„Christos voskrése – Kristus vstal z mrtvých!“
„Neztrácejte radost z Kristova Vzkříšení,
radost z Paschy!“
Spravedlivý starec Nikolaj (Gurjanov)
(Jn 20, 19-26)
„Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dveře byly zavřeny, kdež byli učedníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál uprostřed, a řekl jim: Pokoj vám.
A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedníci, vidouce Pána.
Tedy řekl jim opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.
To pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.
Kterýmkoli odpustili byste hříchy, odpouštějí se jim; a kterýmkoli zadrželi byste je, zadržáni jsou.
Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.
I řekli jemu jiní učedníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.“Pokračovat ve čtení →

Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí farníci Brněnské pravoslavné církevní obce!
Kristus vstal z mrtvých!
Ještě před chvílí jsme stáli hluboce zasaženi Spasitelovým utrpením a se slzami v očích pozorovali, jak je Původce života „věšen na Dřevo (kříže)“ a následně „ukládán do hrobu“, zatímco nyní již víme, že ponížený Pán a Král Ježíš Kristus, Který je pokorný ve své moci a současně mocný ve svém ponížení, svou životodárnou mocí zničil smrt a „všechny, kteří přebývali v podsvětí, osvobodil z okovů“, jak praví svatý Theodor Studita.
Jak složité je něco takového byť si jen představit! Ale naše duše a mysl cítí a svým vnitřním zrakem vidí to, co je rozumem jen stěží postižitelné. Naši svatí Otcové říkají, že pokud Kristus nevstal z mrtvých, křesťané se nemohou spolehnout ani na základ své víry. Pokud není prázdný Kristův hrob, křesťanská víra je tím největším klamem. A v takovém případě by naše víra v nesmrtelnost duše a věčnost neměla žádnou oporu… „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné jest naše hlásání, marná jest naše víra.“ (1 Kor 15,14)Pokračovat ve čtení →
Evangelium podle Jana (Jn 19,31-37)
„Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži – na tu sobotu totiž připadal veliký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže.
Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním.
Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda.
A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: `Ani kost mu nebude zlomena´. A na jiném místě Písmo praví: `Uvidí, koho probodli.´“Pokračovat ve čtení →