Starec Efrém Arizonský-Filothejský
„A takové přikázání máme od Něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého.“
(…)
Na závěr vám budu vyprávět jeden příběh.
Jde o příběh vyprávějící o oběti a životě jednoho člověka, který zachránil svého bližního.
V dávných dobách jezdily vozy, které byly taženy koňským spřežením, a tak se přemísťovaly z jednoho místa na druhé.
Jelikož lidé tehdy projížděli místy, kde žili zloději a divoká zvěř, mívali s sebou zbraně. Na jedné ruské stepi jeli dva lidé, pán a jeho služebník, v jednom takovém povozu, taženém dvěma páry koní, na jedno vzdálené místo. S sebou si vezli na cestu dostatek jídla. Tehdy, na jednom opuštěném místo, kudy právě projížděli, se na ně vrhla smečka vlků. Nejprve začali oba dva střílet do vzduchu, na výstrahu, a tím vlky udrželi v jisté vzdálenosti. Jelikož se k nim vlci znovu nebezpečně přiblížili, začali jim házet zásoby svého jídla. Když se vlci nasytili, znovu se za oběma muži vrhli. Oba jezdci tehdy uvažovali, že za sebou nechají dva koně jako kořist pro vyhladovělé vlky, protože viděli, že jinak z toho živí nevyváznou.
Ten pán, který byl křesťanem, tehdy pravil:
– Podívej, ty máš děti, musíš se zachránit! Odstraníme popruh od jednoho koně, a ty si na něj nasedneš a ujedeš pryč. Neboť pokud pojedeme takto, pak vlci brzy sní jak nás, tak oba dva koně, kteří jsou opásaní do popruhů a nemohou rychle běžet. Zachráníš tak alespoň sebe, neboť máš rodinu. Já děti nemám, mám pouze manželku. Nevadí, když mě vlci snědí.
– Já jsem ale, pane, váš sluha, a ty jsi tak dobrý pán…
– Ne! Nyní se musíš zachránit ty! Přikazuji ti, abys odstranil ty popruhy a odjel rychle pryč!
Nakonec pán svého sluhu přesvědčil, aby přijal jeho sebeoběť v naději, že mu pak přivede pomoc z nejbližší vesnice.
A tak, jak mu jeho pán přikázal, přeřezal sluha popruhy, vyskočil na koně a odjel pryč. Vlci ho nemohli dohnat, protože se naopak soustředili na jeho pána a posledního koně, který tam zbyl.
Tomu sluhovi se nakonec podařilo dorazit do jedné vesnice, a když tam dorazil, začal volat o pomoc: „Vlci se blíží do vesnice, utíkejte!“
Když potom někteří lidé běželi, aby zachránili pána a jeho koně, zjistili, že vlci je již sežrali.
Na místě, kde oba, pán i jeho kůň, zemřeli, vesničané vztyčili malý památník, na nějž nadepsali:
„Ten, jenž obětoval svou duši za svého přítele.“
To znamená, že ten křesťan obětoval svou duši za svého přítele, za svého bližního. Taková oběť překonává všechny materiální věci. Neboť i kdyby člověk dal, nevím jaké, jmění, nikdy za ně nemůže vytvořit ani duši ani člověka.
Kéž Bůh požehná tato má skromná slova, která mi dal, abych vám je pověděl, podobně jako požehnal pět chlebů na poušti, abyste se jimi duchovně nasytili.
Nechť nám tento duchovní pokrm dá sílu a vzpruhu, abychom překonali všechny naše nedostatky, které máme, a stali se lidmi svatého Evangelia, Božími lidmi, kteří budou zachovávat věci Boží.
Amen.
Staň se!
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Hlavní bibliografický pramen:
(+) Γέροντος Εφραίμ. Προηγουμένου Ιεράς Μονής Φιλοθεού. Ομιλία ΛΒ´.
„Ο Αγαπών τόν Θεόν αγαπά καί τόν άδελφόν αύτού.“ Τόμος Β΄. Έκδοσις Ιερά Μονή Φιλοθεού, Άγιον Όρος. 2015, s. 470-482. ISBN 978-960-85453-7-3.
Užitečné odkazy:
