Jak havran nakrmil svatého vězně…
Ze života ctihodného starce Kukšy Oděského
Starec Kukša Oděský byl v roce 1938 zatčen a odsouzen k pěti letům vězení v koncentračních táborech. 64-letý muž se ocitl v těžkých přírodních podmínkách, kde probíhala těžba dřeva, v drsné krajině na severu Tajgy.
„Byla zrovna Pascha“, vzpomínal později starec Kukša, „a já jsem byl tak slabý a hladový. Vítr foukal, slunce svítilo, ptáci zpívali a sníh už začal tát. Chodil jsem uvnitř střežené zóny podél ostnatého drátu; a za drátem jsem viděl kuchaře z kuchyně, kteří šli do jídelny, doprovázeni stráží, a na svých hlavách nesli plechy s tradičními pirohy. Tak krásně voněly. A nad nimi létali havrani.
Modlil jsem se: „Havrane, havránku, nakrmil jsi proroka Eliáše na poušti, přines také mně kousek toho koláče!“ A najednou slyším nad hlavou: „Krááá!“ A pak vidím, že mi rázem před nohy spadl z nebe masový piroh.
Byl to havran, který jej vytáhl z plechu, jenž nesl jeden z kuchařů, a který pak letěl mým směrem.
Zvedl jsem piroh ze sněhu, poděkoval Bohu se slzami v očích a utišil svůj hlad.“
Zdroj:
Orthodox Parables and Stories (FB)
Podobné příběhy:
