OSVÍCENÝ ROZUM SVATÝCH OTCŮ
Otec Serafim (Rose)
V dnešní době je velmi těžké upřít svůj zrak k nebi, protože kolem nás existuje velmi těžké, mrtvolné břemeno světských věcí, které nás obklopují. Nezapomeňme však, že byť by se jednalo třebas o ten sebemenší zápas se světem, jestliže je však tento zápas uskutečňován s pevností a vytrvalostí, tak se u člověka začíná utvářet jiný pohled na život, rozdílný oproti onomu světskému pohledu, a také zcela jiný a odlišný přístup ke světu. Jakákoliv duchovní činnost, která se může projevovat v podmínkách naší doby, jakákoliv pravoslavná misijní práce a apoštolská působnost, to vše musí být založeno právě na takovémto chápání života.
Všechny tyto předpoklady musí být založeny na vědomí toho, co od nás Bůh žádá. To v první řadě znamená pohlížet nahoru, na vyšší místa, čemuž učili svatí Otcové, a až v druhé řadě hledět dolů, na ony praktické, věcné prostředky, na finanční problémy a dokonce i na takovou věc, jakou je nemoc, protože nemoci jsou vždy sesílány k našemu užitku, a my se musíme naučit z nich tento užitek čerpat. Ten, kdo nedokáže takto přemýšlet a jednat, toho bude toto břemeno především v dnešní době stahovat k zemi.
A když se člověk bude stále ohlížet nazpět a bude se dívat předně na lidi, pak si uvědomí, že většina z nich ho začne znovu stahovat dolů, k zemi. Je tomu tak proto, že u každého z nich se vyskytují jejich vlastní problémy, jejich zhoubné vášně a jejich doznání, podobající se těžkým břemenům, která je stahují dolů k zemi.
A jestliže se tato stránka života stane pro člověka nadměrně důležitá, tak jej bude prostě stahovat zpět a on nebude moci vést druhé k nebi. Proto je jasné, že kněz, duchovní učitel, rádce, ti všichni musí především vést k nebi nejprve sami sebe, a teprve až poté i druhé, a musejí mít svůj pohled upřený stále k jinému světu. Není třeba, abychom si představovali tento jiný svět a činili si o něm své mínění a přesvědčení, protože už teď vlastníme ten největší poklad, kterým je rozum svatých Otců, který je v podobě jejich děl již nyní z velké části dostupný každému čtenáři.
V nedávné době žili tací velcí Otcové, jako např. biskup Ignátij (Brjančaninov, †1867), který byl jedním z těch, kteří nejvíce pronikli a odhalili současnou apostasii. Svatý Ignatij se také stal jedním z nejlepších vykladačů svatých Otců. My dnes musíme zejména dobře porozumět a pochopit jazyk těchto svatých Otců, jejich vidění světa, protože to v sobě zahrnuje Pravoslaví.
Uvědomme si, že Pravoslaví neutrpělo postupem času žádného pozměnění. Když studujeme svět protestanství anebo svět římských katolíků, vidíme, že někteří duchovní spisovatelé zastarávají. Potom se mohou opět někdy vracet zpět do módy, když naopak jiní z této módy vycházejí. To se děje očividně proto, neboť jsou svázáni se světskými věcmi, které působí na čtenáře v určitém časovém období, lepé řečeno, je to tím, že tito spisovatelé působí v duchu dané doby.
Něco takového se ale neděje v případě děl pravoslavných svatých Otců. Jakmile se staneme v plné míře ztotožněni s pravoslavným křesťanským pohledem čili světonázorem, který nám byl od časů Krista a apoštolů až do dnešního dne předán, tehdy se vše stane současným. Budeme moci číst například ctihodného Makária (Egyptského), který žil v egyptských pustinách ve 4. století, a tento svatý Otec se bude, v podmínkách dnešního světa, bezprostředně obracet přímo k vám. Podmínky jeho života byly zcela odlišné, přesto se ale obrací přímo k vám, ve vašem vlastním jazyce. Tento svatý Otec kráčí tam, kudy procházíte i vy, a stejně jako vy také on hledí na okolí. Vyskytují se u něj ta samá pokušení a pády, jaké se týkají vás osobně, zkrátka u něj není nic, co by vám bylo cizí.
To stejné pak lze říci také u ostatních starobylých Otců od minulosti až do dnešní doby, jakým byl např. svatý Jan Kronštadtský (†1908). Ti všichni hovoří jedním jazykem, jazykem jednoho a toho stejného pokolení, jazykem duchovního života, do nějž musíme proniknout i my.
Když se nám to podaří a dostihneme duchovního života, tehdy budeme moci spasit nejen sebe sama, ale mnohé další, přesně v souladu se slovy ctihodného Serafíma: Získej pokojného ducha a tisíce kolem tebe budou spaseny…
Není na nás, abychom počítali, zda budou kolem nás spaseni tisíce lidí. Naším dílem je získávat pokojného ducha – Ducha Svatého, a vše ostatní ponechme na našem Pánu.
Kapitolu s názvem „Rozum otců“ přeložil podle knihy
jeromonacha Serafima (Roseho) „Člověk proti Bohu“
o. Marek Malík
