Začátek svatého Petropavlovského postu
(4. června – 11. července)
Petropavlovský půst je jediným z postů v průběhu církevního roku, který nemá určenou délku trvání, ale je závislý na dni oslavy svaté Paschy. Petropavlovský půst začíná vždy týden po dni Svaté Trojice a trvá až do dne svatých nejpřednějších apoštolů Petra a Pavla, tj. do 12. července dle občanského a 29. června dle církevního kalendáře. Může tedy trvat od osmi dní až do šesti týdnů.
Tento půst je jedním z nejstarších v Církvi. Nejprve se nazýval Apoštolským.
O církevním postupu a ustanoveních tohoto postu se poprvé zmiňuje ve svém spise Apoštolská tradice (Traditio apostolica) sv. Hyppolit Římský (3. stol.).
Petropavlovský půst byl potvrzen za císaře sv. Konstantina Velikého, kdy byly v Konstantinopoli a v Římě postaveny chrámy ke cti nejpřednějších z apoštolů Petra a Pavla. Z hluboké úcty k těmto apoštolům byl konstantinopolský chrám vysvěcen v den jejich památky 29. června (12. července). Od té chvíle se oslava dne jejich památky šířila po celém křesťanském světě. Zároveň byl ustanoven i půst, neboť již od časů prvních křesťanů v Církvi existovala tradice, podle níž se věřící připravovali k velkým svátkům postem a modlitbou.
Počínaje 4. stol. se stále častěji objevují svědectví svatých církevních Otců o apoštolském postu: zmiňují se o něm sv. Athanasios Veliký, sv. Ambrož Milánský a v 5. stol. sv. Lev Veliký a Theodorit Kyrský. Například sv. Lev Veliký píše o Apoštolském postu takto: „Po Padesátnici oslavujte jeden týden a potom se postěte; spravedlnost vyžaduje, abychom se po přijetí darů od Boha radovali a postili se pro úlevu tělu … aby se nám tímto postem očistily myšlenky a my se stali důstojnými darů Svatého Ducha … Z tohoto důvodu byl ustanoven neměnný a spasitelný zvyk – po svatých a radostných dnech, které slavíme ke cti a památce Pána vzkříšeného z mrtvých a potom vstoupivšího na nebesa, a po přijetí daru Svatého Ducha přichází ke slovu půst. Tento zvyk je důležité svědomitě dodržovat i proto, aby v nás nadále přebývaly ty dary, které byly Bohem nyní předány Církvi.“
Jak praví světitel Lev: „Tento půst je přikázán, aby nás ochránil od bezstarostnosti a lehkomyslnosti, do které velmi lehce můžeme upadnout, jestliže si dlouhodobě povolujeme všeliký pokrm. Jestliže nebudeme pole našeho těla nepřetržitě obdělávat, budou na něm snadno vyrůstat trny a bodláčí, a bude potom přinášet takové plody, které nejsou přijímány do mlýnice, ale jsou určeny ke spálení. Odvrátit toto zlo je možné jen milostí a postem.“
Převzato:
https://www.facebook.com/SvatyVaclavBrno/posts/1729037420507161
O PŮSTU
Půst přikázal Hospodin Bůh již prvním lidem v ráji („Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ 1. M 2, 17). Rovněž Mojžíš se připravoval postem k obdržení desek zákona („A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, Desatero přikázání.“ 2. M 34, 28; „To bude pro vás provždy platné nařízení. Desátého dne sedmého měsíce budete pokořovat duší svých, a nebudete vykonávat žádnou práci, ani doma zrozený ani ten, kdo mezi vámi přebývá jako host.“ 3. M 16, 29), čtyřicet dní se postil Eliáš („A vstav, jedl a pil, a šel v síle pokrmu toho čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až na horu Boží Oréb.“ 1. Kr. 19, 8), postil se také David („Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí.“ Ž 34/35, 13).
Půstem bylo doprovázeno pokání lidí, kteří upadli do hříchu („Uložte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu.“ Joel 1, 14; „A proto ještě teď, praví Hospodin, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.“ Joel 2, 12; „Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.“ Jonáš 3, 4 -5). Postil se Jan Předchůdce („Jan měl roucho z velbloudí srsti, a pás kožený okolo beder svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní.“ Mat. 3, 4), a postil se také Sám Pán Ježíš Kristus („Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.“ Mat. 4, 2). Půstem je dosahováno vítězství nad ďáblem („Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou a postem.““ Mk 9, 29). K rukopoložení kněží se apoštolové také připravovali půstem („V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili.“ Sk. 14, 23). A proto tento Bohem požehnaný zvyk konat půst přijala pro své děti také Pravoslavná církev.
Zdroj:
Průvodce Biblí arcibiskupa pražského Doroteje (Filipa),
metropolity českých zemí a Slovenska
Připravil o. Marek Malík
