„Chcete vědět, co je Církev a jaký je zázrak Církve?
Je to velmi jednoduché, říká (sv. Jan Zlatoústý).
Rozhlédněte se kolem sebe nebo vejděte do chrámu a uvidíte, že chrám je místo, kam vchází vlk a vycházejí ovce.
Vejdeš jako vlk a vyjdeš jako ovce.
Vejdeš jako lupič a vyjdeš jako světec.Pokračovat ve čtení →
„Tudy nikdo nevstupuje ve stoje a se vztyčenou hlavou.
Naopak.
Všichni se musejí sklonit a pokořit se…“
„Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.“ (Ž 72,11)Pokračovat ve čtení →
„Protože člověk nemohl přijít k Bohu, Bůh přišel k člověku a ztotožnil se s člověkem tím nejpřímějším způsobem. Věčné Slovo a Syn Boží, druhá Osoba Nejsvětější Trojice, se stal skutečným člověkem, jedním z nás. Úplně se podílí na všem, co nás utváří, a tak nám umožňuje účastnit se toho, co utváří Jeho, tj. účastnit se Jeho božského života a Jeho slávy. On se stal tím, čím jsme my, aby nás mohl učinit tím, čím je On.
Bůh se spojuje se svým stvořením těsněji než jakékoli jiné možné spojení, protože se sám stává tím, co stvořil. Bůh jako člověk naplňuje zprostředkovatelské dílo, které člověk při svém pádu odmítl. Ježíš, náš Spasitel, překlenuje propast mezi Bohem a člověkem, protože je Bohem i člověkem (tj. Bohočlověkem). Jak říkáme v jednom z pravoslavných štědrovečerních hymnů: „Nebe a země se dnes sjednotily skrze narození Kristovo. Dnes se na zemi zjevil Bůh a člověk vystoupil na nebe.“Pokračovat ve čtení →
Starec Sofronij řekl:
„Moji drazí bratři a sestry, otevřete své srdce, aby tam Duch Svatý mohl vytesat Kristův obraz. Pak budete pomalu, ale jistě schopni mít v sobě radost i zármutek, smrt i Vzkříšení.
Podívejte se na velkolepý pohled, který nám Bůh zjevil při stvoření světa, při vytvoření člověka, k Jeho obrazu a podobě. To, co hledáme, není omezeno na naše malé každodenní životy. Snažíme se být s Bohem a získat v sobě život v celé jeho šíři, ten světský i božský.
Pro Pravoslavnou církev je spása člověka jeho zbožštěním.Pokračovat ve čtení →
Starec Paisij říkával:
„Bůh nám dává mnoho příležitostí k získání nebe, ale my tyto příležitosti nepřijímáme, my je zaháníme.
Pokud člověk v tomto životě zaplatí, co dluží, je zachráněn.
Proto všechny zkoušky přijímáme s trpělivostí a pokorou, děkujeme a oslavujeme Boha.
Snažme se proto být vždy blízko Bohu a nevzdalovat se od Něho, protože bez Boha není spásy.“
Zdroj: Φίλοι Αγίου Παϊσίου Αγιορείτου
připravil Michal Dvořáček
Zdroj: The Eastern Orthodox Church
připravil Michal Dvořáček
O pokušeních
„Myslím, že si nevedeme dobře, i když jsme křesťané, a mám na mysli ty z nás, kteří se ve svém životě neinspirují našimi svatými. Svatí byli pokřtěni, stejně jako jsme byli pokřtěni my, a žili v Církvi, uvnitř (svatých) Tajin Církve, nicméně oni měli zcela opravdovým způsobem ve svém nitru Krista. To znamená, že v nich, a v tomto případě u svaté Barbory, působil její křest, pomazání, božská liturgie. Tato svatá, řekli bychom křehká, a přesto tak statečná dívka snášela všechna tato muka, takže ji Bůh nakonec učinil důstojnou – poté, co byla zabita vlastním otcem! – dědičkou věčného (Božího) Království.Pokračovat ve čtení →
Starec Efrém učil:
„Pokání má velkou moc. Vezme uhlí a promění ho v diamant. Vezme vlka a učiní z něj beránka. Vezme člověka divokého (τον άγριο) a učiní z něj člověka svatého (τον άγιο)!“
Výročí 5 let od zesnutí v Pánu starce EfrémaPokračovat ve čtení →
„O vánočním stromu málokdo ví, že se nejedná o evropský, nýbrž o řecký, byzantský zvyk.
Při Proskomidii kněz recituje tropar, v němž se hovoří o „stromu života“ v Ráji (doslova o „dřevu života“), kterým je Ježíš Kristus.
Byzantinci měli ve zvyku přinášet do chrámu strom, který byl obrazem Ježíše Krista jako stromu života.Pokračovat ve čtení →