Jak DNA prince Philipa pomohla vyřešit záhadu vraždy ruského cara Mikuláše II. (Romanova)

Vzorek krve od vévody z Edinburghu poskytl klíčové důkazy v případě roku 1918

Byla to jedna z nejznámějších vražd v historii, která ukončila tři století vlády Romanovců v Rusku.

Po celá desetiletí halila vraždu cara Mikuláše II. a členů carské rodiny v roce 1918 ve městě Jekatěrinburgu neproniknutelná záhada.

Ale po téměř století pátrání po různých stopách se vyšetřovatelům přece jen podařilo případ vyřešit, částečně také díky vzorku krve odebranému princi Philipovi (+9.4.2021).

Pozůstatky posledního cara Mikuláše, carevny Alexandry a tří z jejich pěti dětí byly nalezeny v mělkém hrobě na Porošenkově louce nedaleko Jekatěrinburgu v roce 1991.

Zalesněné místo odhalil místní geolog Alexander Avdonin už deset let před tím, ale z politických a bezpečnostních důvodů ho tajil až do pádu Sovětského svazu.

Tělesné pozůstatky dvou dětí, které byly pohřešovány a které chyběly v původním hromadném hrobě – což podnítilo spekulace, že popravu přežila nejmladší carova dcera Anastázie – byly v roce 2007 nalezeny v blízkosti druhého pohřebiště.

V noci z 16. na 17. července 1918 bylo rodině nařízeno sejít do sklepa Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu, kde byli zastřeleni. Ti, kteří střelbu přežili, byli ubiti k smrti.

Vyšetřovatelé vedeni Dr. Peterem Gillem, odborníkem na genetiku ve Forensic Science Service, analyzovali vzorky z devíti skupin kostí nalezených na místě a byli schopni extrahovat DNA.

Díky tomu byli schopni potvrdit shodu mezi pozůstatky toho, o čem se věřilo, že jsou těla carevny a tří jejích dětí, a vzorkem krve od vévody z Edinburghu – přímého potomka sestry carevny Alexandry (kterou byla sv. novomučednice Jelizaveta Fjodorovna).

Ruská velkokněžna Anastázie (1901-1918), uprostřed, dcera posledního ruského cara Mikuláše II. a carevny Alexandry, se svými sestrami a bratrem.
Zleva velkokněžna Marie, Tatiana, Anastázie, Olga a carevič Alexej

Shoda DNA poskytla nezvratný důkaz, který prokázal, že všech pět dětí skutečně zemřelo s rodiči rukami bolševických revolucionářů.

„Abychom zjistili, zda pozůstatky patřily Romanovcům, potřebovali jsme je porovnat se vzorky ověřených příbuzných,“ uvedl v roce 2018 Dr. Gill, nyní profesor forenzní genetiky na univerzitě v Oslu.

„Měli jsme štěstí, že jsme získali vzorky krve od Prince Philipa, vévody z Edinburghu, který je přímým potomkem carevny Alexandry.“ Vzorky byly získány také od vévody z Fife a princezny Xénie Cheremeteff Sfiri, kteří jsou rovněž příbuzní cara Mikuláše II.

„Pozůstatky se shodovaly s jejich žijícími královskými příbuznými, a proto jsme věděli, že jsme našli tělesné ostatky Romanovců.“

„Ale to nebyl ještě konec příběhu.“

Další vědci byli překvapeni, že se nám vůbec podařilo získat nějakou DNA z takových starých pozůstatků, a rovněž: velmi malá část sekvence DNA cara Mikuláše II. neodpovídala jeho žijícím příbuzným.

Ruský car Mikuláš II. (1868 – 1918), později kanonizovaný spolu s dalšími členy
své rodiny a nejbližšími služebníky jako „strastotěrpec“

„Pracovali jsme další rok na ověření našich výsledků, ale někteří stále považovali naše zjištění za kontroverzní.“ Řada různých skupin vědců v USA a v Rusku pracovala na potvrzení nebo zpochybnění našich výsledků. Jedna skupina dokonce exhumovala tělo carova bratra Georgije z petrohradské katedrály. Ale každý nový test potvrdil naše původní zjištění.

„Naše práce na identifikaci pozůstatků cara pomohla vytvořit britskou národní databázi DNA a urychlila vývoj nových metod forenzního testování s malými vzorky DNA.“ Dnes se používají po celém světě při forenzním vyšetřování ze strany policie a byly použity k řešení tisíců trestních případů.“

Portrét carevny Alexandry Fjodorovny

Podrobnosti a výsledky vyšetřování – popsané jako jeden z prvních případů, kdy byla forenzní analýza DNA použita k řešení historického případu – byly představeny na výstavě ve Vědeckém muzeu u příležitosti stého výročí tohoto případu v roce 2018.

Kauza „The Last Tsar: Blood and Revolution“ ukázala, jak zkušenosti s genetickým profilováním britských forenzních odborníků pomohly vyřešit jednu z největších záhad 20. století.

Podle níže uvedených podkladů
připravil, přeložil a redakčně upravil
Michal Dvořáček.

Odkaz na zdrojové podklady:

Podle článku Toma Batchelora: How Prince Philip´s DNA helped solve a Russian Romanov murder mystery. Blood sample from Duke of Edinburgh provided pivotal evidence in 1918 case

https://www.independent.co.uk/news/world/world-history/prince-philip-family-russia-murder-b1829742.html

Užitečné zdroje: