Osobní svědectví jednoho pravoslavného křesťana
o zázracích a zjeveních sv. Nektária
Svatý apoštol a evanglista Jan, Miláček Páně, který měl k Pánu Ježíši nejblíže a který Ho nikdy neopouštěl, potvrzoval toto své úzké pouto a svědectví o Pánu Ježíši Kristu svým spolubratřím slovy:
„Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly…“ (1Jn 1,1) O tomto „Slovu života“, o tomto „věčném Životě“ svatý Jan svědčil a zvěstoval druhým, aby také oni měli s Kristem plné obecenství a aby také jejich radost „byla úplná“ (viz 1Jn 1,4).
Čím více člověk překračuje život zaměřený na sebe a čím více miluje Boha, tím více o Bohu přemýšlí. Starec Georgios Grigoriatský praví:
„Člověk myslí na to, co ho zajímá a co miluje. Potvrdil to také náš Pán svými slovy: „Kde je váš poklad, tam je i vaše srdce.“ (Mt 6,21)
„Studium Božího slova v rámci Písma Svatého a v dílech církevních Otců, naše přátelství s lidmi duchovními, kteří milují Boha, naše vřelá modlitba, naše pravidelná účast na posvátných bohoslužbách a naše častá a důstojná účast na svatém Přijímání v nás prohlubují Boží lásku, a také proto i pamatování na Boha. Neustálá vzpomínka na Boha přináší duši hluboký pokoj a radost i v nejtěžších životních situacích.“ [1]
V souladu se slovy tohoto Svatohorce mi na mysli vytanula myšlenka o hlubokém bratrství a přátelství v Pánu „ s lidmi duchovními, kteří milují Boha“. Jedním z takových bratrů, kterého jsem měl čest poznat, ač prozatím ještě ne osobně, je můj řecký přítel a současně teolog Thomas Panakos.
Jelikož Thomas vyhověl mé žádosti, připravil pro mne svůj vlastní příspěvek k tématu svatého Nektária a souhlasil, abych jej sdílel se všemi, kteří budou mít zájem jej vyslechnout.
Poslechněme si tedy dva dojemné příběhy, skutečné události, které mají osobní charakter a svědčí o velké svatosti a milosrdenství našich svatých, konkrétně svatého Nektária Eginského, který stále „přináší útěchu, pomáhá, podává ruku v nesnázích, přimlouvá se za nás a zjevuje se těm, kteří jsou čistého srdce“.
Bratr Thomas Panakos před Chrámem Svaté Velemoudrosti
(Hagia Sofia, Konstantinopol)
Drazí čeští bratři a sestry v Kristu,
S velkou radostí a posvátným dojetím jsem se od svého drahého bratra v Pánu, Michala Dvořáčka, dozvěděl o konání přednášky na počest našeho svatého otce Nektária, metropolity Pentapolského a zázračného eginského divotvůrce.
Láska a ušlechtilost mého bratra v Kristu Michala mě přiměly a přesvědčily, abych se s vámi podělil o několik myšlenek a také o mé osobní zkušenosti s osobností našeho velkého světce.
Řekové často říkají, že v Řecku není rodiny, která by nějakým způsobem nepřijala duchovní dobrodiní od svatého Nektária!
Konec konců, není ani možné, aby tomu tak neylo, vždyť naši svatí jsou v přední linii, jsou jakýmsi duchovním předvojem naší Církve, vždy obhajujíce a tajemně jednajíce ve prospěch velkého tajemství spásy člověka v Kristu, které nabývá vždy nějakých osobních rozměrů podle potřeby každého z nás.
Z důvodů, které jsou známy jen nekonečné Boží dobrotivosti, se svatý Nektários stal v té největší možné míře divotvůrcem a neochvějným ochráncem trpícího, nemocného a ve všech ohledech zkoušeného člověka.
Nevysvětlitelné zázraky se vylévají z břehů Božího milosrdenství a zaplavují v dobrém slova smyslu doslova celou „ekuménu“, a kdekoli se nachází věrný křesťan, který vzývá jméno tohoto Božího světce, zajisté nachází uzdravení z každé vášně, ať duševní nebo tělesné.
Zázraky působící blahodať, která hojně obohatila našeho světce Duchem Svatým, se v tak hojné míře zřídkakdy nachází dokonce i mezi samotnými světci. Má slova nesmí být, prosím, chápána jako nějaké podhodnocování jakéhokoli svatého, ale spíše jako potvrzení rozmanitosti darů Ducha Svatého, které udílí velemoudrost našeho Pána podle pokory každého světce.
Protože bych ale nechtěl marnit váš drahocenný čas, dovolte mi, abych se s vámi přímo podělil o své osobní zkušenosti týkající se zázračné moci sv. Nektária.
První zázračná příhoda
Narodil jsem se v létě roku 1973 a než jsem dosáhl čtyřiceti dnů svého života, moje matka prožila následující příhodu.
Bylo to první noci, kdy byla moje matka jako šestinedělka chvíli sama, bez přítomnosti mého otce a jejího tchána, jen ona sama se svými dvěma dětmi. To jest s mojí sestrou, která byla tehdy o dva roky starší než já, a se mnou, právě narozeným miminkem.
Bratr Thomas Panakos nedaleko Karyes
(Svatá Hora Athos, Řecko)
Moje matka pocítila, že musí uspokojit svou fyzickou potřebu, a šla proto na toaletu v našem domě. Tam s hrůzou zpozorovala, že z jejího těla vyšel jakýsi fyzický útvar o velikosti lidské dlaně. Strach se brzy proměnil na smrtelnou hrůzu, když si povšimla, že z jejího těla se uvolnila děloha, která zůstala viset mimo tělo. Matka začala plakat a bědovat nad tím, co se jí přihodilo. Ihned se však začala modlit k Bohu o pomoc. V tu chvíli zcela osaměla. Ve vteřině však svým sluchem zaslechla jasný hlas, který k ní promluvil: „Neboj se, neplač! Lék se nachází na ikonostasu ve tvém domě.“ Současně pocítila dotyk čísi neviditelné ruky, která se přitiskla k její paži tak silně, že tam po ní ještě několik dní zůstávala viditelná podlitina.
Nakonec vstala a jen s velkými obtížemi přišla do ložnice, kde stál domácí ikonostas. Na něm uviděla malou lahvičku s posvátným olejem z Monastýru svatého Nektária na Egině, kterou přivezl krátce předtím její bratr. Nakapala trochu oleje na kus vaty a pokřižovala s ním třikrát spuštěnou dělohu, která byla stále ještě mimo její tělo.
Pak náhle, v jednom okamžiku, jak mi sama později vyprávěla, proběhlo jejím tělem jakési mocné třesení, jako když uvedete do pohybu nějaký sací přístroj, a děloha mé matky se začala pohybovat směrem nazpět, takže za pár sekund byla již ve své přirozené poloze.
Slzy radosti a vděčnosti Bohu zaplavily v tu chvíli oči i duši mé matky. Když příští den navštívila gynekologa, ten ji ujistil, že její vnitřní orgány byly obnoveny do té míry, že ani není poznat, že by teprve před několika dny porodila.
Drazí bratři, odpusťte mi, že jsem popsal vše tak, jak se událo, dokonce
i s podrobnostmi této příhody, ale musel jsem to učinit, abyste pochopili velikost zázraku, s nímž jsem se vám nyní svěřil.
Druhá zázračná příhoda
Na konci 90. let uspořádala moje farnost v Athénách poutní cestu do Monastýru svatého Nektária na Egině v rámci letních prázdninových aktivit farního Bratrstva pravoslavné mládeže. Pod vedením našeho duchovního otce, protopresbytera farnosti Anargirose Sigalase, jsme dorazili na ostrov a celá skupina nás mladých zamířila přímo do monastýru. Tam jsme se poklonili hrobu světce i jeho svatým ostatkům. Později jsme byli přijati igumenkou a sestrami z místního monastýru, které nás pohostily svou srdečností.
Bratr Thomas Panakos v Karyes
(Svatá Hora Athos, Řecko)
Během krátké homilie matky představené k členům naší skupiny jsem cítil potřebu se v jednom momentu na chvíli vzdálit a zamířit podruhé ke hrobu světce, abych se jeho ostatkům mohl ještě jednou a o samotě poklonit.
Když jsem vyšel z malého přístavku, který obklopuje světcův hrob, zamířil jsem k nevelikému nádvoří v zadní části hrobu, které vede k příbytku, v němž svatý Nektários za svého života pobýval a kde se dodnes nachází jeho postel, jakož i další jeho osobní věci a velká ikona Přesvaté Bohorodice, k níž se často modlil.
Právě v rohu tohoto nádvoří jsem spatřil jednoho ctihodného starého mnicha sedícího v křesle, který měl na sobě mnišskou rjasu, pantofle, pásek a pletený klobouk. Tehdy jsem to nepovažoval za nic zvláštního, protože takový obraz starce-mnicha je v řeckých pravoslavných klášterech velmi běžný a známý. Jediné, na co jsem v té chvíli pomyslel, že ten stařičký mnich bude muset v klášteře zůstat na noc, protože měl na sobě pantofle. Přistoupil jsem k němu, dotkl se jeho ruky, políbil ji a požádal jsem ho o požehnání.
Poměrně prostý dialog, který jsme spolu vedli, zněl následovně:
– Požehnejte, stařečku…
– Pán nechť ti požehná, dítě moje…
Pak jsem se otočil zády ke starci a zamířil k malému domečku svatého Nektária, o němž jsem se již zmínil a který byl od místa setkání jen pár kroků chůze. Když jsem se snažil dostat dovnitř, zjistil jsem, že dveře jsou zamčené, pravděpodobně kvůli pozdní odpolední době a vysokému horku. Takže jsem se otočil zpět, abych se znovu setkal se svým duchovním otcem a přáteli. Myslel jsem si, že opět uvidím sedícího starce-mnicha, kterého jsem před pár vteřinami pozdravil. Na jeho místě ale už nebylo nikoho, ani on, ale ani křeslo, na kterém starec ještě před chvílí seděl!
Pokoj svatého Nektária s ikonou Přesvaté Bohorodice „Držící mládence“
O pár metrů dál jsem potkal jednu z místních mnišek, která čistila mramorový povrch prachovkou a které jsem se, jsa značně roztřesen, zeptal:
– Ten stařeček, co zde seděl, před malou chvílí, ten s pantoflemi, kam odešel? On zde u vás nyní bydlí?
A ona mi tehdy odpověděla:
– My nehostíme žádného stařečka, dítě moje, ani tu nikdo nebyl. Ať vám pomůže Svatý (Nektários)!
Pak jsem si vlastně uvědomil, že před několika vteřinami jsem byl učiněn hodným, z důvodů, které zná jen nekonečná Boží láska k člověku, abych na vlastní oči spatřil svého milovaného světce: svatého Nektária a obdržel od něj jeho požehnání!
Moji drazí čeští bratři,
Tyto své osobní zkušenosti jsem vložil do vaší lásky a ujišťuji vás ve jménu Přesvatého jména našeho Krista, že vše, co jsem popsal, je naprosto pravdivé.
Pevně doufám, že vám můj příběh přinese duchovní užitek, aniž se na mne někdo pohorší.
Každý zázrak je koneckonců mimořádná a neobyčejná zkušenost Boží milosti, která se projevuje na osobní úrovni a překračuje všechna logická vysvětlení, aniž by mohla být právě a pouze prostřednictvím rozumu nějak vysvětlena.
Ještě jednou děkuji svému drahému bratrovi Michalovi za jedinečnou příležitost, kterou mi dal, abych vás oslovil tímto příběhem.
Pokorně žádám o mocné přímluvy Velkého a Svatého Nektária za vás za všechny i za vaše drahé rodiny.
S láskou v Kristu
Váš bratr
Thomas Panakos
Athény
22. listopadu 2019
Citace a užitečné odkazy:
[1] Γέροντας Γεώργιος Καψάνης, Προηγούμενος Ι.Μ. Οσίου Γρηγορίου († 2014): Όσο ο άνθρωπος ξεπερνά την εγωκεντρική ζωή αγαπά περισσότερο τον Θεό (https://www.orthodoxianewsagency.gr/agioreitika/oso-o-anthropos-kseperna-tin-egokentriki-zoi-kai-agapa-perissotero-ton-theo/). Srov. český překlad publikovaný na webu PCO v Brně: http://pravoslavbrno.cz/trpelivym-a-kazdodennim-zapasem-o-pokani-se-zbavujeme-stareho-a-padleho-cloveka-a-promenujeme-se-v-nove-stvoreni/
