„Strašné a přeslavné tajemství vidíme dnes uskutečněno.“
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí členové naší Brněnské pravoslavné farnosti!
Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrése! Christos anésti!
Ocitáme se z Boží milosti opět v předdveří Ráje a vkládáme Bohu do rukou celý svůj život, všechny své zbožné touhy, úsilí, posvátný půst a zejména své modlitby za sebe i naše milované. Přicházíme po dlouhé pouti, vysilující, zcela jistě naplněné všelikým strádáním, těžkostmi, vlastními pády, ale přesto všechno s nehynoucí nadějí, že nás Hospodin přičte ke svým vyvoleným (1 Sol 1,4) podobně, jak to učinil v případě svých oddaných apoštolů a následovníků.
Svatý otec Justin Popovič říká: „Existuje-li nějaká pravda, která v sobě shrnuje všechny pravdy svatého Evangelia, pak je to Kristovo Vzkříšení… A v podobném smyslu pak všechny Jeho zázraky, všechny Jeho pravdy, všechna Jeho slova, všechny události Nového zákona mohou být vysvětleny pouze a jedině prostřednictvím Kristova Vzkříšení.“
A dále dodává: „Jestliže lidé skutečně věří ve Vzkříšeného Pána, pak to dokazují tím, že vedou zápas proti hříchu a vášním. A pokud vedou toto úsilí, pak musejí vědět, že to činí pro to, aby získali nesmrtelnost a věčný život. Pokud se ovšem v tomto smyslu nesnaží, pak je jejich víra marná.“
Svatý a strastný týden nás uvedl do velkého tajemství boholidské lásky a Boží dlouhotrpělivosti. Náš Spasitel, který nebyl vinen v ničem, trpěl za nás za všechny, aby nás spolu se sebou očistil, obnovil, vzkřísil a později uvedl na nebesa.
Co však tomuto vytouženému vítězství toho, Který je pramenem Života, nad hříchem, smrtí a tlením předcházelo?
„Knížata lidu shlukla se proti Hospodinu a proti Kristu jeho.“ „Aby se naplnilo to, co jsem Vám zjevil svými proroky,“ říká náš Spasitel. A dále se ptá těch, kteří ho zradili, proklínali a odsuzovali na smrt: „Lide můj, co učinil jsem tobě nebo v čem jsem tě zarmoutil. Slepcům tvým jsem navracel světlo, očišťoval jsem tvé malomocné, nemocné jsem pozdvihoval s lůžka, a co jsi mi za to vrátil? Za manu žluč, za vodu ocet, místo lásky dali jste mi kříž.“
Pán Ježíš Kristus, „Beránek Boží snímající hříchy světa“, byl veden na vědomou smrt, kterou podstoupil, aby naplnil Boží vůli, z lásky k člověku. „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jn 15,13) Skrze tuto svou oběť, z naší strany stále ještě nedokonale chápanou, „nás (Spasitel) vykoupil z kletby zákona skrze svou krev“, byl přibit na kříž a proboden kopím, aby lidem daroval nesmrtelnost.
Ano, bratři a sestry, na kříži visel ten, který „utvrdil zemi na vodách“. Před ním nebyl nikdo, kdo by zbavil lidstvo utrpení. A po něm už nebude nikdo další. Je pouze jeden Pán a Bůh náš, Spasitel a Vykupitel lidstva, který přišel na tento svět, aby naplnil Boží záměr spásy. „Ježíš Kristus jest včera i dnes, tentýž i na věky.“ (Žd 13,8)
Při pohledu na našeho Pána Ježíše Krista, jak je pokládán do hrobu, se nám před našimi zraky zjevuje „strašné a přeslavné tajemství“. Dokonce nebeské síly se podivily, když viděly Jeho dlouhotrpělivost.
Ani hrob nemohl udržet „Pramen života“, tj. toho, „který obléká se světlem jako rouchem“. Je tomu tak proto, že když náš Spasitel sestoupil ke smrti, sám Život nesmrtelný, tehdy peklo umrtvil bleskem božství. A nezapomeňme, že Kristův hrob se tak pro nás stal pramenem našeho vlastního Vzkříšení.
Neopomeňme ani skutečnost, že pod Křížem stála Kristova přečistá Matka, „Panna Přečistá, Matka Bolestná“, která „žalostně plakala“. Pláč Boží Matky se však proměnil v radost ze Vzkříšení Jejího syna. A to je radost, kterou pociťujeme jako velký Boží dar také my, nedokonalí a nehodní, padajíce ke Spasitelovým nohám a volajíce: „Sláva dlouhotrpělivosti Tvé, Pane!“
Drazí bratři a sestry v Kristu,
když vás nyní vidím, shromážděné před svatou Pláštěnicí, jako bych viděl Kristovy věrné učedníky. A moje radost je nyní nesmírná. Vidím totiž vaši oběť, vaši oddanost, vaši lásku ke svaté Církvi, k jejím svatým tajinám, a rovněž vaši horlivost za zachování čistoty víry.
Opět po roce stojíme všichni u svaté Pláštěnice a přijímáme na sebe Kristovu Křížovou cestu, to znamená všechny ty těžkosti a strádání, jak jen to je v našich silách, abychom si je představili a pocítili je prostřednictvím našich vlastních životních zkoušek, strádání a nesení kříže v našem životě.
Když se díváme na život Pána Ježíše Krista, musíme se podívat i na sebe a všechny naše bližní a uvědomit si a přijmout naši životní Golgotu. Po Golgotě však přišlo vítězství, Kristovo Vzkříšení, jehož se můžeme stát účastníky také my. Musíme však projít naší osobní křížovou cestu, abychom zakusili pravou a velkou radost od Hospodina.
Děkuji Vám, že vašimi slovy i skutky zůstáváte věrnými pravoslavnými křesťany, že přivádíte do chrámu své děti, že mladí lidé přicházejí a přijímají svaté tajiny manželství, že jako rodiče vychováváte své děti ve zbožnosti.
Mnozí lidé v našem okolí se podivují nad velkou vírou našeho pravoslavného Božího lidu. Snažte se i nadále žít křesťansky, aby s Vámi vždy zůstávala Boží moc i Jeho síla. „Blahodať Pána Ježíše buď s vámi (se všemi).“ (1Kor 16,23)
Přeji Vám i Vašim rodinám požehnané svátky Kristova Vzkříšení.
V pravé Kristově lásce
Váš prot. Jozef Fejsak
V Brně dne 20. dubna
(Pascha Kristova 2025)
