitele Církevní školy bratří Rizariových (1894–1908)

Ὁμιλίαι περὶ τοῦ Θείου χαρακτῆρος καὶ τοῦ ἔργου τοῦ Σωτῆρος ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ (Homilie o Božím charakteru a skutcích našeho Spasitele Ježíše Krista). 1895
Ἱερόν καὶ Φιλοσοφικῶν λογίων θησαύρισμα (Poklad posvátných filosofů učenců, svazek 1.: 1895, svazek 2.: 1896)
Περὶ τῆς Ἑλληνικῆς Φιλοσοφίας (O řecké filosofii)
Ἐπικαί καὶ Ἐλεγειακαὶ γνῶμαι τῶν μικρῶν Ἑλλήνων ποιητῶν. (Epické a elegické poučení malých řeckých básníků). 1896
Μάθημα Χριστιανικῆς Ἠθικῆς (Učení o křesťanské etice). 1897
Μάθημα Ποιμαντικῆς (Učení o pastýřství). 1898
Ὀρθόδοξος Ἱερὰ Κατήχησις (Pravoslavná posvátná katechetika). 1899
Χριστολογία (Christologie). 1901, 1990
Μελέτη περὶ ἀθανασίας τῆς ψυχῆς καὶ περὶ τῶν ἱερῶν μνημοσύνων (Studie o nesmrtelnosti duše a o posvátných obřadech panychid). 1901
Εὐαγγελική Ἱστορία δι᾿ ἁρμονίας τῶν ποιμένων τῶν ἱερῶν Εὐαγγελιστῶν Ματθαίου, Μάρκου, Λουκᾶ καὶ Ἰωάννου (Evangelní dějiny o harmonii pastýřů podle svatých evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana). 1903
Προσευχητάριον Κατανυκτικόν (Sborník vroucích modliteb). 1904
Τὸ γνῶθι σαυτόν (Poznej sám sebe). 1904
Μελέτη περὶ τῆς Μητρὸς τοῦ Κυρίου τῆς Ὑπεραργίας Θεοτόκου καὶ Ἀειπαρθένου Μαρίας (Studie o Matce Pána – Přesvaté Bohorodici a vždy Panně Marii). 1904
Μελέτη περὶ τῶν Ἁγίων του Θεοῦ (Studie o Božích svatých). 1904
Μελέτη περὶ μετανοίας καὶ ἐξομολογήσεως (Studie o pokání a svaté zpovědi). 1904
Μελέτη περὶ τοῦ μυστηρίου τῆς Θείας Εὐχαριστίας (Studie o tajině božské Eucharistie). 1904
Ἱστορική μελέτη περὶ τῶν διατεταγμένων νηστειῶν. (Historická studie o ustanovení postů). 1905
Θεοτοκάριον, ἤτοι προσευχητάριον μικρόν (Theotokárion čili Malý modlitebník: Chvály, písně a hymny na počest Přesv. Bohorodice). 1905
Ἱερατικὸν Ἐγκόλπιον (Liturgická příručka). 1907
Θεοτοκάριον, Β´ ἔκδοση ἐπαυξημένη (Velký Theotokárion, 2. rozšířené vydání). 1907
Ψαλτήριον τοῦ προφητάνακτος Δαυΐδ (Žaltář proroka Davida). 1908
Ἐπιμέλεια τῆς ἔκδοσης τοῦ ἔργου τοῦ Ἀντιόχου μοναχοῦ της Λαύρας τοῦ Ἁγίου Σάββα «Πανδέκτης τῶν Θεοπνεύστων Ἁγίων Γραφῶν» (editorská práce nad vydáním knihy Antiocha, mnicha Lávry sv. Sávvy, „Pandektis Bohem inspirovaných Svatých písem“). 1906

4) Různě publikované studie sv. Nektária

Ποιμαντικαί Ὁμιλίαι. Α´ Περὶ τῆς πολιτείας τοῦ ἱεροῦ κλήρου κατὰ τοὺς Πατέρας τῆς Ἐκκλησίας. (Pastýřské homilie I. – O společenství duchovních osob (kněží) podle církevních Otců). 1895–96
Ἡ ἀγωγὴ τῶν παίδων καὶ αἱ μητέρες (Výchova dětí a jejich matky). 1895
Περί μεσαίωνος καὶ Βυζαντιακοῦ Ἑλληνισμοῦ. (O středověku a byzantském helénismu).
Τίνες οἱ λόγοι τῆς μήνιδος τῶν Δυτικῶν κατὰ τοῦ Φωτίου (Hněvivá slova západních křesťanů proti Fotiovi). 1897
Περί τοῦ τὶς ἡ ἀληθὴς ἑρμηνεία περὶ τῆς ρήσεως τοῦ Ἀποστόλου Παύλου «ἡ δὲ γυνὴ νὰ φοβῆται τὸν ἄνδραν» (O správném výkladu slov apoštola Pavla „Ať se žena bojí svého muže“). 1902
Μελέτη περὶ τῶν ἁγίων εἰκόνων (Studie o svatých ikonách). 1902
Περί ὅρκου (O slibu). 1906
Ἐπίσης ἔγραψε 136 ἐπιστολὲς στὶς μοναχὲς ποὺ ἐξεδόθησαν μὲ τὸν τίτλο «Κατηχητικαὶ Ἐπιστολαὶ πρὸς τὰς μοναχὰς Ἱερᾶς Μονῆς Ἁγίας Τριάδος Αἰγίνης» (Sv. Nektários je rovněž autorem 136 dopisů (Listů) určených mniškám, vydaných pod názvem „Katechetické listy mniškám z posvátného monastýru Sv. Trojice na Egině“). 1984

5) Z období jeho igumenství v monastýru Sv. Trojice na Egině (1908–1920)

Τριαδικόν (Triadikon čili Trojičen (Tropary ke cti Sv. Trojice)). 1908
Κεκραγάριον τοῦ Θείου καὶ Ἱεροῦ Αὐγουστίνου, τ. Α´–Β´ (Kekragárion čili „Hospodine, k Tobě volám“ božského Augustina, sv. 1.–2.). 1910
Μελέτη ἱστορικὴ περὶ τῶν αἰτιῶν τοῦ σχίσματος. Περὶ τῶν λόγων τῆς διαιωνίσεως αὐτοῦ καὶ περὶ τοῦ δυνατοῦ ἢ ἀδυνάτου της ἑνώσεως τῶν δυὸ Ἐκκλησιῶν, τῆς Ἀνατολικῆς καὶ Δυτικῆς, τ. Α´ 1911, τ. Β´ 1912 (Historická studie o příčinách schizmatu. O příčinách jeho trvání a o možnostech nebo nemožnostech sjednocení obou Církví, východní a západní, sv. 1. z r. 1911 a sv. 2. z r. 1912)
Μελέται δύο. Α´ Περὶ Μίας, Ἁγίας, Καθολικῆς καὶ Ἀποστολικῆς Ἐκκλησίας. Β´ Περὶ τῆς Ἱερᾶς Παραδόσεως (Dvě studie: O jedné, svaté, obecné a apoštolské Církvi a O posvátné tradici). 1913
Προσευχητάριον Κατανυκτικόν, β´ ἔκδοση (Prosevchitárion čili Kniha modliteb s vroucným obsahem, 2. vyd.). 1913
Μελέτη περὶ τῶν Θείων Μυστηρίων (Studie o božských tajinách). 1915
Μελέτη ἱστορικὴ περὶ τοῦ Τιμίου Σταυροῦ (Historická studie o ctihodném Kříži). 1914
Χριστιανική Ἠθικὴ τῆς Ὀρθοδόξου Ἀνατολικῆς Ἐκκλησίας (β´ ἔκδοση ἐπαυξημένη, (Křesťanská etika Pravoslavné Východní Církve, 2. rozšířené vydání). 1920
Περί Ἐκκλησίας («Ἑβδομηκονταπενταετηρὶς τῆς Ριζαρείου Ἐκκλησιαστικῆς Σχολῆς 1844–1919», (O Církvi. Při příležitosti 75. výročí založení Církevní školy bratří Rizariových). 1920

6) Díla vydaná po zesnutí sv. Nektária

Θεία Λειτουργία τοῦ Ἁγίου καὶ ἐνδόξου Ἀποστόλου καὶ Εὐαγγελιστοῦ Μάρκου (Božská liturgie svatého a slavného apoštola a evangelisty Marka). 1955
Θρησκευτικαί Μελέται (Církevní studie). 1986

7) Nevydané dílo sv. Nektária

Μελέτη περὶ τῶν ἁγίων λειψάνων (Zamyšlení o svatých ostatcích)
Περί τῆς ἀφιερώσεως τῷ Θεῷ ὁσίων παρθένων καὶ περὶ Μονῶν καὶ μοναχικοῦ βίου

(O zasvěcení se Bohu ctihodných panen a o monastýrech a mnišském životě)
- Ἑορτολογία τῆς Ὀρθοδόξου Ἀνατολικῆς Ἐκκλησίας (Περὶ τῶν Κυριακῶν τοῦ ὅλου ἐνιαυτοῦ -Περὶ τῶν ἀκινήτων καὶ κινητῶν ἑορτῶν) (Nauka o svátcích Pravoslavné Východní Církve – nedělích (církevního) roku; O nepohyblivých a pohyblivých svátcích)
  - Ἱερὰ Λειτουργική (Posvátná liturgika)
  - Κεφάλαια πέντε περὶ τῶν λειτουργικῶν βιβλίων (Pět kapitol o liturgických knihách)
  - Περί τῆς ἐν πνεύματι καὶ ἀληθείᾳ λατρείας (O uctívání v duchu a v pravdě)
  - Ἑρμηνεία τῶν Πράξεων τῶν Ἀποστόλων (Výklad Skutků (sv.) Apoštolů)
  - Περί Ἑλληνισμοῦ (O helénismu)
  - Ἐγκυκλοπαιδεία τῆς φιλοσοφίας (Encyklopedie filosofie)
  - Ἱστορίας ἐκκλησιαστικῆς μυστικὴ θεωρία (Dějiny mystického církevního nazírání (čili theorie))
  - Χρηστομάθεια (Učednictví v Kristu)
  - Νέον Πασχάλιον αἰώνιον (O nové věčné Paschálii)

Ikona svatého Nektária Eginského

Ukázky básnického díla sv. Nektária Eginského

Přesvaté Bohorodici

Svatý Nektários z Eginy

Raduj se, Bohorodice Panno,

Raduj se, požehnaná Marie,

Pán s tebou.

Raduj se, ty, která jsi andělský pozdrav přijala,

raduj se, ty, která jsi byla důstojná stát se Matkou Boží.

Ty, která jsi Boha porodila, spasení našeho jsi počátek,

Ty, která jsi Boží Matkou, síly dodáváš našemu životu,

Ty, která jsi vždy panenskou dcerou, radostí jsi všem pokolením.

Ty, která jsi panenskou Matkou,

jsi kamenem dávajícím pramen vody těm, kteří prahnou po životě.

Tys chlouba panen, tys matek okrasou,

tys čistoty zušlechtění, tys panenství ochránkyní,

tys korunou zdrženlivosti.

Tys počátek obnovení rozumu,

tys dárkyně božské dobroty.

Tys vždy panenskou Boží dcerou a nevěstou,

která byla důstojná stát se Matkou Krista Boha.

přeložil o. diákon Marek Malík
červenec 2006
Dobrý pastýř, č. 12, str. 40.

Agní Parthéne Déspina

Přečistá Panno a Vládkyně, ó slavná Bohorodice!

Panenská Matko a Královno, ó Rouno Duchem zrosené!

Výšino nadnebeská a Záře nad slunce jasnější,

Útěcho řad panenských, Tys nad Anděly ctěnější.

Tys zářivější nad Nebesa a nad světlo jsi čistější

a nad nebeské Zástupy, ó Marie, jsi světější.

(Refrén): Raduj se, Nevěsto Panenská!

Marie, vždy Panno, ó celého světa Paní!

Neposkvrněná Nevěsto, ó Všesvatá, Vládkyně Přečistá!

Marie Nevěsto, ó Vládkyně, Radosti naší Příčino!

Dcero vznešená, ó Královno, Tys Matka Přesvatá.

Tys vyšší nad Cherubíny, nade vše jsi slavnější

a nad beztělesné Serafíny a Trůny jsi vyšší.

Raduj se, Nevěsto Panenská!

Raduj se, Zpěve cherubínský, raduj se, ó Hymne andělský!

Raduj se, Písni serafínská, ó Radosti archandělů!

Raduj se, Pokoji a Radosti, ó Přístave spasitelný!

Svatý Příbytku (Boha) Slova, ó Květe neporušitelný!

Raduj se, něžný Ráji, ó Živote věčný!

Raduj se, Dřevo života, ó Prameni nesmrtelnosti!

Raduj se, Nevěsto Panenská!

K Tobě se modlím, své Vládkyni, jen k Tobě upínám oči své,

Tebe prosím, všech Královnu, Svou milost daruj duši mé!

Vznešená Dívko bezhříšná, Tys nejsvětější Vládkyně!

Vzývám Tě s vírou, vroucností, ó nejctěnější Svatyně!

Buď Štítem mým i Vojevůdkyní v mém zápolení pozemském

a do věčného Království, ó Přímluvkyně, uveď mne!

Raduj se, Nevěsto Panenská!

přeložili Jaroslav Černocký a Michal Dvořáček

Hlavní bibliografické prameny:

ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. In: Ορθόδοξος μοναχισμός και Άγιον Όρος. Ι. Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 1998, s. 147 – 159.

ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών. In: Ορθόδοξος μοναχισμός και Άγιον Όρος. Ι. Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 1998, s. 127 – 145.

ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η κρίσις του μοναχισμού κατά το δεύτερο ημίσυ του 19ου και τις αρχές του 20ου αιώνος και ο άγιος Νεκτάριος. In: Ο γυναικείος μοναχισμός και ο Άγιος Νεκτάριος. Redakce: Αχιλλευς Γ. Χαλδαιάκης. Αθήναι 1998, s. 116.

ΓΙΑΝΝΑΚΟΠΟΥΛΟΥ, Χ. Β.: Η ποιμαντική Θεολογία του Αγίου Νεκταρίου Πενταπόλεως. Πράξη και Θεωρία. Αθήνα 2014, 384 s.

DVOŘÁČEK, M. Svatý Nektários Eginský, divotvůrce. Novodobý světec, významný církevní spisovatel, duchovní pastýř a obnovitel pravoslavné tradice mnišství. Pravoslavná církevní obec v Brně, únor 2016, 52 s. Dostupné na internetu: http://pravoslavbrno.cz/wp-content/uploads/2018/02/Sv.-Nektários-Eginský-divotvůrce.pdf

ΜΗΛΙΤΣΗ, Θ. Γ.: Ο άγιος Νεκτάριος Πενταπόλεως. Μυρίπνοα άνθη 7.

ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ, Αρχιμ. (ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ). Ο Άγιος Νεκτάριος ο Κορυφαίος και Λαοφιλής των Καιρών μας. Vyd. Π. ΝΕΚΤΑΡΙΟΣ ΖΙΟΜΠΟΛΑΣ ΑΡΧΙΜ, 2009, 487 s. ISBN 978-960-92681-2-7.

ΤΑΤΣΗ, Δ.: Διδαχές Αγίου Νεκταρίου. Κόνιτσα 2007.

ΧΕΡΟΥΒΕΙΜ, αρχιμ.: Σύγχρονες αγιορείτικες μορφές. Δανιήλ Κατουνακιώτης (4). Vyd. Ιερά Μονή Παράκλητου. Ωρωπός Αττικής 2005.

ΧΟΝΔΡΟΠΟΥΛΟΣ, Σ. Ο άγιος του αιώνα μας (Ο άγιος Νεκτάριος Κεφαλάς). Αφηγηματική βιογραφία. Ιερά Κοινοβιακή Μονή Αγίας Τριάδος (Άγιος Νεκτάριος) Αιγίνης, Αθήναι 2003, 380 s.

ZOZUĽAK, J. Osobnost svätého Nektária. In: Pravoslávny teologický zborník, XX (5), Prešov 1997, s. 224–243.

Odkaz na publikaci v pdf:

Přednáška_Svatý divotvůrce Nektários Eginský_Život, dílo a zázračná uzdravení

Další užitečné zdroje:

http://orthochristian.com/110585.html