PRAVOSLAVNÁ CÍRKEVNÍ OBEC

Památka: 29. ledna a 29. května

Svátek nalezení svatých ostatků: 5. (18.) března

Svatý, Bohem proslavený, Lukáš Krymský byl v 2. polovině 20. století kanonizován jako další světec v zástupu svatých Božích svaté Kristovy Církve. Ve svém povolání
a pozdějším duchovním poslání se zjevil jako vyznavač, jenž žil v dobách těžkého pronásledování v Sovětském svazu, a při tom ve svém životě projevil obraz dobrého pastýře, uzdravoval lidské nemoci, duchovní i tělesné, a naznačil dokonalou symbiózu pastýřské služby archijereje (biskupa) a lékaře (chirurga). Byl vynikajícím vědcem, přičemž jeho hlavní specializací se stala traumatologie se zvláštním zaměřením na septické komplikace hnisavých onemocnění. Jeho teologické pojednání evokují víru a přesvědčují všechny pochybující o existenci Boha a vyvracejí různé pseudovědné teorie. Svým duchovním zápasem tento novodobý pravoslavný světec, nesmírně oblíbený a známý také v Řecku, ukazuje dnešnímu člověku, co znamená „nesení Kristova kříže“.

Arcibiskup Lukáš (ve světě lékař a profesor Valentin Felixovič Vojno-Jasenecký) se narodil dne 27. dubna 1877 v Kerči, v dnešním Krymu. Poté, co dokončil střední školu, přemýšlel o tom, jakou životní cestou se vydá, a jediné, co tehdy věděl přesně, že se chce zabývat tím, co je „užitečné pro trpícího člověka“. Také proto si vybral za svůj další studijní obor „medicínu“. Po ukončení univerzitních studií se budoucí pravoslavný biskup chopil lékařské praxe a vědeckého výzkumu. Ve dvacátých letech minulého (20.) století pracoval jako chirurg v Taškentu, kde se také aktivně účastnil církevního života a navštěvoval kroužky jednoty pravoslavné mládeže. Slova tehdejšího taškentského biskupa Inokentije zněla přesvědčivě: „Doktore, vy se musíte stát knězem“. Tato slova byla zejména samotným světcem velmi dobře chápána jako výzva k Božímu následování.

Po třech letech služby v hodnosti kněze otec Valentin přijal mnišské sliby se jménem apoštola, evangelisty a lékaře Lukáše, a 30. května 1923 byl jeromonach Lukáš tajně vysvěcen na biskupa. Od té doby putoval jako vyznavač trnitou, ale požehnanou cestou Páně. Četné zatýkání, mučení a vyhnanství neoslabily horlivost tohoto hierarchy při plnění jeho archijerejských povinnosti, ať už byl kdekoli. Vedle služby duchovního nadále působil dle potřeby jako lékař – chirurg.

Od roku 1946 do roku 1961 byl Vladyka Lukáš hlavním archijerejem krymské eparchie. Svatý Lukáš Krymský zesnul v Pánu 11. června 1961, v den Všech svatých, kteří zazářili v zemi ruské. Jako pastýř však nikdy neopustil své věrné stádce: na jeho mocné přímluvy byli lidé zázračně uzdravováni i po jeho zesnutí. I dnes jsou známy četné zázraky a podivuhodná uzdravení na přímluvy tohoto světce – lékaře. V roce 1996 byly nalezeny (tj. vyzdviženy) svaté ostatky arcibiskupa Lukáše, které nyní spočívají v chrámu Nejsvětější Trojice v Simferopolu. Bůh, na přímluvy sv. Lukáše, udílí i dnešnímu člověku pomoc a podporu v nesení našeho kříže a dobrého vyznávání svaté pravoslavné víry.

Svatý otče Lukáši, pros Boha o nás!

 

Tropar svatému Lukáši (Krymskému)

Hlasateli spasitelné cesty Páně,

vyznavači a přední pastýři krymské země,

pravý ochránce svatootecké tradice,

sloupe nepohnutelný, učiteli pravoslaví,

v Bohu moudrý lékaři, světiteli Lukáši,

pros neustále Spasitele Krista,

aby nám, pravoslavným křesťanům,

daroval neotřesitelnou víru,

spásu i velikou svoji blahodať.

 

Svatý chirurg Lukáš Krymský spolu se svatým Efremem Novozjeveným z Nea Makri

Doporučené odkazy a prameny:

http://www.pravoslav.or.cz/simferopolis.htm

MD

Svátek svatého Václava slavíme 28.9./11.10.

Přenesení ostatků sv. Václava ze Staré Boleslavi do Prahy 4.3./17.3.

Svatý Václav se narodil kolem roku 907 jako prvorozený syn českého údělného knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která pocházela ze slovanského kmene Stodoranů. Jeho dědem byl český kníže Bořivoj a babičkou sv. Ludmila. Pokřtěn byl sv. Václav podle slovanského, tedy pravoslavného obřadu. Když chlapec dospěl k užívání rozumu, dal ho otec podle slovanského obřadu též postřihnout.
K Václavovým postřižinám – jak vypráví první staroslověnská legenda – povolal kníže Vratislav jistého biskupa Notárije s jeho duchovenstvem. V chrámu Přesvaté Bohorodice byla nejprve odsloužena sv. liturgie, poté se biskup ujal sv. Václava, postavil jej na stupeň před oltářem a požehnal slovy: „Pane Ježíši Kriste, požehnej tohoto hocha, jako jsi požehnal všechny své spravedlivé.“

Pod vedením slovanského kněze Pavla a za dozoru babičky Ludmily se začal sv. Václav učit spisovnému jazyku slovanskému. Poté jej otec poslal do Budče, aby se tam u jiného slovanského kněze Učena naučil i latinsky; jako budoucí kníže potřeboval latinu pro styk se západními německými sousedy. Sv. Václav mimoto ovládal i jazyk řecký a patřil ve své době k nejvzdělanějším panovníkům v širokém okolí.

V roce 920 zemřel Václavův otec Vratislav a v témže roce i milovaná babička Ludmila. Byla usmrcena na hradě Tetíně z popudu kněžny Drahomíry, Václavovy matky. Sv. Václavu bylo pouhých 13 let, když nastoupil na stolec svých předků. Než jinoch dospěl, vládla jeho jménem matka Drahomíra.

Jako osmnáctiletý mladík převzal sv. Václav otěže vlády do svých rukou. Měl velmi jemný smysl pro spravedlnost a cítil odpor proti dvorním intrikám. Proto se rozhodl vzdálit svou matku z knížecího dvora a určil jí na čas jako bydliště Budeč. Současně dal přenést tělesné ostatky sv. Ludmily z Tetína na Pražský hrad, kde je uložil v chrámu sv. Jiří. Brzy nato povolal svou matku zpět do Prahy.

Jako panovník byl sv. Václav vzorem křesťana. Vyznamenával se vysoce zbožným a mravným životem, horlivostí pro čest a slávu Boží, péčí o rozšíření křesťanské víry v celém národě, stavbou četných chrámů (na samotném Pražském hradě založil chrám sv. Víta), pravidelnou účastí na službách Božích a všestranným konáním skutků milosrdenství a lásky. Jeden z nejstarších a historicky cenných životopisů o něm praví, že ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným i cizincům a nestrpěl, aby se komukoliv děla křivda. Stal se miláčkem svého národa, kterému se líbilo i to, že sv. Václav byl také osobně statečný a výborný jezdec na koni.Pokračovat ve čtení →