Aktuality/Dějiny pravoslaví

„Stal jsem se anglikánem, ale zůstal jsem pravoslavným.“

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Princ Philip, vévoda z Edinburghu, si uchoval lásku k pravoslaví po celý zbytek svého života

Vzpomíná metropolita Ilarion Volokolamský 

Metropolita Ilarion Volokolamský vzpomíná na své setkání s princem Philipem, vévodou z Edinburghu, který si uchoval lásku k pravoslaví po celý zbytek svého života.

Dne 9. dubna 2021 zemřel ve věku nedožitých 100 let manžel britské královny Alžběty II., princ Philip, vévoda z Edinburghu.

V komentáři pro RIA Novosti hovořil metropolita Ilarion Volokolamský, předseda zahraničního odboru Moskevského patriarchátu pro církevní záležitosti, o vztahu zesnulého prince Philipa k pravoslavné víře a sdílel své osobní vzpomínky na setkání s tímto pozoruhodným člověkem.Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Dějiny pravoslaví/Pravoslaví

Věčná památka zesnulého prince „řeckého a dánského“ Philipa, vévody z Edinburghu!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Připomenutí jedné málo známé návštěvy manžela britské královny na Svaté Hoře Athos v Řecku

Na fotografii princ Philip na slavném balkoně svatohorského kláštera Simonopetra

První roky života spjaté s Řeckem

Princ Philip se narodil 10. června 1921 na řeckém ostrově Korfu jako Philip, princ řecký a dánský. Jeho rodiči byli Ondřej (Andreas – Ανδρέας, syn řeckého krále Jiřího I.) a princezna Alice z Battenbergu. Mladším bratrem jeho matky byl britský šlechtic a politik Louis Mountbatten. Jeho matka byla pravnučkou britské královny Viktorie a neteří poslední ruské carevny Alexandry. Jeho babička z otcovy strany Olga Konstantinovna byla rozená ruská velkokněžna z dynastie Romanovců.

V roce 1922 po porážce v řecko-turecké válce musela královská rodina s malým Philipem uprchnout z Řecka do exilu. Philip i jeho otec byli zbaveni řeckého občanství. Rodina se usadila v Paříži, kde Philip získal základní vzdělání na American School of Paris. Po rozchodu rodičů v roce 1930 pobýval Philip u svých sester provdaných v Německu a od roku 1936 zde i studoval. Později pobýval u příbuzných v Anglii, začal studovat na Gordonstoun ve Skotsku. Na vysvědčení měl napsáno, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví/Věrouka/Životy svatých

Hlas Svaté Hory v době koronaviru. Část třetí.

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Archim. Christoforos Grigoriatský
Igumen Posvátného monastýru ctih. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

„Důvěra v Boha přináší pokoj naší duši“

Hlas Svaté Hory v době koronaviru

(plné znění dřívějšího úryvku z homilie starce Christofora)

Část třetí

A proto, drazí otcové, mějme trpělivost a mějme také vždy dobré smýšlení. Snažme se zachovat si dobré úmysly a odhodlání a ptejme se, co Bůh očekává od nás. Bůh námi někdy v životě silně otřásá, abychom se probudili.

V roce 1978, když se v Soluni udála opakovaně zemětřesení, byla napsána jedna kniha s názvem „Boží láska otřásá zemí“[1]. A svatý Paisij Svatohorec, který byl v té době v Suroti (nedaleko Soluně) pravil: „Pojďme na Svatou Horu Athos, abychom „přivázali“ Soluň, aby se tolik netřásla.“ Jindy zase, když mu někteří říkali o lidech, kteří mají velké bolesti a zármutek, a kteří se velmi trápili, starec Paisij říkal: „Čím jsou vinni tito lidé, že musejí zažívat takové utrpení, když já, ztracený, nejsem svatý, abych jim pomohl pomoci?“ Vidíte? Starec Paisij bral vinu na sebe. Nevinil z ničeho ostatní lidi, kteří trpěli. A také my, otcové, musíme získat takového ducha. Vždy se proto snažme mít takovou ochotu a úmysly, že my jsme vinni a že se nejprve musíme napravit my sami, a teprve až poté se mohou napravovat ostatní.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví/Věrouka/Životy svatých

Hlas Svaté Hory v době koronaviru. Část druhá.

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Archim. Christoforos Grigoriatský
Igumen Posvátného monastýru ctih. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

„Důvěra v Boha přináší pokoj naší duši“

Hlas Svaté Hory v době koronaviru

(plné znění dřívějšího úryvku z homilie starce Christofora)

Část druhá

A když se vrátíme, vrátí se i část Církve a postupně se napraví celá Církev. Protože pokud věnujeme pozornost tomu, „co dělá jeden a co dělá druhý“, zatímco my děláme ještě horší věci než oni, protože kritizujeme ostatní lidi, v čem bude náš užitek? Nikomu nic dobrého nepřineseme. Když jednáme s ostatními, tak to nepřináší žádný zisk. Protože ani my ani oni nezískávají žádný prospěch, a my býváme naopak poškozeni. Takto ale Církev nemůže postupovat.

To vše jsem nyní řekl u příležitosti posledních událostí spjatých s koronavirem, abyste neposlouchali různé scénáře, které se tu a tam objevují, protože nevíme, co se stane. Ať je to jakkoli, Antikrist přijde, jak prohlásila naše Církev. Ale nevíme, kdy přijde. Buďme však připraveni. Kromě toho, pokud přijde Antikrist, na čem nám záleží? Nade vším je přece Kristus. To znamená, cožpak stojí Antikrist nad Kristem? Ne, v žádném případě. Nakonec zvítězí náš Kristus.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví/Věrouka/Životy svatých

Hlas Svaté Hory v době koronaviru. Část první.

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Archim. Christoforos Grigoriatský
Igumen Posvátného monastýru ctih. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

„Důvěra v Boha přináší pokoj naší duši“

Hlas Svaté Hory v době koronaviru

(plné znění dřívějšího úryvku z homilie starce Christofora)

Část první

Drazí Bratři a Otcové,

Nade vše ostatní vyjadřujeme svou vděčnost našemu svatému Bohu za to, že nás učinil důstojné vstoupit do Šesté neděle Velkého postu a oslavit svátek Zvěstování Přesvaté Bohorodice, tento spasitelný den pro všechny lidi.

Zvěstování Přesvaté Bohorodice nám odhaluje bezbřehou Boží lásku k člověku. Velmi zřetelně zde vidíme, jak Bůh (doslova) pronásleduje člověka, aby ho zachránil (spasil). A jeho záměrem bylo stát se sám člověkem pro naši vlastní spásu. Současně je nám v tomto svátku podle svatého Mikuláše Kabasily[1] odhalován poklad, který nosila ve svém srdci Přesvatá Bohorodice, čili svou lásku, oběť, poslušnost, pokoru a především víru a důvěru v Boha. Na druhou stranu je nám zjevována také úcta, kterou chová Bůh k člověku.

Bůh nechtěl zasáhnout směrem k Přesvaté Bohorodici z pozice své moci, aniž by před tím obdržel její souhlas. A proto do té doby, než Přesvatá Bohorodice pravila: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ (Lk 1,38), Bůh stále čekal. A když se Panagie zcela oddala Bohu, tehdy se událo ono velké tajemství naší spásy, a od toho okamžiku se začíná odvíjet dílo spásy člověka prostřednictvím vtělení Boha Slova v jejím nitru.Pokračovat ve čtení →

Dějiny pravoslaví/Homílie/Životy svatých

Třetí příspěvek k „trilogii“ o Řeckém národním povstání roku 1821…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Řečtí pravoslavní duchovní a jejich účast v národněosvobozeneckém boji roku 1821

 Prolog knihy:

„Pravoslavné duchovenstvo při povstání“

 Evangelos Lekkos

řecký pravoslavný teolog, právník a spisovatel

 

Mezi těmi, kdo bojovali za svobodu Řecka, vyniklo deset velkých osobností, jejichž přínos k přípravě a vedení boje byl velmi důležitý. To, co mělo těchto deset osobností společného, je jejich přináležení k duchovenstvu (řecké) Pravoslavné církve. Jinými slovy, zastávali církevní úřad jako biskupové nebo archimandritové anebo diákoni. Ztotožnili se však velmi úzce se zápasem prostého lidu, obětovali své osobní výhody, pokoj nebo životní pohodlí, a vedli zápas za zbavení se cizího tyrana charakteristického odlišným náboženstvím a vírou.

Naší motivací k jejich prezentaci bylo poukázat na některé historické pravdy, které jsou často a záměrně zneužívány.

Protože při oslavách důležitých výročí historických událostí, jako je 200 let uplynuvších od roku 1821, se stává, že nejsou vždy zdůrazněny ty klíčové prvky, které umožnily povstání a konečné vítězství.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Poučení z pateriků/Věrouka

Co podle svatého Kosmy Etolského symbolizuje Kříž, kterým se na svém těle znamenáme?

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý a apoštolům rovný Kosma Etolský

Co podle svatého Kosmy Etolského symbolizuje Kříž, kterým se na svém těle znamenáme?

Podle velkého učitele křesťanského života, svatého Kosmy Etolského (1714–1779), v sobě Kříž nese následující symboliku.

  • Dotýkáme se čela: Kristus byl jako Bůh v nebi.
  • Sestupujeme dolů k našemu břichu: Pán, který sestoupil z nebe, se stal člověkem a vstoupil do lůna Bohorodice (Přesvaté Panny Marie).
  • Stoupáme výše na svá ramena: prosíme Boha, aby nás postavil „po Jeho pravici“ (v nebi), a ne „po levici“ (v pekle), podle svého popisu Druhého příchodu, který sám Kristus učinil, jak to bylo zachyceno v Evangeliu podle svatého Matouše (viz 25. kap.).

Naše tři spojené prsty symbolizují Nejsvětější Trojici, zatímco další dva symbolizují skutečnost, že Kristus je Bůh i člověk.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků/Věrouka

Je povoleno přerušení půstu pod záminkou návštěvy hostů v našem domě?

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Otec Epifanios (vpravo) se svatým starcem Porfýriem Svatohorcem
(při konání svaté tajiny Křtu)

A co k tématu přerušení půstu uvedl otec Epifanios Theodoropoulos?

Převládá názor mnoha lidí, že z důvodu pohostinnosti je přerušení půstu povoleno.

Příkladem z historie Církve je taktika pouštních otců, kteří přerušili půst, aby někoho pohostili nebo aby sami byli pohoštěni ze strany nějakého jiného bratra, když se vydali na cestu mimo klášter.

Starec Epifanios objasnil tyto otázky následovně:

„Nikde v Gerontiku (ve Výrocích svatých starců) není chválen příklad poustevníka ani vyzdvihováno jeho chování jako příklad hodný následování jen proto, že přerušil půst z důvodů pohostinnosti.

To, co je uvedeno, je, že tito svatí poustevníci a asketové přerušili svůj osobní asketický půst, který byl mnohem přísnější, než předepisovala sama Církev.

Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví

Kristův Kříž a jeho význam v našem životě

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Archim. Georgios Grigoriatský (+2014)

 

 Slovo úvodem

Slova svatých a bohonosných Otců, „vdechnutá Duchem Svatým“, byť by byla napsána dnes anebo v dávné minulosti, mají věčnou platnost, a podobně jako svaté Evangelium budou navždy promlouvat do duší těch, kteří se sytí stejným pramenem poznání a pravdy, v němž nacházejí smysluplnost své existence.

Slovo archim. Georgia (Kapsanise) Grigoriatského (+2014) o svatém Kristově Kříži uvádí čtenáře do reálného duchovního života, naplněného živoucí zkušeností tohoto pastýře a bývalého igumena svatohorského monastýru, který po více než 40 let nesl svůj vlastní kříž, po vzoru Krista, aby se svému božskému Učiteli připodobnil nejprve v utrpení, prošel cestu kříže prostřednictvím pokání, odříkání a askeze, a poté aby dosáhl cíle svého života, který spatřoval ve vzkříšení své duše a jejím sjednocení
s Ženichem Kristem. K tomuto poznání nás svým dílem a učením povzbuzuje.

Nechť úryvek a výběr myšlenek z jeho díla o svatém Kříži, mírně zkrácený a drobně upravený, pomůže také nám, dnešním pravoslavným křesťanům, zachovat bázeň před Bohem, úctu k „nástroji jeho spásy“, svatému a ctihodnému Kříži, a prohloubit naši teoretickou znalost a praktickou zkušenost víry, „jednou provždy předanou (Božím) svatým“ (Jud 1,3).

 

Kříž našeho Spasitele spolupůsobí a opakuje se i dnes v životech svatých, v životě věřících čili Kristových učedníků. Archim. Georgios praví, že Kristův Kříž nás „činí krásnějšími“, „tvaruje nás v Kristu“, „pomáhá nám duchovně dozrát“ a konečně nás také připravuje na „Vzkříšení ve věčném životě“.

Není ničím překvapivým, že lidé mimo Církev se Kříže obávají, ale nejen to, někteří se tomuto svatému nástroji naší spásy dokonce vysmívají a zapírají ho. Kříž tak pro tyto lidi zůstává bez skutečného významu a smyslu, postrádá pro ně moc a ztrácí v jejich očích naději jak pro současný, tak pro budoucí život.

„Pokorní učedníci Pána nicméně s velkou trpělivostí zvedají svůj Kříž po Jeho vzoru den co den, byť s vlastními nemocemi a slabostmi.“

Těmito pokornými učedníky našeho Spasitele jsou podle archim. Georgia všichni ti, kteří dokáží opravdově milovat v Kristu, kteří mají pochopení pro své bližní i s jejich hříchy a slabostmi, a přijímají je takové, jací jsou, i když této lásky tito jejich spolubližní nejsou hodni, „plně podle vzoru Ježíše Krista, který si také nás zamiloval, aniž bychom si to zasloužili“.

…

Celá publikace uložena zde: Archim. Georgios o ctihodném Kříži Kristově

Poučení z pateriků/Věrouka

Otec Serafím Rose říká, že pouze Kristova moc zjevená lidskému srdci bude mít sílu překonat každé zlo…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Úplná pravda je pouze v křesťanství, v Božím zjevení sebe sama lidstvu.

+ Blahoslavený otec Serafím Rose

„Pravoslaví není jen tradice jako každá jiná, ani pouhým předáváním duchovní moudrosti z minulosti; je to Boží pravda tady a teď, která nám poskytuje okamžitý kontakt s Bohem, jaký žádná jiná tradice předat nedokáže.

V jiných tradicích existuje mnoho pravd, a to jak těch, které se tradují z minulosti, když byli lidé blíže k Bohu, tak i těch, které objevili nadaní lidé díky dosažením své mysli.

Nicméně, úplná pravda je pouze v křesťanství, v Božím zjevení sebe sama lidstvu.

Vezměme si pouze jeden příklad: v jiných tradicích existuje učení o duchovním obelstění, ale žádné z nich není tak důkladně zdokonalené jako učení pravoslavných svatých Otců. A co je důležitější, tyto lsti onoho „zlého“ a naší padlé přirozenosti jsou tak všudypřítomné a tak důkladné, že jim nikdo nemohl uniknout, ledaže by byl po ruce milující Bůh zjevený křesťanstvím, aby nás od nich osvobodil.

Podobně: Hinduistická tradice učí o konci Kali Yugy (čili Kalijugy, známé též jako Temný věk v hinduistickém cyklickém pojetí dějin) mnoho pravdivých věcí; ale ten, kdo zná tyto pravdy pouze ve své mysli, bude bezmocný odolat pokušením té doby, až nastane, a mnozí, kteří uznají Antikrista (Chakravarti), když přijde, ho přesto budou uctívat.

Pouze Kristova moc daná srdci bude mít sílu odolat mu.“

Zdroj: The Eastern Orthodox Church