Další výraz praktické lásky v Kristu naší farnosti ve formě humanitární pomoci pro Ukrajinskou pravoslavnou církev!
„Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová.“ (Ž 46,2)
Bratr David s Jeho Blažeností Onufrijem,
metropolitou kyjevským a celé Ukrajiny
Při své cestě do hlavního města Ukrajiny odevzdal náš bratr v Kristu David Kosť další humanitární pomoc, jejíž jedna část byla určena Mukačevské eparchii a druhá část Ukrajinské pravoslavné církvi.
Během svého pobytu v Kyjevě a při návštěvě Chrámu svaté a apoštolům rovné kněžny Olgy se bratr David setkal i s Jeho Blažeností Onufrijem, kanonickým metropolitou Ukrajinské pravoslavné církve.
Bratr David měl možnost s vladykou Onufrijem krátce osobně pohovořit a předat mu symbolickou a modlitební podporu naší farnosti v čele s otcem Jozefem. Vladyka Onufrij pak vyjádřil upřímnou vděčnost za přijaté dary, srdečně na dálku pozdravil celou naši farnost a vyslovil svou osobní podporu našemu otci Jozefovi!Pokračovat ve čtení →
25. výročí zesnutí starce Izáka (Fárese Attaly), prvního životopisce starce Paisije Svatohorce…
„Největším zlem pro dnešního člověka je, že dostává ve společnosti tolik podnětů, že mu zbývá jen málo času na přemýšlení o Bohu.“
Otec jerom. Izák Stavronikiatský, řečený Libanonský,
první sestavitel „Života“ ctih. starce Paisije Svatohorce
Před několika málo dny (3./16.7.) uplynulo 25 let od zesnutí jerom. Izáka Stavronikiatského, zvaného „Libanonského“, prvního životopisce svatého starce Paisije a současně jedné ze svatých osobností našich dní (1937–16.7.1998).
Svatý starec Izák si velmi zamiloval Řecko, a Řekové jsou mu za mnohé velmi dlužní.
Fáres Attala, jak se starec původně jmenoval svým vlastním jménem, se narodil v roce 1937 ve městě Nabaa, ve strádajícím Libanonu. Jako mladý se ještě ve své vlasti stal mnichem. Poté přijel studovat na Teologickou fakultu Aristotelovy univerzity v Soluni. Během tohoto období se setkal a duchovně spojil se svatohorskými starci, zejména pak se svatým starcem Paisijem, jehož se později stal prvním životopiscem.Pokračovat ve čtení →
Duchovní poučení otce Simeona Kragiopoulose o tom, že máme vše v našem životě přijímat s vděčností Bohu!
„A přijdou na tě všecka požehnání tato…, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého.“
(Dt 28,2)
„Naučíte-li se v životě říkat: „Budiž (Bohem) požehnáno“, pak to bude nadřazené všemu, dokonce i modlitbě.
Je tomu tak proto, že tato slova v sobě snoubí jak poslušnost, tak lásku, ale i důvěru, naději v Boha, trpělivost, pokoru, oběť a také výše zmíněnou modlitbu.“Pokračovat ve čtení →
Požehnané plody svatých Apoštolů jsou v Kristově Církvi nadále živé a Duch Svatý je dodnes rozmnožuje!
„Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista.“ (Juda 1,17)
Dnešní lidstvo a moderní civilizace jsou zavázány velkou vděčností svatým Apoštolům.
Čeho nemohla dosáhnout inteligence a moc starověkého světa, dokázal sbor učedníků a apoštolů Kristových.
Svět ale jejich přínos bohužel nejen, že nedocenil, ale naopak dělal vše pro to, aby zmařil a zbořil to, co oni vybudovali.Pokračovat ve čtení →
Poučení svatého a bohonosného starce našeho Paisije Svatohorce, jehož světlou památku dnes slavíme!
„Když je někdo nervózní a rozzlobený, je lepší s ním vůbec nemluvit, byť by to bylo v dobrém.
Neboť takový člověk je podoben raněnému, který nepřijímá ani pohlazení, které jen dráždí jeho rány.“
(♰ 12. července 1994)
Zdroj: Όσιος Παΐσιος Αγιορείτης.
Církevní zpěv, je-li prováděn se znalostí a s pokorou, tak vede k nebeským stavům a zkušenosti božské blahodati.
„Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.“ (Žalm 47,7)
Smíšený sbor naší farnosti při svaté liturgii
(Neděle 9.7.2023, Svatopluka Čecha, Brno-Královo Pole)
„Krása (pravoslavného) hudebního umění vede k (duchovnímu) vytržení, které však nezpůsobuje ani ztrátu vědomí, ani střízlivosti. Církevní hudba vede k vytržení a extázi. Extatický prvek, na který tato hudba aspiruje, souvisí s její apokalyptickou povahou (tj. týkající se Božího zjevení), to znamená s jejím hlubším cílem odhalit lidem svět (Božího) Království jako svět krásy, jako nový, proměněný Boží svět, který zpřítomňuje „konečné věci“ (eschatonu) v liturgickém prostoru a času. Pohled na krásu tohoto nového stvoření uchvacuje věřící, kteří v rámci života Církve, při němž se projevuje úcta ke svatým, tedy při bohoslužbách a zvláště při božské liturgii, střízlivě prožívají události Pánova vtělení, oběti na Kříži a Vzkříšení jako události proměňující jejich vlastní život i život celého světa.
Hudební projev (tj. zpěv) tímto způsobem přenáší celého člověka k uctívání Boha Slova, protože se jedná o hudbu uctívání (jinak též „latrickou“ podle řeckého slova „λατρεία“ – klanění, uctívání). Můžeme tedy říci, že hudba tohoto druhu je v zásadě chápána v mezích prostoru společné bohoslužby, tedy chrámu, kde je uctíváno vhypostazované Slovo, Ježíš Kristus. Pravoslavná bohoslužba, jelikož je konána v Duchu Svatém, má tolik síly a energie, že dojímá dokonce i hříšníky a ateisty. To je důvod, proč existuje mnoho případů hříšných nebo nepravoslavných a nevěřících lidí, kteří, když se zúčastnili pravoslavné božské liturgie, byli tak dojati, že byli přivedeni k pravému poznání Boha a pokání.Pokračovat ve čtení →
Slova ctihodného starce Paisije Svatohorce o bolesti v tomto pozemském životě…
„Chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost.“ (Řím 5,3)
Svatý starec Paisij jednou pravil:
„Člověk, který neprochází zkouškami, který nechce zakusit bolest, který nechce nic vytrpět a který nechce být zarmoucen nebo se stát předmětem kritiky, nýbrž se chce mít pouze dobře, takový člověk je zcela mimo realitu.
„Prošli jsme ohněm a vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho,“ jak praví žalmista (srov. Žalm 66,12).
Vidíte, Přesvatá Bohorodice také prošla bolestí a rovněž naši Svatí zakusili v životě bolest, a tak i my musíme strpět bolest, protože kráčíme stejnou cestou jako oni.
S tím rozdílem, že my, když v tomto životě zakusíme nepatrné utrpení, „splácíme tím své účty“ a býváme touto cestou spaseni (pro život věčný).“Pokračovat ve čtení →
Jak vysoce si svatý Jan Zlatoústý cenil práce včel…
„Včela je váženější než jiná zvířata, avšak nikoli proto, že pracuje, ale proto, že pracuje pro ostatní.“
(Sv. Jan Zlatoústý)
Zdroj: Orthodox Bros
Starec Sofronij říkal, že když přijde období zkoušek, „jako by se pak před námi nebe zavřelo“!
„Cesta křesťana je obecně tohoto druhu…“
Ctihodný starec Sofronij (Sacharov) z Essexu pravil:
„Na počátku je člověk přitahován Bohem darem Jeho blahodati, a když je již k Bohu (touto milostí) přiváben, začíná dlouhé období zkoušek. Svoboda člověka a jeho důvěra v Boha jsou zkoušeny, a to doslova „těžce zkoušeny“.
Na počátku jsou prosby k Bohu, malé i velké, dokonce i sotva vyslovené prosby, obvykle rychle a podivuhodně Bohem splněny.
Ale když přijde období zkoušek, pak se vše změní a jako by se nebe zavřelo a ohluchlo ke všem našim modlitbám.
Pro (vírou zapáleného) křesťana se všechno v jeho životě stává (postupně) těžším. Chování lidí k němu se zhoršuje, přestávají si u něj vážit toho, co u druhých tolerují; nic mu neodpouštějí, jeho práce je placena téměř vždy pod hranicí zákonnosti, jeho tělo snadno postihují různé nemoci. Příroda, lidé, zkrátka všechno se obrací proti němu. Přestože jeho přirozené dary nejsou nižší než dary druhých, nenachází příznivé podmínky, aby jich využil. Snáší také mnoho útoků ze strany démonských sil a vrcholem je nesnesitelný žal kvůli božské opuštěnosti. Pak jeho utrpení vrcholí, protože bývá zasažen a napadán „celý člověk“ na všech úrovních jeho existence.Pokračovat ve čtení →