Dějiny pravoslaví/Životy svatých

Světlý svátek a připomínka kanonizace svatého Justina Nového (Čelijského)

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Přenesení svatých ostatků ctihodného
otce Justina Čelijského

(1./14. června)

Tropar hl. 8

Sladkost pravoslaví, nektar velemoudrosti, vyléval jsi jako bohatství do srdcí věrných, otče ctihodný; svým životem a učením jsi ukázal, že jsi živou knihou Ducha, Justine v Bohu moudrý, pros Slovo – Krista Boha, aby oslovil ty,
kteří tě uctívají.

Kondak hl. 8

Svůj boholidský život jsi učinil ctnostným, mírou všeho byl pro tebe Syn Boží, skrze Něho jsi dosáhl výšin bohosloví. Nyní se z něho na věčnosti těšíš. Daruj skrze své svaté modlitby blahodať těm, kteří tě s vírou vzývají: Raduj se, bohonosný otče!

Kanonizace světce

Svatý archijerejský sněm Srbské pravoslavné církve dne 29. dubna 2010 jednohlasně přijal návrh eparchiálního archijereje Valjevské eparchie vladyky Milutina a vložilo do diptychu svatých Pravoslavné církve jméno archimandrity Justina Popoviče (1894-1979), duchovníka ženského monastýru v Čelije u Valjeva, nově již nazývaného „ctihodný Justin Čelijský“.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Poučení

Egoismus a způsoby terapie této vášně

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

„Starý člověk“ (srov. Ef 4,22), který je v nás, je vášnivý stav naší duše a doslova jde o egoismus (sobectví).

Všechny vášně, všechny hříchy, všechny pády mají svůj počátek a původ v egoismu. Velké zlo. Nenechá člověk na pokoji, tyranizuje ho ve dne v noci. Obecně tímto zlem trpí všichni lidé, nejvíce však já hříšný (říká ve své pokoře starec Efrem).

Když jsem byl na počátku poblíž mého svatého „starce“ (Josifa Hesychasta), když jsem s ním pobýval vůbec poprvé v té bezútěšné pustině (na Svaté Hoře Athos), tehdy jsem vlastně poprvé poznal a v praxi viděl svou vlastní sobeckost.Pokračovat ve čtení →

Aktuality

Posvěcení Kříže před chrámem sv. Václava

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Aktualita o posvěcení Kříže u chrámu sv. Václava

 

Dvojí radost – dvojí biskupská návštěva v naší farnosti

Brno, 10.6.2018

V 2. neděli po svaté Padesátnici 10. června 2018, kdy jsme si církevně připomněli památku Všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athosské a Všech svatých zemích našich, byla v chrámu sv. Václava sloužena archijerejská liturgie. V ten den naši brněnskou církevní obec navštívil Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk), arcibiskup Przemyský a Gorlický, kterého doprovázel Jeho Přeosvícenost vladyka Izaiáš, biskup Šumperský.

Před začátkem svaté liturgie uvítali brněnští věřící oba vladyky před chrámem tradičně chlebem a solí a naše děti jim předaly na znak radosti z jejich návštěvy květiny.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Poučení

Charizmatické dary

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Mnich Mojžíš Svatohorec (+2014)

Nejde pouze o emoce

Charizmatické dary nejsou pouhými emocemi, výsledkem krásných vznešených myšlenek, ale jde o Boží milost, požehnání od Boha, nebeské dary udílené pokornému atletovi v Kristu, nositeli Kříže a současně i ukřižovanému křesťanovi. To jsou dary, které přijímáme v Církvi díky Kristovu vzkříšení.

Zdroj: Pemptousia.gr

Pravoslaví/Věrouka

O sjednocení „Církví“ (klíčové teologické pojednání na aktuální téma)

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

† Archim. Georgios (Kapsanis) Grigoriatský

V Bohu zesnulý igumen Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

při příležitosti 4. výročí jeho blaženého zesnutí
(8. června 2014)

V poslední době se vede velká diskuze na téma sjednocení „Církví“. Ve skutečnosti jde o sjednocení těch nepravoslavných (heterodoxních) křesťanů s „Jednou, Svatou, Všeobecnou a Apoštolskou Církví.

Neexistuje více Církví, které by se měly sjednotit.

Náš Bohočlověk (Ježíš Kristus) založil pouze jednu Církev.

Kontinuitu s touto Církví představuje naše Pravoslavná „Katholická“ Církev (z řeckého slova „ἐκ τοῦ καθόλου“, což znamená „plnost, pravdivost“).

Od této „Jedné Pravoslavné Katholické Církve“ se definitivně oddělil papež v roce 1054 v důsledku toho, že pravoslavní křesťané se odmítli podřídit jeho křesťanství se protivícím požadavkům ve smyslu „prvenství moci“ nad celou Církví
a také kvůli dalším nepravoslavným učením (herezím).

Kvůli mnohým odchylkám ze strany papežství započal na Západě zápas Protestantů (rozuměj evangelíků) proti papežství, který vyústil v celou řadu dalších rozkolů mezi západními křesťany. V současné době existuje na světě mnoho set protestantských skupin.

Pravá Kristova Církev se nicméně nerozštěpila, a proto ani nemůžeme hovořit o sjednocení Církví…

 

 

 

Dokončení a úplný text tohoto pojednání v češtině lze stáhnout pod tímto odkazem:

Archim. Georgios Grigoriatský_O sjednocení církví

Řecký originál je dostupný zde:

http://www.imgrigoriou.gr/epikaira/Oikoumenismos/4.%20enosis%20ton%20ekklision.pdf

MD

Aktuality/Dějiny pravoslaví/Homílie

(†) Otec Georgios Grigoriatský – Věčná mu památka! (8.6.2014)

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

V blaženém zesnutí odešel v roce 2014 k Pánu
otec archim. Georgios (Kapsanis) Grigoriatský,
bývalý igumen Monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

Archim. Georgios (Kapsanis), bývalý igumen Monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos, zesnul po dlouhodobých zdravotních komplikacích v den svátku zrodu novozákonní Církve Kristovy čili v den Svaté Padesátnice.

Stalo se tak mimo Svatou Horu Athos a Zaupokojná liturgie, jíž předsedal metropolita larisský, vladyka Ignátios, byla sloužena 8. června v Metochiu monastýru sv. Řehoře ve čtvrti Stavroupoli v Soluni.

Mezi spolusloužícími byli i další řečtí metropolité a zbožný lid. Samotný pohřeb a uložení do hrobu proběhlo na druhý den (9. června) již na Svaté Hoře, kam byly ostatky archim. Georgia následně přeneseny. Tam se za ním přišli rozloučit jak mniši, tak představení všech svatohorských monastýrů, ale i řada poutníků. Metropolita larisský Ignátios, jenž byl duchovním dítětem otce archim. Georgia, s dojetím ve tváři pronesl tato památná slova: „Kam odcházíš, náš starče, Ty, který jsi byl útěchou pro náš lid, horlivý zastánce naší víry a duchovního zápasu.“

Mnozí, kteří jej znali osobně, spatřují v okamžiku jeho odchodu z tohoto pozemského života událost nikoli náhodnou. Jeho duchovní, literární a pastýřská činnost byla vždy prodchnuta zejména láskou ke Svaté Církvi, k onomu „společenství zbožštění“, které tolik miloval a kterému celý svůj život s největším sebeobětováním horlivě sloužil.

Post scriptum:

Tento článek byl sepsán a zveřejněn při příležitosti zesnutí starce Georgia již v roce 2014. Nyní jej publikujeme znovu ke všeobecnému připomenutí.

Věčná mu památka!

MD

Pokračování a úplné pojednání lze stáhnout pod tímto odkazem:

Archim. Georgios_Kapsanis

Aktuality/Pravoslaví

Jak se Michitaka Suzuki stal „Sávou“ z Chilandaru

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svaté pravoslaví poznávají a přijímají i lidé
z cizokrajných zemí

Nedávný křest afrického krále Davida nám připomněl jeden dávnější, jenž se mu svým významem zcela vyrovná.

Tento příběh se udál před 17 lety v srbském pravoslavném monastýru Chilandar na Svaté Hoře Athos v Řecku.

Tehdy profesor Michitaka Suzuki z Japonska přijal svaté Pravoslaví.

“Michata Suzuki při vstupu do bělehradského katedrálního chrámu spojuje tři prsty, pozdvihá pravou ruku a žehná se křížem. Místo toho, abychom my, jeho hostitelé, mu něco vysvětlovali, objasňuje naopak on, náš japonský host, nám všem ohledně stylu ikonostasu, kdo ho vytvořil, kdo dokončil, a proč má tak rád toto mistrovské dílo. Svou lekci dává jako pravý hostitel v plynulé srbštině šepotem, aby nerušil tichost chrámu.“

Svatohorští mniši z monastýru sv. Sávy na Svaté Hoře pojmenovali při svatém křtu Michitaku Suzukiho jménem „Sáva“.

Michitaki Suzuki se tak náhle stal „Sávou Chilandarským“.Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Pravoslaví

Africký král z Pobřeží slonoviny přijal pravoslavný křest na Svaté Hoře Athos

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

„Král je zrozen v Kristu, ať žije král!“

Svatá pravoslavná církev „zrodila“ k novému životu v Kristu dalšího věřícího.

A ne lecjakého.

V přístavu na Svaté Hoře Athos, řecky zvaném „Arsanas“, který náleží řeckému pravoslavnému Monastýru Kutlumusiou, byl nedaleko věže Kaliagra ve vodách Egejského moře pokřtěn africký král z Pobřeží slonoviny.

Za své křestní jméno si král zvolil jméno „David“.

Král David si přál a přicestoval úmyslně až na Svatou Horu do Řecka, aby zde byl pokřtěn svatohorskými mnichy, což se také naplnilo.Pokračovat ve čtení →