O modlitbě mysli

Jako vhodnou přípravu na cestu k velkopostnímu období před svátkem svaté Paschy využijme duchovní zamyšlení o významu a užitku modlitby, kterou někdy nazýváme „Modlitbou mysli“, jindy „Ježíšovou modlitbou“, a která je podle svatých a bohonosných Otců základním pramenem posvěcení, osvícení, očištění a vedení na cestě ke spáse každého křesťana. Také k tomuto účelu Vám předkládáme starší homilii bývalého představeného posvátného Monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos – otce archim. Georgia (Kapsanise), který zesnul v Pánu v roce 2014.

Sám otec Georgios k tématu modlitby pravil následující: „Neboť když se modlitba dostává až do srdce, tehdy se stává tou nejčistší, nejryzejší a nejpravdivější modlitbou, jaké se můžeme naučit, a tehdy také zaručeně přináší do duše mnoho pokoje.“

Archim. Georgios Grigoriatský (Kapsanis)_O modlitbě mysli

 

Neděle Celníka a Farizea

NEDĚLE O CELNÉM A FARIZEOVI
VYSVĚCENÍ BRATRA MATÚŠE NA DIÁKONA

Dne 28. ledna 2018, v neděli o Celném a farizeovi, kterou začínají tři přípravné týdny před Velkým půstem a kdy se poprvé při pravoslavných bohoslužbách začíná opět po roce používat kniha, které říkáme Triod postní, byla v našem brněnském chrámu sloužena archijerejská svatá liturgie. Tuto liturgii sloužil přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský.

Ještě před svatou liturgií byl na čtece čili žalmistu postřižen bratr Matúš Vavro. Během liturgie, po proměnění Svatých darů, byl pak bratr Matúš rukopoložen na diákona.Pokračovat ve čtení →

Poučení na únor 2018

Sbor novomučedníků a vyznavačů ruských

Památka sboru čili zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů ruských připadá na 25. ledna/ 7. února, pokud tento den připadá na neděli. Pokud tomu tak není, tak jejich památka připadá na nejbližší neděli po 25. lednu/ 7. únoru.
V tento konkrétní den Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských se koná památka těch svatých, jejichž datum smrti není známo.Pokračovat ve čtení →

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku

Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku navazuje na dědictví, jež bylo našim národům dáno slovanskými apoštoly svatými Cyrilem a Metodějem. Po potlačení jejich díla na území Velkomoravské říše v 9. století, udržovala se ještě slovanská bohoslužba do začátku 12. století v Čechách a na Slovensku, v jehož východní oblasti přetrvala až do naší doby. Na tomto faktu nic nezměnilo ani násilné zavedení unie v roce 1649. V Čechách a na Moravě proto ani vyhnáním sázavských mnichů slovanská liturgie nezanikla. Za panování Karla IV. byl Řím nucen se touto otázkou několikrát vážně zabývat a nakonec povolil r. 1347 zbudovat v Praze klášter na Slovanech, kde se sloužilo východním obřadem. Rovněž husité vážně pomýšleli  na opětovné spojení s pravoslavnou církví. Roku 1451 vyslali do Konstantinopole (Cařihradu) poselstvo, které zahájilo jednání o možném připojení k pravoslaví, avšak tuto slibnou diplomacii přerušilo dobytí Cařihradu Turky. Husité tímto ztrácejí možnost přímého kontaktu s pravoslavím a postupem času se orientují na reformaci přicházející z Německa.

„Blahoslavení jste, když budou zlořečiti vám
a pronásledovati vás, a všechno zlé o vás lhouce mluviti pro Mne.
Radujte se a veselte se nebo odplata vaše hojná jest v nebesích:
tak zajisté pronásledovali i proroky, kteříž před vámi byli.“
(Mat 5, 11-12)

Počátky skutečného obnovení pravoslavné církve v Čechách, na Slovensku a Podkarpatsku spadají do druhé poloviny 19. století. Revoluční rok 1848 přinesl první záblesk svobody. O pravoslaví se v Čechách objevuje zájem v kruzích intelektuálů – do pravoslaví přestupuje i K. Sladkovský, vynikající český politik a vlastenec, bojující za národní práva, iniciátor vybudování Národního divadla v Praze a mnozí další. Po roce 1870, v němž se konal I. vatikánský koncil římské církve, který vyhlásil papežskou neomylnost, vytvořila se proti tomuto dogmatu v římskokatolickém prostředí opozice a vznikla starokatolická církev, která navázala okamžitě styky s pravoslavím. Pravoslaví přijímají také mnozí Češi, kteří jako vystěhovalci z vlasti nalézají nový domov ve volyňské gubernii ruské říše. Možnost stěhování Čechů na Volyň otevřelo jednání české reprezentace (Palacký, Rieger, Erben aj.) v r. 1869 na Národopisné výstavě slovanské v Moskvě. V Praze byly konány pravidelné pravoslavné bohoslužby od roku 1874 v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, a to knězem ruské pravoslavné církve, který byl ustanoven také pro chrámy v Karlových Varech, Františkových Lázních a Mariánských Lázních. Jurisdikčně příslušeli pravoslavní Češi napřed ke knězi řecké církevní obce ve Vídni a od roku 1893 ke knězi srbské církevní obce tamtéž. Přestupy Čechů k pravoslaví v letech 1900-1908 se zabývala i ministerská rada ve Vídni, která v nich viděla nebezpečí panslavismu. Protože se pravoslavní Češi nemohli za Rakouska-Uherska zorganizovat v církevní obec, zřídili si v roce 1903 „Pravoslavnou besedu“ a později spolek „Československá obec pravoslavná v Praze“, které měly připravit předpoklady pro církevní organizaci, až by to poměry umožnily. To nastalo až státním převratem roku 1918.
Pokračovat ve čtení →

Letošní oslavy svátku Bohozjevení v naší farnosti

Již ve čtvrtek 18. ledna (5.1.), na svátek svatého mučedníka Theopempta, biskupa nikomédského, a proroka Micheáše, se po skončení liturgie v našem chrámu konalo první svěcení vody. V předvečer svátku bylo nejprve slouženo Velké povečeří s litijí. V samotný den svátku byla sloužena slavnostní liturgie za přítomnosti početného zástupu věřících, kteří si tento ten vzali volno z práce. Na jejím závěru bylo vykonáno velké svěcení vody, aby si věřící mohli svěcenou vodu odnést do svých domovů. Ti, kteří dopoledne přijít nemohli, se s ostatními účastnili již tradičního svěcení řeky Svratky v Brně Bystrci u Kamenolomu, kde od 14 hod začal průvod s křížem a další obřad svěcení vody pod širým nebem, které bylo otevřeno všem přítomným svou přívětivostí a dobrým, slunečným počasím.Pokračovat ve čtení →

Svátek Zjevení Páně v řece Jordánu

Svátek Zjevení Páně (Bohozjevení čili křest Pána v Jordánu) jako zcela zásadní zjevení Svaté Trojice v době novozákonní patří právem k největším a  nejvýznamnějším křesťanským svátkům vůbec. Svým významem jej lze zařadit ihned za svátek svaté Paschy. Historicky byl dokonce slaven svátek Bohozjevení ještě dříve než později Církví ustanovený svátek Narození, neboť ve svátku Bohozjevení si Církev připomínala obojí, jak narození, tak i zjevení Boha v těle. Až v průběhu 4. století (nejprve na Západě, a pak i na Východě) přibyl ke svátkům z Dvanáctera také samostatný svátek Narození Páně.Pokračovat ve čtení →

Program vyučování v nedělní škole při chrámu sv. Václava

Hodiny náboženství pro děti 7-12 let probíhají ve školním roce 2017-2018 formou „nedělní školy“. Výuka probíhá převážně dvakrát měsíčně a to v nasledujících termínech.

Náplň vyučování je zaměřena na pochopení základů pravoslavného náboženství, seznámení se s Božím zákonem, s textem Nového i Starého zákona, s životy svatých a hlavních církevních svátků.