Na cestě ke svátku Vzkříšení
(16.)
„Během dne dělejme tak, jak to měl ve zvyku sv. Antonios Veliký. Trochu ruční práce, trochu modlitby. V noci pak trochu čtení a modlitby. Krátké, ale intenzivní čtení a studium velmi pomáhají v duchovním životě.“
Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.
Svatý starec Paisij Svatohorec na téma modliteb za nemocné
„Pokud za nějakého nemocného nečiníme modlitbu, jeho nemoc nadále postupuje svým přirozeným postupem. Zatímco když modlitbu činíme, nemoc může změnit svůj průběh. A proto vždy čiňte modlitbu za nemocné.“
Starec Paisij Svatohorec
Historické milníky naší farnosti doplněny až do současnosti
(2007 – současnost)
Na cestě ke svátku Vzkříšení
(15.)
„Ať každý jedná v souladu se svým duchovním stavem. To znamená, že máme činit jen takové věci, které odpovídají duchovnímu stavu, v němž se nacházíme.“ (Nepřeceňujme své síly a nepřekračujme míru své duchovnosti.)
Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.
Ctihodný Efrem Syrský
Když vidí zlé síly svatý Kříž, se strachem před ním ustupují. Svatý Kříž posvětil celý svět, rozptýlil tmu a navrátil mu světlo. Shromáždil národy od východu k západu a od severu k jihu a spojil je láskou v jednu církev, v jednu víru, v jeden křest. Kříž je nepřemožitelná záštita pravoslavných. Jaká ústa nebo jazyk mohou důstojně velebit nepřemožitelnou zbraň a štít Krista Krále? Kříž byl vztyčen na popravišti a v tom okamžiku dozrál hrozen našeho života. Touto ctihodnou zbraní náš Spasitel Ježíš Kristus roztrhl vše požírající útroby pekla a zacpal ďáblův chřtán. Když jej spatřila strašná smrt, osvobodila všechny, nad kterými vládla od pádu našich prarodičů. Křížem byli ozbrojení svatí apoštolé, jím porazili všechnu moc nepřítele. Křížem jako zbrojí byli oblečeni Kristovi mučedníci, jím obrátili v nicotu všechny výmysly a opovážlivosti svých mučitelů. Ti, kdo se zřekli světa, jej nosí a s velikým odhodláním se usídlují v horách, staví si příbytky v jeskyních a pozemských propastech. Ach, jak nezměrné je milosrdenství lidumilného Boha! Kolik milosti daroval skrze Kříž lidskému rodu!
Slovo o Čestném a Životodárném Kříži
Kříž není pouhým symbolem Boží lásky k lidem nebo snad pouhým nástrojem naší spásy. Nikoli. Kříž je především symbolem našeho života, jenž naplňuje celou naši existenci, je symbolem radosti, neboť skrze něj jsme nalezli nadějnou a optimistickou perspektivu pro náš život, neboť nesčetněkrát se stává, že jako lidé cítíme beznaděj, osamělost a zklamání. My však věříme v sílu kříže, a tak ten, kdo věří, cítí se silný a schopný čelit všem strastem a těžkostem, jež život přináší…
z kázání v blahé paměti zesnulého vladyky Christodula,
arcibiskupa athénského a celého Řecka
K čemu přirovnat výši, do níž se musí povznést lidská mysl, aby pochopila význam a moc Kristova Kříže? Do jaké hlubiny musí proniknout lidský duch, aby mezi stovkami a tisíci symboly nalezl skutečný symbol záchrany lidstva? Jak nás učí svatí Otcové, význam „Kříže“ je třeba pochopit správně a vždy ve spojitosti s vírou. Jak ovšem hovořit o spasitelné moci Kříže dnes, kdy ne každému zní slovo o Kříži příjemně? Pokusme se nalézt na výše položené otázky správnou odpověď a nechme se poučit od těch, kteří měli pevnou víru a osvícenou mysl: od svatých Otců.
„Slovo o Kříži je bláznovstvím těm, kdož jsou na cestě k záhubě, nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ (1Kor 1,18) Ač je slovy sv. apoštola Pavla řečeno vše podstatné, přece zaslouží jeho výrok vysvětlení. Je tomu tak proto, jak vysvětluje sv. Jan Damašský, že člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všechno, ale přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha (srov. 1Kor 2,15 a 14). Bláznovstvím je ovšem Kříž těm, kteří jej nevidí ve světle víry a neuvažují o Boží dobrotě a všemohoucnosti, ale posuzují naopak Boží věci v čistě lidských a přírodních kategoriích, zatímco všechno, co je Boží, přesahuje i přírodu i schopnost slovního vyjádření i myšlení.
Bez víry není možná naše spása (srov. Žid 11,6), vždyť o víru se opírá všechno v našem běžném životě a vůbec nic se bez víry v životě neděje. Jedině vírou tedy můžeme poznat a pochopit moc Kristova Kříže, tolik odlišného a ničím nesrovnatelného s běžnými symboly kříže, které pro nás nemají žádný význam. Neboť pouze „Kristův Kříž“ je pro nás pevnou jistotou našeho spasení, nejpodivuhodnějším zázrakem božského Spasitele Ježíše Krista.
Byl to právě a jedině Kříž našeho Pána a nic jiného, jenž porazil smrt, zahladil praotcův hřích, vyvrátil peklo, daroval nám vzkříšení, obdařil nás silami, abychom se povznesli nad současnost, ba i nad samu smrt, připravil cestu jakožto návrat k pradávné blaženosti, otevřel brány Ráje, posadil naši přirozenost po pravici Boží a učinil nás dětmi Božími a dědici…
Naše úcta ke Kristovu Kříži je smysluplná, neboť se skrze křest doslova „oblékáme v Krista“ (srov. Řím 6,3; Gal 3,27), oblékáme se v jeho smrt, ale předně v jeho slavné Vzkříšení, jež následovalo po potupné smrti na Kříži. Čtyři ramena Kříže, mezi sebou vzájemně spjatá a sdružená jeho středem, zobrazují Boží moc, která spojuje a drží současně vysokost i hlubokost, délku i šíři, čili všechno viditelné i neviditelné stvoření.
Znak Kříže nám byl dán na čelo, podobně jako Izraeli obřízka, a tak se skrze toto znamení odlišujeme a rozpoznáváme mezi nevěřícími jako věřící. Je to pečeť, díky které se nám vyhýbá zhoubce (ďábel), je pastýřskou holí pro stádo oveček, které stráží na pastvinách, je vrcholem těm, kteří se zdokonalují v dobru, je spasením duše i těla, je ochranou před každým hříchem a zárukou všeho dobrého. Je ratolestí, z níž vykvétá vzkříšení, je stromem života věčného. Toto drahocenné a vpravdě ctihodné dřevo Kříže zasluhuje tedy veškeré úcty, vždyť na něm přinesl Kristus sebe za nás v oběť, a posvětil je k uctívání dotekem svého svatého Těla a Krve. Pokračovat ve čtení →
„Stradalnaja mati“
Ukrajinská duchovní píseň, tak často slýchaná zejména v době velkopostní, v chrámu i mimo něj, dojímající srdce věřícího prostým nápěvem, prostým obsahem a slovy, která v sobě ovšem ukrývají hlubinu a tajemství Kristovy oběti na kříži.
Pomalu se blížíme ke třetí neděli svaté Čtyřicátnice, jež je v souladu s posvátnou Tradicí Církve zasvěcena Kristovu kříži a jeho tajemství.
Ptejme se i my, spolu s trpící Matkou Boží: „Čím se Pán provinil?“
„Trpící Matka, která pod křížem stála,
plakala a v slzách lkala:
„Ach, Synu, Synu, za jaké provinění,
těžkou chvíli na kříži trpíš nyní?“
Страдальная мати (stradaľnaja mati)
Страдальна Мати під хрестом стояла,
Стала ридати, в сльозах промовляла:
„Ой, Сину, Сину, за яку провину |
Переносиш нині тяженьку годину |
На хресті? | (2)
Я Тебе купала гіркими сльозами,
Як малим ховала перед ворогами.
А нині плачу, бо Тебе вже трачу, |
Вже тя, милий Сину, більше не побачу, |
Сину Мій! | (2)
Ти жертвувався всіх людей спасати,
За то діждався невинно вмирати,
За світ лукавий, злобний і неправий, |
Що сповнив на Тобі свій засуд кровавий |
На хресті. | (2)
Моя підпоро, Мій Ти світе ясний!
Гаснеш заскоро, в’янеш безчасний.
А що ж зі Мною станесь, сиротою? |
Я сама на світі, як билина стою |
Під хрестом. | (2)
Мій Боже милий, усердно тя молю,
Додай Мені сили у нещаснім болю;
Тебе благаю, як сама лиш знаю, |
I Тобі днесь Сина Мого поручаю |
На хресті“. | (2)
Svátek svatého Řehoře Palamy, arcibiskupa soluňského
Sv. Řehoř Palama jako učitel modlitby předává i nadále díky své svatosti zkušenost svatých Otců i současnému člověku, jehož upevňuje v naději na získání
zkušenosti Boží blahodati.
Svatý otče Řehoři, svícne Pravoslaví, pros Boha o nás!
Tropar sv. Řehoři Palamovi (Hlas 8.)
Pravoslaví svícne, Církve oporo a učiteli,
okraso mnišstva, teologů obhájce nepřemožitelný,
Řehoři divotvorce, chloubo Soluně, zvěstovateli blahodati,
pros neustále za spásu duší našich.
Jeho neporušené svaté ostatky
(nacházející se v metropolitním chrámu jeho jména v Soluni)
