Nevšední životní příběh ušlechtilého člověka a učitele careviče Alexeje

Charles Sydney Gibbes (Archimandrita Nicholas)(19.1.1876 – 24.3.1963)

Angličan na carském dvoře, který přijal pravoslaví

Charles Sydney Gibbes (později o. Nicholas) se narodil 19. ledna 1876 v Rotherhamu, v Jižním Yorkshire v Anglii, kde jeho otec John Gibbes řídil místní banku. Jeho matka Mary Ann Elizabeth ze Surrey byla dcerou hodináře Fischera. Pokud rodina Gibbsova měla původně 11 dětí, tak z nich přežilo pouze 5. Charles, nejmladší přežívší syn, začal studovat na Broadstairs na jihu Anglie a pak na Hornsea na pobřeží East Riding. Charles Sydney vstoupil na přání svého otce nejprve na církevní školu, konkrétně na St. John’s College v Cambridge, kde o čtyři roky později, v roce 1899, získal svůj diplom.

Po absolvování teologických kurzů v Cambridge a Salisbury si Charles uvědomil, že necítí žádné náboženské povolání a proti otcovské radě začal hledat skutečnou životní cestu sám.

Gibbesovy schopnosti hovořit jazyky se ukázaly jako vynikající předpoklad k tomu, aby odjel do cizích zemí vyučovat anglický jazyk. Tak se dostal až do Ruska. Zde, v Petrohradě, začal učit v různých šlechtických domech; později se stal také učitelem v Imperiální právní škole.

V roce 1908 ho požádala carská rodina, aby vyučoval angličtinu také velkokněžny. O pár let později, v roce 1913, začal učit angličtinu rovněž devítiletého careviče (Alexeje), jehož si velmi oblíbil a obdivoval ho pro jeho milou a ušlechtilou povahu.

V roce 1917, když vypukla únorová revoluce a rodina Romanovců byla zatčena, se Gibbes ocitl v Petrohradě, a chtěl se proto vrátit do Carského Sela, kde carská rodina sídlila. K rodině Romanovců a jejich dětem mu však byl přístup odepřen. Během dlouhých měsíců domácího vězení, kdy byl car s rodinou držen v zajetí svého paláce, nedokázal Gibbes najít způsob, jak by se za nimi dostal. Teprve poté, co byla carská rodina transportována na Sibiř, bylo Gibbesovi dovoleno, aby vstoupil do paláce a shromáždil pár věcí, které zde po sobě carská rodina zanechala.

Nakonec se rozhodl připojit se k rodině cara v dalekém Tobolsku na Sibiři, kde byla jejich další zastávka na cestě do vyhnanství. Vyřídil tedy své záležitosti, kvůli nimž byl vázán v Petrohradě, a vydal se vlakem do Tobolska, kam dorazil v říjnu 1917, aby s carskou rodinou sdílel jejich zajetí.

Při hodině anglického jazyka s velkokněžnou Anastasií

V květnu 1918, když Romanovce přesunuli z Tobolska do Jekatěrinburgu, Gibbesovi, stejně jako ani dalšímu z věrných učitelů carské rodiny: švýcarskému učiteli francouzského jazyka Pierre Gilliardovi, ale ani jiným sluhům carské rodiny, nebylo dovoleno doprovázet je dále a být spolu s nimi v Ipaťjevově domě. Skupina těchto blízkých druhů carské rodiny se proto usídlila poblíž a zůstala nějakou dobu v Jekatěrinburgu. Po smrti carské rodiny pomáhal Gibbes, stejně jako Pierre Gilliard, soudci Sokolovovi při vyšetřování jejich vraždy.

Od té doby pracoval Gibbes postupně jako tajemník vysokého komisaře v Omsku a dále jako asistent v čínské námořní celní správě v Mančurii. Později se Gibbes přesunul do tehdy stále ještě ruského města Charbinu v dnešní Číně, kde se v roce 1922 setkal s 22letým sirotkem, Georgem Pavelijevem, kterého později adoptoval.

Charles Gibbes na vyjížďce s carevičem Alexejem

A nyní jeho další biografické údaje jen telegraficky:

Po skončení svého pobytu v Charbinu se v roce 1922 vrátil zpět do Anglie, kde v roce 1928 začal studovat pastýřský kurz v Oxfordu.
Již o rok později, v r. 1929, odjel nicméně zpět do Charbinu, kam ho zavedly opět konkrétní obchodní záležitosti.
Božím řízením zde po zralé úvaze 25. dubna roku 1934 přijal ve věku svých 58 let svatou pravoslavnou víru, byl pokřtěn a osvojil si také nové jméno (Alexej) podle svého žáka – později kanonizovaného svatého careviče Alexeje. Jeho přijetí do pravoslaví vykonal vladyka Nestor (Anisimov), arcibiskup Kamčatský a Petropavlovský, který zde pobýval v exilu.
O rok později, přesněji 15. prosince 1935, byl postřižen na mnicha a přijal jméno „Nikolaj“ (Nicholas) na památku zavražděného cara Mikuláše.
Ve stejném roce došlo také k jeho vysvěcení na jerodiakona a přijetí kněžství v mnišském stavu.
Jako jeromonach sloužil při Domu milosrdenství kamčatského církevního zastupitelství v Charbinu.
Na určitou dobu byl dokonce vyslán do Jeruzaléma, kde působil v rámci ruské pravoslavné misie.
V roce 1937 se vrátil definitivně do Anglie, kde ve stejném roce zřídil farnost v Londýně.
Vladyka Nestor, který pobýval v roce 1938 znovu v Evropě, konkrétně v Londýně, vysvětil otce jeromonacha Nicholase na archimandritu s právem nošení mitry.
V roce 1941 se pak o. archim. Nicholas přestěhoval do Oxfordu, konkrétně na Marstonovu ulici, kde založil farnost sv. Mikuláše Divotvorce.
V roce 1945 přešel z Ruské zahraniční církve pod správu Moskevského patriarchátu v Anglii.
Otec archim. Nicholas se postupně stal jednou z nejvýznamnějších pravoslavných osobností Anglie.
V roce 1946 zde našel vhodné prostory pro stavbu malého chrámu, posvěceného na počest sv. Mikuláše Divotvorce, kam uložil dlouho ukrývaný poklad v podobě mimořádně vzácné sbírky osobních věcí, které se zachovaly po carské rodině a jejich posledního pobytu v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu.
Jednalo se např. o ikony, knihy, ale také oblečení nebo dokonce lustr, který visel v ložnici, kterou sdílely velkokněžny v Ipaťjevově domě.

Charles Gibbes (druhý zprava) s carevičem Alexejem

Otec archim. Nicholas zemřel 24. března 1963 v Londýně v nemocnici sv. Pankráce ve věku 87 let.

Byl pohřben na hřbitově v Headingtonu.

Zdroje:

Vzpomínky (dopisy, fotografie) z jeho života byly publikovány v knize „The House of Special Purpose“ (Dům zvláštního účelu) od J.C. Trewina.

Pozn.:

Charbin bylo město až na samém východě Ruské říše a kdysi bylo považováno za „Paříž Východu“. V době přítomnosti o. Nicholase patřil Charbin Rusku, později se dostal do japonských rukou a nakonec, po 2. světové válce až dodnes, patří Číně. Kdysi bylo v tomto silně industriálním a evropským vlivem poznamenaném městě až 18 pravoslavných chrámů a 2 monastýry, dnes zůstal již jen jeden, na místním hřbitově.

Fotografie Charlese Gibbese z doby před přijetím pravoslaví a mnišství: