Podle starce Georgia Grigoriatského se máme ze všeho nejvíce zaměřit na smysl našeho života…

„Zaměřil jsem se cele na to, abych poznal a prozkoumal a vyhledal moudrost a smysl všeho…“ (Kaz 7,25)

Archivní fotografie nově rukopoloženého kněze – otce Georgia (Kapsanise) z roku 1972,
budoucího igumena svatohorského kláštera Ctihodného Řehoře (+2014)

 „Otázka cíle našeho života je velmi závažná, protože se týká pro člověka té nejdůležitější věci, a sice: za jakým účelem jsme na zemi. Pokud se člověk k této věci postaví správně, nalezne-li svůj skutečný cíl, pak se může správně postavit i k individuálním a každodenním otázkám svého života, jako jsou vztahy s ostatními lidmi, studium, profese, manželství, přivedení na svět dětí a jejich výchova. Pokud se však člověk k této základní problematice nepostaví správně, pak selže i v ostatních dílčích životních cílech. Protože jaký smysl mohou mít dílčí cíle, když lidský život jako celek tento smysl postrádá?“

Pokračovat ve čtení →

Žena Samaritánka po svém obrácení osvítila mnohé kraje a velké množství lidí skrze ni uvěřilo v Krista…

„Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit
v Duchu a v pravdě.“ (Jn 4,24)

Pátá neděle po svátku Paschy, tzv. „Neděle o Samaritánce“, byla nejen ústředním motivem dnešního kázání, nýbrž také výzvou všem, kteří touží, aby jejich život byl inspirován svatým Evangeliem a veden Duchem Svatým.

Pravoslavná církevní obec při chrámu na ul. Svatopluka Čecha v Brně-Králově Poli se v dnešní nedělní den v hojném počtu shromáždila spolu s duchovními otci Michailem, Georgijem a otcem diákonem Vasilijem, aby zasvětila tento den Bohu, aby vyslechla posvátné texty nedělní bohoslužby, aby se zaposlouchala do vybraných úryvků z Písma Svatého a aby se nechala poučit kázáním dnešního dne.

Dnešní evangelní příběh má mnoho rozličných podtémat a doprovodných významů. Nejde jen o „setkání“, ačkoli každé setkání Krista s někým z lidí bylo svým způsobem veledůležité a neslo nějaké zásadní poselství či podobenství. Zde se jednalo doslova o proroctví, podle nějž bude možné klanět se Bohu „v duchu a v pravdě“ na jakémkoli místě, ne pouze v Jeruzalémě nebo v Samaří. Navíc náš Spasitel předpověděl budoucí vylití – sestoupení Ducha Svatého, který „vychází z Otce“ a je světu zjevován a posílán „skrze Syna“ (srov. Jn 14,26)!

Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij Svatohorec nám ukazuje cestu, a sice od stvořených věcí ke Stvořiteli…

„Vše, co v tomto světě vidíte nebo slyšíte, musíte použít k dosažení Ráje; nechte se tam skrze tyto věci dovést. A tak vystoupejte, krok za krokem, od stvořených věcí až ke Stvořiteli…“

(Svatý starec Paisij Svatohorec)

Zdroj: Όσιος Παΐσιος Αγιορείτης

 

 

Podle starce Paisije bude vzdálenost mezi námi a našimi svatými i v budoucím životě velmi blízká, „protože jsme sjednoceni v Kristu“.

„Šimon Petr mu řekl: ,Pane, kam odcházíš?ʽ“
(Jn 13,36)

Starče, je mi líto, že nastal den, kdy nás znovu opouštíš (kdy od nás – v řečtině řečeno „z naší blízkosti“ – odcházíš).

A starec odvětil:

„V duchovním životě neexistuje „blízko“ a „daleko“.

Kristovu lásku není možné oddělit vzdálenostmi, protože Kristus svou láskou boří veškeré vzdálenosti.

A proto, ať je někdo blízko nebo daleko, vždy se cítí blízko, když je blízko Kristu a když je s druhým bratrsky spojen Kristovou láskou.Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij přiznává, jak ho ušlechtilé chování jeho drahé matky dokázalo vždy správně vést…

„Dobrá matka není ta, která děti rodí, ale ta,
která je správně vychovává.“

Svatý starec Paisij vypráví…

„Moje matka, když viděla mé rošťárny, byla z toho zoufalá, ale vše přijímala s takovou ušlechtilostí a nadhledem!

Když jsem udělal něco špatně, odvrátila hlavu a dělala, že mě nevidí, aby mě nezarmoutila! Ale mně tohle její chování vždy lámalo srdce!

„Podívej“, říkal jsem si tehdy, „udělal jsem takovou neplechu, a matka mě nejen, že nebije, ale ještě dělá, že mě nevidí!Pokračovat ve čtení →

„Já jsem Boha také nikdy neviděl, ale věřím, že existuje.“

Kristus vstal z mrtvých!

Svatý světitel a vyznavač Lukáš, arcibiskup krymský, byl jednou tázán:

– Jak můžeš Ty, tak skvělý chirurg, věřit v toho, koho nikdo nikdy neviděl?

A arcibiskup Lukáš odpověděl:

– Věříte, že existuje láska?

– Ano.

Věříte, že existuje rozum?

– Ano.

– A viděl jste někdy rozum?

– Ne.

– Já jsem Boha také nikdy neviděl, ale věřím, že existuje.Pokračovat ve čtení →

Na letošního 10. května připadá svátek „Přepůlení Padesátnice“!

 „Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal.“

K významu církevního svátku…

Jde o církevní událost, která se řadí ke svátkům slaveným Pravoslavnou církví, jež má přímou souvislost s naším Pánem Ježíšem Kristem. Církví Kristovou je tento svátek slaven 25 dní po svátku Velikonoc (tj. Paschy Kristovy), tedy ve středu po Neděli mrtvicí raněného, na památku učení Ježíše Krista v Šalamounově chrámu (Jn 7,14) .

„Když už bylo uprostřed svátků, vstoupil Ježíš do chrámu a učil. Židé se divili a říkali: „Jak to přijde, že se vyzná v Písmech, když ho tomu nikdo neučil?“ Ježíš jim odpověděl: ‚Mé učení není mé, ale toho, kdo mě poslal. Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe. Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.‘“ (Jn 1,14-18)Pokračovat ve čtení →

Takhle si tento člověk postavil svůj „dům“, a dokázal to včas…

„Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“
(2 Sam 7,16)

Z vyprávění podle skutečných událostí o zázracích svatých a Boží prozřetelnosti!

Jeden muž završil svou službu a povinnost vlasti v námořnictvu. Poté se rozhodl žít jako obyčejný důchodce. Koupil si v jedné vesnici pozemek a chtěl si postavit dům.

Místní se na něj obrátili a žádali ho, aby se ujal stavby kaple.

Ale on jim odpověděl: „Potřebuji postavit dům, a vy naléháte s tímto… Proč to chcete zrovna po mně?“

A oni mu řekli: „Vy jste tady jediný seriózní muž, kapitán prvního stupně. Vy to můžete učinit.Pokračovat ve čtení →

Z vyprávění poutníka o setkání s arcibiskupem Damiánem ze Sinaje, s otcem Justinem a s dalšími poutníky…

Pascha na Sinaji

„ (…) Všichni se družili a prožívali radost [po bohoslužbě v Klášteře svatého Jiří (který je součástí Sinajského kláštera a je situován v Raitho)].

Ti, co seděli vedle sebe u stolu, si vesele a dost hlučně povídali. Všichni až na jednoho jeromonacha, který seděl vedle arcibiskupa Damiána. Bylo jasné, že je hluboce ponořen do modlitby a že ho neruší ani všeobecný rozhovor, ani okolní hluk.Pokračovat ve čtení →