„Hle, Světlo Boží! Jak osvěcuješ člověka v modlitbě a činíš z něj někoho jiného, někoho odjinud, zcela nadšeného! (Ctih. starec Efrém Arizonský)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí věřící naší Brněnské pravoslavné církevní obce,
opět nadešla vzácná chvíle, kdy Vás mohu z celého srdce co nejradostněji pozdravit slovy našeho krásného vánočního pozdravu:
„Kristus se rodí, oslavujte Ho!“
„Christos raždajetsja, slavitě Jeho!“
„Χριστός γεννάται, δοξάσατε Τον!“
Přiblížili jsme si již na dosah k božskému Narození našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, Který znovu a znovu přichází k nám, do našeho světa, na tuto zem, abychom i my mohli vystoupit na nebe. V souladu s naším starobylým církevním kalendářem nastala nyní chvíle radosti, nastal čas, abychom našeho Pána Ježíše Krista zbožně uvítali a oslavili.
Nuže povznesme se, zazpívejme našemu Kristu, uvítejme Ho v našich domovech a především v příbytcích našeho srdce. Tam je totiž Jeho pravý trůn… Pamatujme na slova našeho Spasitele, který svým učedníkům pravil: „Království Boží je mezi vámi!“ (Lk 17,21)Pokračovat ve čtení →
Svatý Nikiforos v athénském leprosáriu
„Když jsem se díval na otce Nikifora, cítil jsem, že skrze jeho oči ke mně promlouvá dlouhý příběh života, zápasu, trpělivosti, odhodlání a očekávání.
Jeho oči nebyly ani šťastné, ani příliš zoufalé, ani z nich nevyzařovala nějaká hořkost, naznačovaly však určitou bolest, která vycházela z hloubi jeho duše.
Po chvilce mi otec Nikiforos říká:
„Jsi mladý a tvůj hlas je docela hřejivý. Opatruj se ve svém životě, nade vším potěšením je klid tvé duše. Nemám tvoje pokušení, ale už mnoho let zažívám pokušení nemoci. Sláva Tobě Bože! On (Bůh) ví, proč připouští pokušení.“
Jeho pohled mi dal jistotu, že Kristus skutečně žije v tomto zmučeném mnichovi.“
Ze „Svědectví“ starce Justa Svatohorce (Podle knihy mnicha Simona „Svatý Nikiforos Malomocný a Divotvůrce“)
Zdroj: Προσευχή με την ευχή Του Ιησού
Připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zloba je nakažlivá…
Než ji vyjádříme slovy nebo činy, odrazí se v naší tváři, v našich očích a přenese se do duše člověka, vůči kterému ji cítíme.
Pokud vykořeníte vášeň, kterou chováte vůči svému bratrovi, vykořeníte tím stejnou vášeň i v něm.
Pokud získáte (do svého nitra) mír, pokoj získá i ten druhý.
Jak blízká je spřízněnost mezi dušemi!
Apoštol správně řekl: „Vždyť jste údy téhož těla.“ (Ef 4,25)
„Neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10,17)
„On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo.“ (Sk 17,26)
Kromě toho Pán přikazuje: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,39)Pokračovat ve čtení →
Otec Jakub Jacečko se na několik dní stal požehnaným poutníkem
v „Zahradě Přesvaté Bohorodice“…
Slovo úvodem jako poděkování autorovi „Zápisků z poutě na Svatou Horu Athos“
Když jsem se nedávno dozvěděl o chystané pouti otce Jakuba Jacečka na Svatou Horu Athos, posteskl jsem si a v duchu zavzpomínal na své dávné zážitky z cesty na toto posvátné místo. Hned jsem si ale uvědomil, že každý poutník se na Svatou Horu Athos vypravuje v ten správný a pro něj příhodný čas, a pevně jsem proto doufal, že zhodnocením této krásné a vskutku požehnané cesty o. Jakuba a jeho společníků by mohlo být sepsání těch nejvzácnějších zážitků a postřehů z jejich cesty také pro nás a naše věřící, kteří na svou buď první anebo opakovanou pouť do „Zahrady Přesvaté Bohorodice“ ještě čekáme…
Po návratu otce Jakuba domů jsem se osmělil a požádal ho, zda by pro nás nesepsal několik svých myšlenek, které zůstávají stále ještě živě zachyceny v jeho paměti. A otec Jakub k mé velké radosti souhlasil. Slovo dalo slovo, čas uzrál, a výsledkem je, jak věříme, vskutku poutavé čtení s mnoha vnímavými postřehy a zajímavými informacemi o zdejších obyvatelích na tomto životy svatých a ctihodných mnichů posvěceném místě.
Drahý otče Jakube, děkujeme!
S prosbou o požehnání
br. Michal Dvořáček
…
Vo svete je mnoho pozoruhodných a svätých miest, ktorých sa mimoriadne dotkla Božia blahodať, miesta po ktorých fyzicky kráčal Náš Spasiteľ Isus Christos, Presvätá Bohorodica, svätí apoštoli, mučeníci a vyznavači. Tieto miesta nie sú však duchovne silné len svojou historickou hodnotou, ale predovšetkým neuhasínajucím plameňom osobnej modlitby a každodenných sv. liturgií verných pravoslávnych kresťanov, predovšetkým mníchov-askétov. Jedným z takýchto miest je aj Svätá Hora Atos na gréckom poloostrove Chalkidiki. Už vyše 1000 rokov pod nebotyčnou skalnatom horou vysokou 2033 metrov v okolitých lesoch a na pobreží Egejského mora žijú svojím osobitným rytmom mužské pravoslávne monastiere, ktoré po stáročia boli svetlom pravej viery pre celý svet.
Božou blahodaťou s požehnaním jeho Vysokopreosvätenosti arcibiskupa pražského Michala sme v dňoch 22.–28. novembra 2022 vykonali dlhú púť automobilom spolu s otcom Romanom Hajdamačenkom z Prahy a mojím tatkom Jánom Jacečkom pri príležitosti jeho 70-tých narodenín. Môj tato mal veľa osobných spomienok na mnícha otca Igumena Ignatija Čokinu, ktorého ako chlapci navštevovali, preto 4 dňový pobyt v bezprostrednej blízkosti mnichov mal preňho osobitný rozmer.Pokračovat ve čtení →
Na fotografii: ctihodný starec Nikolaj (Gurjanov)
Zdroj: Το Μέγα Γεροντικόν
Užitečné odkazy:
Ze vzpomínek na velkého ruského starce, kterému osobně požehnal svatý car Mikuláš II.
Otec Simeon (Kragiopoulos) řekl:
„Dnes je mnoho těch, kteří vedou zápas, snaží se, ale nakonec se ze svých vášní nevyléčí a zůstávají stejní.
Proč je tomu tak?
Je tomu tak proto, že nečiníme opravdové pokání, skutečně se nevracíme k Bohu.
Brali jsme věci příliš na lehkou váhu.
A dělali kompromisy.
Chceme patřit Kristu, být v Církvi, ale také neztratit nic ze světského života.Pokračovat ve čtení →
