Láska svatého Nektária k mnišství a jeho účast
v teologii a životě mnichů
Jak uvádí ve svém díle starec Georgios Grigoriatský, „svatý Nektários se na počátku předminulého století stal ochráncem a obnovitelem mnišského zřízení“[1]. Mnišství bylo napadáno ze všech stran tehdejší vládnoucí vrstvy řecké společnosti, to jest ze strany tzv. Bavorů, mezi nimiž nejvyšší pozici zastával nový řecký král Ota I.
Roku 1833 dorazil mladý král Ota I. do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, vládla za něj regentská vláda, jejíž členové byli bez výjimky bavorského původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády, odtržení církve řeckého státu od konstantinopolského patriarchátu, konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých klášterů či budování nové infrastruktury.[2]
Mnišství, jak dále uvádí starec Georgios, nebylo v souladu s novými myšlenkami ničím „produktivním“, ba co víc, bylo společensky „nepřínosné“, a proto mělo být značně omezeno až k postupnému a „úplnému vyhlazení“.[3]
V této protimnišsky orientované době „vedl moudrý a svatý Nektários Pentapolský, sám jsa veden Duchem Svatým, několik pokorných žen, které se u něj zpovídaly, směrem k přijetí mnišství, a díky nimž později vytvořil Posvátný Monastýr Svaté Trojice na Egině“[4]. Starec Georgios dodává, že nezná nějakého jiného vzdělanějšího a spisovatelsky plodnějšího autora té doby, než byl sv. Nektários.
Svou misijní činnost na Egině začal organizovat ještě v době, kdy byl Ředitelem Církevní školy Bratří Rizariů. Navzdory své zaneprázdněnosti při vedení této věhlasné školy, navštěvoval sv. Nektários také jiné části Athén, sloužil v místních chrámech, kázal a psal své knihy. „Celkově hořel touhou osvítit náš (řecký) lid Světlem Evangelia.“[5]
Při této své rozmanité činnosti, a navíc v době, kdy se snažil všemi svými silami na dálku budovat nový ženský monastýr, pokoušel se jej nepřítel lidského pokolení pomluvit a vzbudit proti němu vlny pronásledování a zármutku, které však svatý otec Nektários překonal svou všeobecně známou pokorou a trpělivostí.
Navzdory tomu, že svatý Nektários podal žádost o uznání vzniku monastýru poměrně brzy, existence Svatotrojického monastýru na Egině byla oficiálně uznána ze strany Řecké církve až čtyři roky po zesnutí svatého Nektária. Sám světec se tohoto okamžiku tedy osobně nedočkal, ačkoli napsal mnohá prosebná poslání tehdejšímu athénskému metropolitovi i Posvátnému synodu biskupů.
Možná už méně známa je skutečnost, že sám svatý Nektários nezamýšlel stát se prvním igumenem svého monastýru, neboť toužil po „posvátné hesychii“, kvůli níž chtěl odejít do Monastýru svatého Jana Křtitele na Skopelosu. Jelikož ale nebylo vhodného duchovníka, který by vedl ke spáse skupinu tehdy ještě duchovně nevyzrálých žen a panen, sám později abdikoval na svou funkci ředitele Rizarijské školy v Athénách a odešel na Eginu, kde se trvale usídlil.
Starec Georgios Grigoriatský se ve své studii o tomto světci vyznává ze svého hlubokého obdivu. „Považuji svatého Nektária za předního strůjce rozkvětu pravoslavného mnišství v naší (řecké) vlasti a za hlavního činitele bránícího zesvětštění Církve.“[6]
Dále nesmíme opomenout ani ten fakt, že – jak se ostatně vyjadřují samy mnišské autority ze Svaté Hory Athos –, „svatý Nektários jako duchonosný otec jímž vpravdě byl, položil správné teologické a duchovní základy (pravoslavného) kinovia, a v širším smyslu také pravoslavného mnišství v novodobé řecké historii“[7].
Ctihodný Amfilochios (Makris), učedník sv. Nektária
To lze vypozorovat zejména z jeho Poslání (dopisů), které psal mniškám ještě v době, kdy působil na Rizarijské církevní škole v Athénách. Už tehdy si lze ve stylu i obsahu těchto poslání povšimnout značné sounáležitosti s principy odvěké pravoslavné tradice mnišství.
Zcela zásadním a charakteristickým rysem jeho přístupu při vedení ženského monastýru na Egině bylo jeho úsilí dbát na dobré duchovní vedení. Často se při tom spoléhal a obracel se svými dotazy na starce Daniela Katunakiotského ze Svaté Hory Athos. Toho pak žádal o duchovní podporu a rady pro mladé ženské osazenstvo svého kláštera.
Na přání vladyky Nektária napsal ctihodný starec několik povzbuzujících slov, jež byla určena pannám v Kristu a nesla název Poslání o způsobu mnišského života. V tomto díle nepodává pouze obecné rady, ale noří se i do zvláštních a často duchovně náročných tajů mnišského života. „Když nějaká sestra vytuší během modlitby nějakou vůni nebo způsob světla, ať vnitřního, či vnějšího, anebo zjevení anděla či jiného světce, případně samotného Krista, nechť nepřijímá (za pravdivé) toto vidění ani v době spánku, ani v bdělosti, neboť skrze podobnou představivost mnohé podvedl zlý démon.“[8]
Starec Daniel také radil, jak zažehnat vzniklý svár mezi mniškami, k němuž tehdy na Egině skutečně došlo, a poučil nové adeptky na mnišství o některých jemných zákoutích duchovního života. Před svatým Nektáriem se zjevil jako moudrý rádce, člověk naplněný duchovní zkušeností a poznáním lidské přirozenosti. V tomto si byli se svatým Nektáriem podobní.[9]
Co je obdivuhodné, že při srovnání svatého otce Řehoře Palamy a svatého divotvůrce Nektária Eginského, jak vyplývá z díla starce Georgia Grigoriatského, vycházejí obě tyto velké a svaté osobnosti ve vzájemné shodě co do společné a jednotné tradice a ducha pravoslavného mnišství. Každá z těchto osobností pocházela z jiného společenského prostředí, každý z těchto mužů žil v jiné době, a přesto všechno vyjadřují tito promnišsky orientovaní Otcové „společné zkušenosti mystického života v Kristu“[10]. Ba co víc, oba tito mužové opouštějí brzy život světský, aby se usadili v „posvátných seminářích“[11] čili v monastýrech.
Konkrétně svatý Nektários se ve věku 27 let usídlil v Monastýru Nea Moni na Chiosu, kde strávil tři roky přebývaje v askezi a posvěcení. Svatý Nektários zasvětil mnišskému, tj. panenství zasvěcenému životu mnoho ze svých úvah a poslání. Jelikož se o mnišském životě sám v praxi naučil, mohl později poučovat ostatní.
O mnišském životě svatý Nektários učil následovně: „Mnišské zřízení je neustálé vyhlížení Boží tváře a touha po Něm, jakož i silný éros (tj. zamilovanost) k Němu, neustále k Bohu směřující.“ A dále: „Mnich nabízí své srdce jen Jemu, jako oběť a posvátný, neposkvrněný, v lásce zdokonalený dar.“[12]
Kromě jiných se svatý Nektários vyznačoval dvěma mimořádnými duchovními dary: prozřetelností a darem rozlišování. Jedné mnišce, která projevila nenávist vůči igumence Xenii, svatý Nektários napsal tato slova: „Věz, že tvé srdce má ve své hloubi ke tvé dobré představené Xenii zakořeněnou lásku, kterou se ale ďábel pokouší vykořenit z důvodu závisti k tobě a pomsty vůči Xenii.“ „Měj odvahu,“ píše dále svatý biskup Nektários, „a nezoufej, Bůh je s námi.“[13]
Slepá mniška a gerontisa Xenie z Eginy
Svatý Nektários byl obdařen, jak již bylo naznačeno, též darem rozlišování a díky němu byl schopen vést mnišky s ohledem na jejich tělesné síly a výdrž, věk, nadání a výchovu, které obdržely ještě ve světě. V kinoviu, vpravdě pravoslavném společenství, jehož duchovním vůdcem byl svatý Nektários, se zápas, smysl a touhy staly společnými, nicméně, lidské osobnosti a jejich originalita svůj význam nepozbyly.[14]
Svatý Nektários například radil mniškám, aby vůbec nevycházely z monastýru, ale aby raději daly přednost klidu (hesychii).[15] Nicméně, jedné z uchazeček o mnišství Kasiáně dovolil, aby navštívila své příbuzné, neboť se bál, že její nostalgie se stane „příčinou celého jejího neutěšeného stavu“, jak jí osobně v dopise psal, „a proto chci, aby (tato nostalgie) přestala“[16]. Podobně radil i dalším mniškám, aby nepřeceňovaly své síly, neunavovaly se nad míru, nezachovávaly příliš přísné posty, které by je zcela vyčerpaly, neboť ženy mají slabší organismus než muži. Své duchovní děti (mnišky) nepřestával svatý Nektários nabádat, aby vždy zápasily proti depresi a zármutku; nejznámější jeho myšlenky k tomuto tématu se nacházejí v jeho dopisech igumence Xenii, které připomínal, že jejím povoláním v monastýru je být duchovní matkou. A jako představená monastýru má žít nikoli pro sebe, ale pro své společenství sester, vždyť skrze toto společenství žije ve skutečnosti pro Boha.[17] Podle svatého Nektária by měl poslušník naslouchat svému duchovnímu otci zejména při výkladech kritických témat vztahujících se k mnišské cestě[18], kde mu jeho duchovník může sdělit, jaká je Boží vůle. To mu pomáhá zápasit bez pochybností.
Výše uvedené citáty a fragmenty z duchovního pastýřství svatého Nektária svědčí o tom, jak vysoce osvíceným a dokonalým učitelem byl a jakým musel být ještě dříve, než se rozhodl vést ostatní.
Svatý Nektários k tomu dodává: „Usilujte o lásku. Dokonalá láska přináší dokonalost ve víře a v naději.“ „Mějte touhu zejména po lásce k Bohu.“ „Milujte, abyste byly milovány. Trvejte v lásce, abyste získaly lásku. Dejte Bohu celé své srdce, abyste zůstaly v lásce.“[19]
Svatý Nektários neopomněl připomínat mniškám, že jejich život má být zdokonalen pro jejich nebeského Ženicha – Krista. Vůči své osobě vyžadoval svatý Nektários od mnišek naprostou poslušnost, ačkoli se vyhýbal jakémukoli sklonu k uctívání své osoby.[20]
Starec Georgios uzavírá své pojednání o svatém Nektáriovi těmito slovy: „Myslím, že nebude nijak přehnané, když prohlásíme, že svatý Nektários se zjevil jako současná svatootcovská osobnost, která v sobě spojila svatost života, pravoslavnou víru a učení spolu s blahodatnými projevy zázraků.“[21]
Citace a užitečné odkazy:
[1] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών. In: Ορθόδοξος μοναχισμός και Άγιον Όρος. Ι. Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 1998, s. 129–130.
[2] Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%98ecka
[3] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών, s. 130.
[4] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών, s. 131.
[5] Tamtéž, s. 131.
[6] Tamtéž, s. 132.
[7] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών, s. 132.
[8] ΧΕΡΟΥΒΕΙΜ, (Αρχιμ.). Σύγχρονες αγιορείτικες μορφές. Δανιήλ Κατουνακιώτης. Ωρωπός Αττικής, 2005, s. 83.
[9] Viz DVOŘÁČEK, M. Svatý Nektários Eginský, divotvůrce. Novodobý světec, významný církevní spisovatel, duchovní pastýř a obnovitel pravoslavné tradice mnišství. Pravoslavná církevní obec v Brně, únor 2016, s. 16.
[10] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η περί μοναχισμόν διδασκαλία των αγίων ιεραρχών Γρηγορίου του Παλαμά και Νεκταρίου Πενταπόλεως των θαυματουργών, s. 133.
[11] στα Ιερά Φροντιστήρια
[12] Επιστολή 44, s. 118. Citováno podle ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 153.
[13] ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 154.
[14] Viz ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 155.
[15] Επιστολή 9, s. 118. Citováno podle ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 156.
[16] Επιστολή 32, s. 90. Citováno podle ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 156.
[17] Viz ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 156–157.
[18] Za zmínku stojí, že sv. Nektários ve svém monastýru na Egině postřihl několik mnišek na diakonisy, učinil tedy něco, co bylo v Pravoslavné církvi dlouho mimo jakoukoli praxi. Jeho nově obnovenou tradici poté přijali i někteří řečtí biskupové.
[19] Επιστολή 116, s. 224. Citováno podle ΓΕΩΡΓΙΟΣ, (Αρχιμ.). Ο άγιος Νεκτάριος ως πνευματικός πατήρ των μοναχών. Άγιον Όρος 1998, s. 158.
[20] Viz DVOŘÁČEK, M. Svatý Nektários Eginský, divotvůrce. Novodobý světec, významný církevní spisovatel, duchovní pastýř a obnovitel pravoslavné tradice mnišství. Pravoslavná církevní obec v Brně, únor 2016, s. 16.
[21] Viz DVOŘÁČEK, M. Svatý Nektários Eginský, divotvůrce. Novodobý světec, významný církevní spisovatel, duchovní pastýř a obnovitel pravoslavné tradice mnišství. Pravoslavná církevní obec v Brně, únor 2016, s. 16.
