Starec Georgios Grigoriatský († 2014)
Musíme porazit naše sobectví, aby v nás zavládla Boží láska, a teprve tehdy budeme hodni Ráje.
Zdroj: Pemptousia.gr
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Dnes je Neděle před Velkou Čtyřicátnicí. Od zítřejšího dne začíná doba velkopostní, období zasvěcené půstu, askezi a usilovné modlitbě.“ Těmito slovy uvedl starec Georgios Grigoriatský svou homilii před začátkem svatého
a velkého půstu před svátkem Paschy v roce 1991.
Církev dnes všem věřícím připomíná vyhnanství našich předků z Ráje, prvních stvořených lidí na této zemi.
Jak k tomu došlo? A proč vlastně, když, zatímco žili v Ráji, byli šťastni? Do té doby, dokud milovali Boha a milovali také jeden druhého, byli opravdu šťastnými lidmi. Když ale nechali, aby do jejich nitra vešel egoismus a přeslechli přikázání svého nebeského Otce, „od té chvíle už nemohli žít v Ráji,“ jak dodává starec Georgios.Pokračovat ve čtení →
Hřích je podvodný, zrádný a plný falešnosti
Hříšný člověk neuspěje v odpuštění svých hříchů do té doby, než pocítí celým svým srdcem, že tyto hříchy jsou hloupé, ničivé a falešné. Podobně jako dříve učinil hřích, který považoval za něco příjemného a uspokojivého, tak nyní musí litovat a vyznat, že takový hřích je podvodný (zrádný) a vede k záhubě.
Zdroj: Pemptousia.gr
* Žádná lidská radost nezůstává bez následné lítosti a zármutku. Pouze radost pocházející od Boha je pravou a upřímnou radostí. Sláva a peníze, to vše je falešné. Tyto všechny věci uvádí smrt na jejich pravé místo.
* Náš nebeský Otec nás vyučuje tím, jak nás kárá, ale nikoli, aby nás přivedl do zoufalství, nýbrž abychom začali činit pokání a napravili se.
* Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou, citlivou k bolesti, dobrou, a tím vším v ní připravuje základy k božskému navštívení.Pokračovat ve čtení →

Byl neúnavný ve službě, více jak půl století sloužil každý den svatou liturgii.
Byl velmi zdrženlivým člověkem-asketou, omezoval se jen na to nejnutnější. Jeho bohatstvím, pokladem a středem jeho života byl liturgický život Církve.
Byl člověkem modlitby, jehož životem byla služba víry a lásky.
Byl příkladným postníkem. Během Velkého půstu nikdy nepoužíval olej.
Byl prostý a moudrý, přesný v odpovědích. Otec Nikolaos v sobě spojoval prostotu a kněžskou důstojnost, dětskou naivitu a svatost.Pokračovat ve čtení →
U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sión.
(Žalm 137,1)
Tato slova velkopostního žalmu nám, pravoslavným křesťanům, Novému Izraeli, připomínají naše vyhnání. Pro Rusy, kteří byli odtrženi od Svaté Rusi, má tento žalm zvláštní význam a smysl, nicméně i pro všechny ostatní pravoslavné křesťany platí jeho význam stejně, to jest, že pozemský život – je vyhnanstvím, a Nebe – zemí zaslíbenou, vlastí milovanou.
Velký půst byl pro nás naší Matkou Církví ustanoven jako čas vyhnanství, aby nezeslábla naše paměť na Sión, od nějž jsme se tak daleko vzdálili. My jsme si toto vyhnanství zasloužili a kvůli našim mnohým hříchům ho nyní velmi potřebujeme. Jen skrze zármutek vyhnanství, na který nás upozorňuje půst, to jest modlitba a pokání dnešních dnů, jsme způsobilí v sobě zachovat a uchránit podobu Siónu.Pokračovat ve čtení →
V dětské duši se kvůli rodičům vytváří taková zvláštní situace, která v nich po celý život zanechává jisté stopy. Chování těchto dětí v jejich dalším životě, jakož i jejich vztah s ostatními jsou přímo závislé na jejich předešlých zkušenostech z dětství.
Zdroj: Pemptousia.gr