(ruský spisovatel, disident, publicista a nositel Nobelovy ceny)
„Politováníhodná a zoufalá situace, do níž klesla současná západní civilizace, je do značné míry důsledkem jedné fatální chyby, která zní: „Věřte tomu, že obranná síla světa se zakládá pouze na atomových zbraních.“
Ve skutečnosti je ale obrana míru závislá na širokých srdcích a vyrovnaných jedincích.
Každý pokus najít cestu ven ze situace, do níž se dostal dnešní svět, bude zcela bezplodný, pokud nedojde k pokání a k návratu našeho svědomí ke Stvořiteli všeho.
Vždyť smyslem našeho života není hledání materiálního štěstí, nýbrž směřování duše k důstojnému duchovnímu rozvoji.
Namísto čistě biologických a zcela bezohledných nadějí posledních dvou století, které nás vedly k nule a na pokraj buď jaderné anebo jiné smrti, usilujme s odhodláním a hledejme spíše teplou Boží ruku, kterou jsme zavrhovali s tak velkou lehkomyslností a povýšeností…
Nic jiného nás totiž nemůže zachytit v našem pádu dolů.“
Zdroj: „Ορθόδοξος Κυψέλη“ (Thessaloniki, 2011)
Blog: Proskynitis
Jak se modlit v chrámu během svaté liturgie
Aby ses mohl snáze a soustředěněji účastnit svaté liturgie, snaž se modlit tímto způsobem: v době čtení hodinek (tj. 1., 3. a 6. hodinky) vzpomínej na zesnulé a živé. Toto tvé modlitební vzpomínání se povznese spolu se vzpomínáním kněze k nebi a dodá útěchu těm, za které se modlíš. Nehraje roli, zda jsou jejich jména vzpomínána v oltáři u žertveníku či u dveří oltáře nebo v chrámu – Hospodin je uslyší všude.Pokračovat ve čtení →
Archim. Georgios Grigoriatský (+ 2014) ve svém kázání o sv. proroku Eliášovi praví, že tento světec je blízký všem křesťanům, bez rozdílu. Nám všem je tím nejlepším příkladem a vzorem.
Ať už se jedná o nás, ve světě přebývající (ale nikoli podle principů tohoto padlého světa žijící) křesťany, nebo o mnichy, kteří podobně jako tento prorok odešli do „pouště“, kde hledají Boží vůli a naplňují ji v Bohu příkladné lásce k bližnímu.
Svatý Eliáš byl předně horlivým zvěstovatelem Boží vůle, a nebál se ani zle smýšlejícího panovníka, ani vlivných žreců na dvoře krále Achaba a jeho ženy Jezábel.
Svatý Eliáš měl ve svém srdci touhu po Bohu, byl v Bohu moudrým a Bohem vedeným horlivcem pro víru par excellence.Pokračovat ve čtení →
Narodil se roku 1883 v rodině jedinověreckého kněze¹ Jana a jeho ženy Evdokie Zvezdinskýcha a ve křtu obdržel jméno Nikolaj. Když byly chlapci dva roky, přišel o matku. Díky své něžné lásce mu byl otec Jan nejenom otcem, ale i matkou, jeho každodenní vřelost, srdečnost a něžnost nedopustily, aby malý Kolja pocítil, že je sirotkem nemajícím matčinu záštitu. Otec učil malého Kolju úctě k církevní službě, chrámu, zpěvu a čtení.
Do školy začal Kolja chodit při jednověreckém chrámu a po jejím skončení v roce 1895 přešel do Zaikonospaského Duchovního gymnázia². Poté se Nikolaj Zvezdinskij učil v Moskevském duchovním semináři. V chrámu Krista Spasitele v Moskvě ho tehdejší biskup Parthenij (Levický), který byl nedlouho předtím rektorem semináře, posvětil na čtece (žalmistu) a hypodiákona.Pokračovat ve čtení →
Není nic chladnějšího než křesťan, který nepomáhá zachraňovat ostatní.
Zdroj: Pemptousia.gr
Nechtěj, aby se věci děly tak, jak to vyhovuje tobě, nýbrž tak, jak se to líbí Bohu. Jedině tak budeš v době modlitby naplněn duchovním klidem a radostí.
Zdroj: Pemptousia.gr
Památka svatých Otců šesti Všeobecných sněmů
V 9. neděli po svaté Padesátnici jsme si připomněli památku svatých Otců šesti Všeobecných sněmů. Vězme, že památka svatých Otců šesti všeobecných čili ekumenických sněmů, které byly sezvány v různém období během prvního tisíciletí, se začala šířit již po Prvním všeobecném sněmu (325 po Kr.). Postupné zavádění této památky je patrno v dílech svatých Otců působících během prvních deseti století.
Takto psal kupříkladu světitel Řehoř Veliký (Dvojeslov) ve svém poselství k Janovi, patriarchovi konstantinopolském, a ostatním patriarchům o čtyřech Všeobecných sněmech:
„Přijímám a ctím čtyři sněmy jako čtyři knihy svatého evangelia, tj. se vší oddaností bráním a zcela ochraňuji sněm v Niceji, při němž bylo zavrženo lživé učení Ária; Konstantinopolský, při němž byl odhalen blud Eunomia a Makedonia; Efezský, při němž byla zavržena bezectnost Nestoria; Chalkedonský, při němž byla zavržena pomatenost Eutychia a Dioskora.“Pokračovat ve čtení →
Starec Efrem jednou pravil svým učedníkům: „Toto jsem vám ještě nikdy před tím neříkal. A je to moje vlastní chyba, řekněme moje vlastní zodpovědnost.“
A dále pokračoval:
„Srdce člověka je středem pohybů, které jsou „nad přirozeností“ (υπέρ φύσιν), dále těch, které jsou „v souladu s přirozeností“ (κατά φύσιν), ale i těch, které jsou „proti přirozenosti“ (παρά φύσιν). Všechny věci a všechny pohyby mají svůj počátek v srdci. Pokud je srdce očištěno, pak je Bůh spatřován, pak můžeme vidět Boha. Jak ho ale vidíme? Je snad Bůh antropomorfní a má snad lidskou podobu, abychom Ho mohli (fyzicky) uzřít? Ne, nikoli. Bůh je noetický. Bůh je Duch – a jako absolutní Duch se nachází všude. Nachází se však také v srdci člověka, když se srdce stává nádobou vhodnou k přijetí Boha. A aby se někdo stal takto připravenou nádobou, musí se očistit. Neumývejme ji vodou, ale očistěme ji od nečistých myšlenek. Aby však bylo srdce očištěno, je třeba přijmout nějaký lék. A tím lékem je modlitba.“
Zdroj: Přátelé starce Efrema Arizonského