Z duchovního poučení ctihodného starce Efréma Arizonského

„Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“
(Lk 5,24)

„Velký světec Řehoř Palama řekl, že evangelní událost, kdy byl uzdraven ochrnutý muž, poukazuje na to, že duše je nemocná a že čtyři lidé, kteří nemocného pronášejí střechou domu, jsou jednotlivými ctnostmi kajícníka: sebekritikou, vyznáním hříchů, sklonem odvrátit se od hříchu a vroucí modlitbou.

Střecha, která musela být odstraněna, je mysl uvnitř ega, která neumožňuje pokání.

A proto, když je duše uzdravena, nese sama své tělo (tj. své lůžko). Neboť je-li hřích ranou, pokání je jeho lékem.

Když tedy člověk objeví Krista a činí pokání ze své hříšnosti, bývá pak obnoven (ve svém zdraví).“

Zdroj: Αναστάσιος ΒαλάσηςPokračovat ve čtení →

Duchovní poučení svatého Euménia (Saridákise)

„Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi.“ (Mt 6,10)

Novodobý řecký světec – Euménios (Saridákis)
1931-1999

Otec Euménios jednou pravil:

„Nechť se vždy děje vůle Boží.

V našich modlitbách je nejlepší prosit Boha, aby se stala Jeho vůle.

To je to nejkrásnější, nejprospěšnější, nejbezpečnější.

A pak se nebudeme muset strachovat, že se nám stane něco špatného.“

Zdroj:  Όσιος Γεώργιος Καρσλίδης

„Zapějme sladce písně chvály bezzlobnému, mírumilovnému, ​​pokornému, prostému, čistému srdcem a soucitnému, zbožnému jeromonachovi (Euménovi) jako neselhávajícímu průvodci věřících k živému Bohu, volajíce „Raduj se!“…“ (Kondak)

Pokračovat ve čtení →

Podle starce Efréma je pravoslaví „mnohostranný diamant, který ze všech stran představuje nové odlesky pravdy“.

Univerzálně platný rozměr svatého Pravoslaví jako pobídka k jeho poznání, zakoušení a zvěstování!

Z homilie starce Efréma Filothejského-Arizonského:

„Moje drahé děti,

Jsme pravoslavní a v podstatě neznáme výšku, hloubku a šířku Pravoslaví. Měli bychom ji vidět v celé její svatosti.

Co je to Orthodoxie čili pravoslavné vyznání?

Pravoslaví je pravda, správná nauka o Bohu, o člověku a o světě, jak nám ji předal sám vtělený Bůh ve svém podivuhodném učením, svým svatým životem a svou vykupitelskou obětí, jak ji kdysi zformuloval Bohem inspirovaný rozum a srdce apoštola Pavla, jak ji Učedník lásky a ostatní evangelisté a apoštolové „oživili“ nebeským světlem Ducha Svatého, jak nám ji předali bohonosní Otcové z Alexandrie, Konstantinopole, Kappadokie, Sýrie a později Palestiny a Svaté Hory Athos. Ti všichni, od svatého Polykarpa, učedníka apoštolů, až po svatého Nikodéma Svatohorce, který zesnul na počátku 19. století, nám svou moudrostí a svatostí, svými oběťmi a zápasem předali dědictví pravé víry a života, poklad pravoslavné tradice.

Pravoslaví je totiž obdivuhodná syntéza dogmatu a morálky, teorie a praxe. Pravoslaví je stále tím, co bylo formálně ustanoveno (církevními) sněmy, těmi požehnanými ekumenickými shromážděními po celém světě se nacházející Církve Kristovy. Pak bohonosní Otcové „sestavivší veškerou vědu o duši a promlouvající díky osvícení božského Ducha“ rozhodli o těch největších problémech, které se týkají duchovnosti člověka, a položili piedestaly, tj. základy duchovního života, který je skutečnou duchovní kulturou.Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Efrém Arizonský říká, že máme všichni následovat našeho Spasitele jako Jeho věrní učedníci…

„Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.“ (1 Tim 6,12)

Příprava místa Ukřižování našeho Spasitele (Golgota)

Starec Efrém pravil:

„Když je půst doprovázen, posilován a orámován modlitbou, duchovním čtením, bděním, účastí na církevním shromáždění, ale také zpovědí, božským Přijímáním, dobrými skutky a milosrdenstvím, pak bývá krása přípravy duše dokončena.

Pak lidská duše pocítí Svaté (Kristovo) Utrpení (tj. Pašije), a v tomto období Velkého půstu se srdce změní, duše zjihne a bude intenzivněji prožívat Kristovo utrpení.

Lidská duše pozná, jak nekonečná je Kristova láska k člověku. Uvidí, že i Kristus jako Bůh na zemi strávil svůj život mučednicky, aby pomohl nám, kteří jsme nedbalí (duchovně) bojovat.

Jestliže za nás Kristus trpěl, cožpak si můžeme my, Jeho učedníci, zvolit jinou cestu?“

Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν

připravil a přeložil Michal Dvořáček

 

Starec Sofronij potvrzuje, že jediným řešením a východiskem z dnešní krize je následování Krista!

„Pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.“ (Žd 13,3)

Svatý starec Sofronij z Essexu pravil:

„Moudrost tohoto světa nemůže tento svět zachránit.

Parlamenty, vlády, mnohočlenné organizace nejrozvinutějších států dnešního světa jsou bezmocné.

Lidstvo nekonečně trpí.

Jediným východiskem je najít v sobě moudrost a řešení, kterým nebude život v souladu s logikou současného světa, nýbrž následování Krista.“Pokračovat ve čtení →

Ctihodný starec Tadeáš byl sám plně oddán Boží vůli, do níž máme i my vkládat své životy a jejich osudy…

„Celým srdcem byl oddán Hospodinu a v čase svévole upevňoval zbožnost.“ (Sír 49,3)

Starec Tadeáš pravil:

„My lidé ani v příští minutě našeho života nevíme, co se s námi stane. Vůbec netušíme, co obecně s námi bude. Naše budoucnost nezávisí na nás.

Plánujeme si svůj život, ale tento náš život nezávisí na nás. Proto se musíme od takových myšlenek osvobodit.

I když se svým životem činíme různé plány, nejlepší pro nás je odevzdat svůj život, svou budoucnost do rukou Hospodina. On je ten, kdo plánuje a ví, co se s námi bude dít.

Musíme se osvobodit od takových myšlenek a od takových otázek jako: „Co se stane? A jak se to stane?“

Musíme jednat svobodně a být zcela odevzdáni do rukou Hospodina.“Pokračovat ve čtení →

Někdy Bůh dá, jindy nedá… Nechť je požehnáno jméno Hospodinovo!

„Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jób 1,21)

Poučení starce Efréma Arizonského:

„Nic není našeho.

Všechno patří Bohu.

Bůh požehnal?

Tak díky tomu něco mám.

Nepožehnal?

A proto nemám…“

Pokračovat ve čtení →

Z vyprávění ctihodného starce Porfýrije o reálném působení a zázracích svatého Nikolaje Divotvůrce zde na zemi…

„Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jn 14,12)

Ctihodný starec Porfýrij Kavsokalyvitský jednou vyprávěl:

„Jednou byl jeden monastýr, kde všichni mniši zestárli a zemřeli, kromě jednoho mnicha, který tam žil jako poustevník. Tento mnich byl zcela negramotný, ale měl silnou a prostou víru. Když konal svá poslušenství a práce v monastýru, věřil, že Kristus a svatí jsou naživu a na všech jeho krocích ho provázejí, a tak se na ně pravidelně obracel a rozmlouval s nimi, jako se hovoří k živým lidem.

Jednoho dne, když tento otec opustil monastýr, vstoupili do něj lupiči, ukradli vše, co našli, naložili to na svá zvířata a odešli. Když se mnich vrátil a viděl monastýr zpustošený, byl rozrušen. Okamžitě běžel do chrámu, který byl zasvěcen svatému Nikolajovi, postavil se před patrona svého monastýru a začal lamentovat: „Můj svatý Nikolaji, co se to tu stalo, když jsem byl pryč? Přišli špatní lidé a okradli tento monastýr a ty ses na ně díval a nic jsi neřekl? Proč jsi něco neudělal, abys zastavil ty zloděje? Ano, vidím, že jsi nic neučinil. A tak si nezasloužíš toto místo, které zaujímáš, protože jsi svůj monastýr neochránil. A proto tě odtud odstraním…“Pokračovat ve čtení →

Starec Porfýrij nám radí, jak naplnit naši duši Boží blahodatí, pokojem, radostí, spokojeností a vším podobným!

„Miluj svého bližního jako sám sebe.“
(Mt 22,39)

+ Starec Porfýrios Kavsokalyvitský (1913-1991)

„Dnes lidé požadují, aby je druzí milovali, a proto selhávají.

Správné není zajímat se o to, jestli někdo miluje tebe, ale zda ty miluješ Krista
a ostatní lidi.

To je jediný způsob, jak naplnit duši.“

Pokračovat ve čtení →

„Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.“ (Mt 6,14)

Metropolita Augustin Florinský (Kantiotis)

Duchovní poučení blaženého biskupa Augustina na téma odpouštění!

„Odpouštím!“

Dokážeme to slovo ale říci?

Dokážeme odpustit všem svým nepřátelům?

Toto říká Evangelium: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec.“ (Mt 6,14)

Odpustíš! A bude ti odpuštěno! Neodpustíš? Nebude ti odpuštěno!Pokračovat ve čtení →