Ducha Svatý ho osvítil…
Život svatého Bessariona je plný událostí, které odhalují jeho nesmírnou pokoru a absolutní lásku k lidem. Často byl nazýván „svatým chudých“ nebo „milosrdným“, protože okamžitě rozdával vše, co se mu dostalo do rukou.
Zde jsou některé z podivuhodných událostí, které se skutečně udály:
- „Boj“ s koronerem o Evangelium
Jedna z nejznámějších událostí se odehrála v roce 2006 během exhumace jeho ostatků. Koroner Panagiotis Giamarelos se při pokusu o prozkoumání neporušených ostatků pokusil uchopit do rukou malé Evangelium, které svatý pevně držel na hrudi.
Navzdory vytrvalému úsilí se světcova ruka neotvírala. Pak mu soudní lékař zašeptal: „Otče, dejte mi ho na chvíli, abych se na něj podíval, a já vám ho vrátím.“ Podle svědectví přítomných se světcova ruka okamžitě uvolnila, světec pustil Evangelium a poté, co ho lékař prohlédl a vrátil knihu nazpět, si svatý Bessarion znovu vtiskl Evangelium zpět do dlaně.
- Dva vaky
Svatý Bessarion obcházel vesničky ve Fthiotidě, aby pomáhal všem potřebným. Vždy s sebou nosil dva vaky:
Do jednoho dával zásoby pro klášter (jídlo, olej atd.).
Do druhého dával vše určené pro chudé.
Mnohokrát, když viděl rodinu ve velké nouzi, vyprázdnil dokonce i klášterní vak, aby jí pomohl, a řekl: „My v klášteře máme Boha, oni tady nemají nikoho.“
- Oběť nového roucha
Jednou mu nějaké dámy darovaly úplně novou spodní kněžskou řízu (podrjasnik), protože jeho vlastní byla již plná děr a záplat. Svatý tuto řízu s laskavostí přijal. Když ale téhož dne navštívil klášter jeden chudý muž, svatý Bessarion si bez váhání svlékl svou novou řízu a dal mu ji. Na sebe si oblékl znovu svou starou řízu a chudému muži pravil, že tu novou potřebuje (ten muž) daleko víc než on.
- Ochrana dětí během okupace
Během německé okupace svatý zachránil mnoho dětí, které zajali Němci. S nasazením života intervenoval u okupantů a využil svého duchovního vlivu k osvobození mladých lidí a zároveň organizoval jídlo pro lidi v nouzi, aby především sirotci v oblasti nezemřeli hlady.
- „Chraptivý“ hlas
Mnozí si pamatují jeho chraptivý, téměř šeptavý hlas. Ten nebyl vrozený, ale byl následkem různých peripetií, které zažil s německými vojáky, kteří ho mučili a nechali ho hodiny vystaveného chladu, což mu trvale poškodilo hlasivky. Navzdory tomu si nikdy nestěžoval.
- Zpověď vězňů během cesty autobusem
Starec Bessarion jel jednou do Chalkidy. Autobus se na chvíli zastavil na křižovatce do Théb.
Náhle sem přijela policejní dodávka, ze které policisté vyvedli tři vězně se spoutanými rukami. Jeden z policistů nastoupil do autobusu zadními dveřmi a vyzval cestující na zadních sedadlech, aby se posadili dopředu. Chtěl vězně posadit na zadní sedadla, aby je mohl zkontrolovat.
Všichni vstali, kromě jednoho, otce Bessariona.
– „Vstaň taky, dědečku, neslyšel jsi, co jsem říkal?“ řekl mu policista.
– „Dítě moje, chci tady sedět, nechci vstávat.“
– „Ale otče můj, ty musíš vstát. Je k tomu pádný důvod.“
– „Prosím tě, dítě moje, neobtěžuj mě.“
Policista ho respektoval a už na tom netrval.
Naložil tedy vězně do autobusu a jeden z nich se posadil vedle starce Bessariona.
Starec uviděl pouta a zeptal se vězně:
– „Co jsi udělal? Proč jsi spoutaný?“
– „Zabili jsme muže, otče, a vezou nás do vězení v Chalkidě.“
Starec s ním dlouho hovořil.
Naslouchal jeho trápení a uklidňoval jeho duši.
– „Ostatní se také chtějí vyzpovídat, otče, žádali jsme o kněze pro naše vězení, ale nikoho nám neposlali.“
S policistovým souhlasem přišli ke starci jeden po druhém i další dva vězni a vyzpovídali se.
Když starec Bessarion vystoupil z autobusu, odebral se do chrámu svaté Paraskevy, kde přečetl rozhřešující modlitbu.
Ach, Pane velkých divů!
Byl snad otec Bessarion neposlušný a neukázněný?
Ne, vůbec ne.
Duch Svatý ho osvítil, protože takto působí blahodať našeho Boha, Který „chce, aby všichni lidé spaseni byli a k poznání pravdy dospěli“.
Kéž získáme starcovy přímluvy!
(+Arch. Damaskinos Zacharakis)
Zdroj: Σημεία των καιρών, Αγαπώ τον Χριστό
připravil Michal Dvořáček
Užitečné odkazy:
