„Máme Boha, který nám věnuje svou něžnou božskou péči, který nás snáší a nepřestává nás milovat a starat se o nás, zatímco my lidé jej zapíráme, zlořečíme mu a neuvědomujeme si, co děláme a říkáme. Věříme v něj a vyznáváme ho pouze formálně, povrchně, zatímco v našem bezstarostném životě se stáváme nešťastnými a beznadějnými kvůli našemu přemýšlení, rozhodnutím, které jsme učinili, ale i egoismu a světskému uvažování.“
Starec Efrem Filothejský (Arizonský)
„Pán nás miluje jako své děti a jeho láska je větší než láska matky; protože matka může zapomenout na své dítě, zatímco Pán na nás nikdy nezapomene. A kdyby Pán neudělil Ducha Svatého svému pravoslavnému lidu a našim velkým pastýřům, ani bychom nevěděli, jak moc nás miluje.“
Svatý Siluán Athosský
Když byl starec postřižen na mnicha, poslal své milované matce Eulampiji svoji fotografii, na jejíž zadní stranu byla vepsána lyrická báseň jako dopis na rozloučenou.
Přeložili jsme pro Vás tuto báseň, která dýchá prostotou a láskou mladé lidské duše, která si zamilovala Krista, avšak nadále chovala lásku i k osobě své matky, která byla pro tohoto ctihodného mnicha osobou nejdražší.
Μαννούλα μου σε χαιρετώ εγώ πάω να μονάσω,
Φεύγω την μάταιαν ζωήν, τον πλάνον, να γελάσω,
Στην μοναξιάν στην έρημον τα νιάτα να περάσω,
Δια την αγάπην του Χριστού, όλα θα τα θυσιάσω.
Maminko moje, loučím se s tebou a odcházím do ústraní,
opouštím tento svět, marnost a blud, který je v něm,
abych se mu vysmát mohl,
V samotě pouště své mládí hodlám strávit,
všechno pro lásku Kristovu obětuji.
Όλα του κόσμου τα αγαθά,σαν σκύβαλλα θα αφήσω,
Να εκτελέσω την πρώτη εντολήν, τον Θεόν να αγαπήσω
Με τον σταυρόν στον Γολγοθάν, τον Ιησούν ν’ακολουθήσω,
Και εις την άνω Ιερουσαλήμ, εύχομαι να σε συναντήσω.
Všechna dobra tohoto světa zanechám jako smetí,
Abych vykonal první přikázání, Boha milovat celým svým bytím.
A v Kříži na Golgotě Ježíše následovat,
Modlím se, abychom se v nebeském Jeruzalémě mohli setkat.
Φεύγω απ’την μεγάλην σου στοργήν, μαννούλα να μπορέσω
Δια να ήμεθα αιώνια μαζί, τον Ιησούν, θα παρακαλέσω,
Διαυτό μικρός εθέλησα τα μαύρα, δια να φορέσω,
Να αφιερωθώ εις τον Χριστόν, του Θεού να αρέσω.
Odcházím, maminko, a zanechávám tvou velkou něhu,
abychom spolu věčně byli, za to Ježíše prosit budu,
Také proto jsem od mládí k černé barvě šatu tíhl,
nosit ho, Kristu zasvětit se, abych se líbil Bohu.
Και δια μητέρα εις το εξής, θα έχω την Παναγίαν,
Να με φυλάξη αβλαβή, απ’ του εχθρού την πανουργίαν
Μάννα μου με κατάνυξιν, στην έρημον εδώ στην ησυχίαν
Θα εύχομαι πάντα δια εσέ, και διόλην την πολιτείαν.
Matkou mi do budoucna bude Panagie[1],
která mne ochrání ode vší újmy, od lsti nepřítele,
Matko moje, v dojetí modlit se budu, a nikdy nepřestanu,
v tichosti pouště, za tebe a všechen lid.
Mnich Paisij Filothejský, Svatá Hora Athos (1.5.1957)
Věnováno mé ctihodné matce
Starec Paisij
[1] Přesvatá (Bohorodice), Panna Marie
„V duchovním životě člověka je období, které se dá nazvat jako „odejmutí blahodati v její hmatatelné podobě“, to znamená takové období, kdy se člověku všechny jeho křesťanské skutky stávají těžkými, přetěžkými. Toto období je velmi bolestivé a těžké, ale je naprosto nezbytné pro každého z nás, kteří kráčíme po cestě spásy. Je tomu tak proto, že ve věrnosti Kristovým přikázáním se projevuje náš charakter, naše rozhodnutí, naše víra. A jak říká Pán, nejprve se člověku dává blahodať bez toho, aniž by pro její získání cokoliv učinil, a poté je mu tato blahodať zase odejmuta, aby mohl projevit svoji věrnost. A když člověk projeví „věrnost v malém“, dává se mu jako jeho vlastnictví veliké bohatství – a tím je věčnost (srov. Luk 16, 9-12).“
Starec schiarchimandrita Sofronij (Sacharov)
Duchovní besedy (Beseda II.)
O riziku v duchovním životě, o nacionalismu a všelidskosti
připravil a přeložil o. Marek M.
Na cestě ke svátku Vzkříšení
(19.)
Jednou se někdo starce zeptal: „Starče (Paisiji), na co máme myslet během Velikého postu?“
A starec odpověděl: „Na Kristovu oběť a utrpení, na to mysleme.“
A dále dodal: „Během Velké čtyřicátnice získáváme vůbec největší příležitost vést zápas a účastnit se intenzivně, jak jen to je možné, spasitelného utrpení našeho Pána, a sice prostřednictvím pokání a zemních poklon, odseknutím vášní, omezením jídla, což činíme z naší lásky ke Kristu.“
Starec Emiliános Simonopetrsský o zhoubné nenávisti
„Člověk, aby mohl žít duchovním životem, aby získal pro svůj život světlo, musí mít dokonalé obecenství se svým okolím. Okamžikem, kdy ztrácí toto přirozené, prosté a spontánní opouštění anebo odevzdání se svému bližnímu, a současně když postrádá prožívání toho druhého jako někoho blízkého, nemůže mít Boha (δεν μπορεί να έχει Θεόν). Proto bývá duše zatemněna, když je její vztah s Bohem narušen. A k jakému narušení ve své podstatě v duši dochází? Odpovědí je „nenávist“ – když našeho bližního nenávidíme. Když nenávidím svého bližního, to má primárně důvod skrytý v naší aktivitě, a znamená to, že urážím, odmítám, útočím, když toto vše konám proti svému bližnímu. Tímto je vyjadřována agresivní nálada duše. Namísto toho, abych měl s druhým, tj. se svým bližním, přirozený vztah, kdy ho přijmu do svého srdce, cítím naopak nenávist, což znamená, že vyháním svého bližního z vlastního srdce a života. Nenávist totiž znamená, že vidím svého bližního jako někoho cizího. Místo toho, abych v osobě druhého člověka spatřoval sám sebe, své já, vidím v něm někoho pro mne cizího. To může být snad přirozeným projevem pro lidi tohoto světa, ale pro nás, kteří jsme Kristovým tělem, je to něco naprosto nepřirozeného.“
z Blogu Orthognosia převzal a přeložil MD
P.S. V řeckém překladu septuagintní verze žalmů se jedná o Žalm 24.
Žalm 25
K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19. Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
Na cestě ke svátku Vzkříšení
(18.)
Arsenij Eznepidis během své vojenské služby
„Dnes se naplňuje proroctví, které pronesl sv. Antonios Veliký: ‚Přijde doba, kdy se lidé zblázní, a když zůstane naopak někdo rozumný, všichni ostatní se mu budou smát a považovat ho za blázna,‛ protože nebude jako oni.“
Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.
OHLÉDNUTÍ ZA PRVNÍMI DVĚMA TÝDNY
SVATÉ ČTYŘICÁTNICE
„Podivuhodný“ kánon sv. Ondřeje Krétského
Brněnská farnost vstoupila i letos do duchovně významného období Velkého postu, kde každý z nás osobně, ale současně i ve společenství s ostatními, předstupujeme před Hospodina, abychom přinášeli slzy a lkání za vše, čeho jsme si snad dříve nevšimli a plně neuvědomili. Vcházíme do prostor milosrdné léčebnice – naší svaté Církve – jako nemocný člověk ke svému lékaři, který touží po uzdravení, usmíření, posvěcení a záchraně. Vkládáme sami sebe, celý náš život, do rukou hlavního Lékaře duší i těl našich – Pána Ježíše Krista. K tomu je však třeba poznání naší nemoci. A právě proto naše Církev nabízí lidské duši tisíciletou zkušenost pokání, pádu, opětovného se vzepětí, žízně, cesty a dostižení svatosti, která je založena na Svatém Písmu a zintenzivněná jako v nějakém elixíru v duchovním díle s názvem „Velký Kánon ctihodného Ondřeje Krétského“. Tento dojemný a duchovně soustředěný text, doprovázený tklivými zpěvy žalmů a dalších duchovních písní, pomohl letos i nám, abychom nahlédli do svého vlastního nitra, abychom zde spatřili a nalezli své vlastní hříchy, poznali jejich špatnost a ohavnost, a abychom v sobě nalezli také dobrou touhu a vůli zbavit se jich.
První neděle „Oslava pravoslaví“
Nejsilněji se síla pravoslaví projevila v oslavě pravoslavnosti, pravoslavného vyznání
a věrouky, ve vítězství Církve nad ikonoboreckou herezí nejprve v 8., později v 9. a postupně
i v dalších stoletích naší církevní historie, jakož nad všemi potenciálními herezemi, které by kdy v dějinách Církve vznikly. V první neděli Velkého (velikonočního) půstu se i letos, jako každoročně, konala v naší farnosti slavnostní svatá liturgie při příležitosti „Oslavy Pravoslaví“ či „Neděle Pravoslaví“, jak se tomuto svátku říká v řeckém prostředí. Ve všech pravoslavných chrámech se při této příležitosti provolává sláva těm, kteří zachovali „orthodoxii“ oproti nesprávné oslavě Boha, kterou nazýváme „zlosávije“. Celý náš chrám se do posledního místa naplnil věřícími, kteří se účastnili svaté liturgie a pak svatého přijímání, které přijímáme s vírou „na odpuštění hříchů“ a k „životu věčnému“. Díky svatosti a vyznavačství předešlých pokolení pravoslavných křesťanů můžeme také my dnes pravoslavně vyznávat naši víru a být členy tajemného Těla Kristova. Kéž nás Pán Ježíš Kristus posilní na pokračující cestě Velkým postem, na jehož konci je vidina Jeho světlého vzkříšení. Trpěl-li Spasitel, a my s ním, pak můžeme také zakusit díky Jeho milosti velké tajemství naší spásy – Vítězství života nad hříchem a smrtí.
Zádušní soboty a bohoslužby za zesnulé
Jednotlivé soboty Velkého postu jsou současně také sobotami „zádušními“, kdy si obzvlášť intenzivně připomínáme naši lásku ke všem již zesnulým příbuzným a pravoslavným věřícím, kteří odešli k Pánu a očekávají Jeho spravedlivý soud. Zádušní bohoslužby proběhly v prvních dvou týdnech Svaté čtyřicátnice také v naší farnosti a k tomu účelu se sloužily tzv. panychidy, jak v sobotu po ranní svaté liturgii, tak v sobotu večer, ale i v neděli. Věčná památka všem „od věků zesnulým pravoslavným křesťanům“!
Hodiny náboženství pro děti
Pravidelně po celý rok, vždy každou druhou neděli, probíhají v prostorách Svatováclavské hudební školy hodiny náboženství pro děti, konkrétně po skončení nedělní svaté liturgie. Děti v současnosti probírají nejen význam jednotlivých nedělních zastavení na cestě ke svátku Vzkříšení, ale rovněž i smysl a učení o Blahoslavenstvích, kterým učil sám náš Spasitel své věrné následovatele a které byly později zahrnuty do tzv. Kázání na hoře, jak se o nich dozvídáme z Matoušova svatého evangelia (viz 5. až 7. kapitola). To, zda jsme „blahoslavení a mající čisté srdce“, jakož i to, jak takového stavu dosáhnout, naše děti začínají dobře a postupně chápat.
Druhá neděle „Svatého Řehoře Palamy“
Svatý Řehoř Palama učil o vztahu zkušenosti a teologie a vycházel při tom z učení svatých Otců a z tradic spjatých se Svatou Horou Athos. Této nejvyšší teologii učí svatý Řehoř prostřednictvím „neustálé modlitby, hesychie mysli, pokory a zármutku (čili pokání)“. Varlaam, západní myslitel a opovážlivý teolog, s nímž vedl sv. Řehoř spor o podstatě Táborského světla, byl ve své podstatě přesvědčen, že jakákoli forma theoptie je pouze symbolickým projevem – zjevením, a nikoli niterným projevem lidské duše – tj. ontologickým společenstvím člověka s Bohem. Svatá pravoslavná Církev je však podle svatého Řehoře Palamy nositelkou a ochránkyní prvotního učení o zbožštění, neboť sama vytváří toto společenství zbožštění (κοινωνία θεώσεως). Sv. Řehoř Palama jako učitel modlitby předává i nadále díky své svatosti zkušenost svatých Otců i současnému člověku, jehož upevňuje v naději na získání zkušenosti Boží blahodati.
Rozbíhá se cyklus přednášek na duchovní témata
Péčí a podporou duchovních otců naší farnosti byla zrealizována myšlenka provedení kratšího cyklu přednášek s názvem „Velkopostní besedy a čtení“, jejichž hlavní záměr vyplývá již z jejich podtitulu: „Uvedení do duchovního života – Teoretické a praktické příklady zbožnosti“. A tak právě uvedení do problematiky pomocí praktických a srozumitelných příkladů ze životů našich svatých, ať na téma dosažení podobnosti s naším Stvořitelem, hledání vzorů pro náš duchovní život, vytvoření ideálních podmínek k dokonalé jednotě mezi lidmi, správnému porozumění hlavního odkazu svatého evangelia, jakož i tématice mnišství bylo hlavním stimulem k organizaci velkopostních přednášek. Ty se konají vždy v sobotu odpoledne, od 16:30, v prostorách Svatováclavské hudební škole při PCO v Brně. Přednášejí duchovní otcové: Jozef Fejsak a Marek Malík a spolu s nimi Michal Dvořáček, doktor teologie. Jste všichni srdečně zváni.
Přijďte zpívat k nám do sboru
Pravoslavná církevní obec v Brně vítá všechny zájemce o zpěv z řad našich věřících, kteří by se chtěli zapojit do práce chrámového sboru. Máte zájem o zpěv? Přispěli byste rádi svým dílem k povznesení chrámového zpěvu a k ještě větší oslavě pravoslavné víry? Chcete na sobě pracovat pod vedením zkušeného sbormistra? Jste ochotni pravidelně se účastnit zkoušek? Pokud splňujete výše uvedené předpoklady, neostýchejte se a ozvěte se co nejdříve. Anebo se přijďte podívat na zkoušku našeho sboru, zkuste si s námi zazpívat a pak se rozhodněte.
připravil MD
Ohlédnutí za prvními dvěma týdny Svaté čtyřicátnice_Aktualita PCO Brno_2018
Oznámení pro zájemce o zpěv ve farním sboru PCO Brno
Přednáška_Paschální období_PCO Brno
Program přednášek a duchovního čtení_Velkopostní období_PCO Brno
OZNÁMENÍ
Pravoslavná církevní obec v Brně při chrámu sv. Václava, knížete českého,
si Vám dovoluje oznámit, že hledá zájemce o zpěv v chrámovém sboru.
Neostýchejte se a ozvěte se co nejdříve.
Zkuste si s námi zazpívat a pak se rozhodněte.
Zkoušíme každou středu od 18.30 na Úvoze 62.
Kontakt:
Otec prot. Mgr. Jozef Fejsak, 736 227 040, pravoslavbrno@volny.cz
Sbormistryně: prof. Margareta Janjič, 774 270 972, magijan@gmail.com
Oznámení pro zájemce o zpěv ve farním sboru PCO Brno
Těšíme se na Vaše přihlášky!
Na cestě ke svátku Vzkříšení
(17.)
Mladý Arsenij Eznepidis se svými rodiči
„Je velmi zapotřebí, aby člověk uvažoval o Božích dobrodiních, o své vlastní nevděčnosti, a aby se zkroušeností prosil o Boží milosrdenství. Všechno, co se v životě děje, nechť se nám stává pohnutkou k projevu vděčnosti a oslavě Boha.“
Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.