Když pracujete na zahradě, nezapomeňte
do své práce vložit kousek Krista!
… Jednou přišel do mé kalyvy jeden laik a zeptal se mě:
„Co tady, Starče, ve dne v noci, neustále děláš?“
Všechno kolem mě bylo v plném rozkvětu, svah byl plný květin! Na všechny strany se rozlévala sladká vůně! Tak jsem mu řekl: „Víš, čím vším musím projít, když chci dojít pro vodu a postarat se o všechno, co vidíš? A vidíš, kolik lampádek musím každý večer zažehnout nahoře na obloze? Ani mi nezbývá čas, abych je všechny rozsvítil.“ Ten člověk se na mne podíval v úžasu. „Cožpak nevidíš všechny ty svítilny nahoře na hvězdné obloze? To jsem přece já, kdo je všechny rozsvěcuje. Jak mně může zbýt nějaký volný čas. Vůbec to není snadné s tolika svítilnami, vyměnit knot, nalít olej!“ Ta ubohá duše byla doslova v rozpacích…
Když zaléváte stromy, nechte, aby vám s tím Bůh trochu pomohl. Vůbec nevadí, když se pesticidy nedostanou úplně všude. Dnes máme k dispozici tolik prostředků pro tolik věcí, ale nic k posílení naší víry. Často slyším, jak se lidé ptají: „Už na to vynalezli nějaký lék? A kde? V zahraničí?“ A spěchají k telefonu, aby zjistili, jak ten lék rychle získat. Postupně se stává, že jak laici, tak i mniši odsouvají Boha na stranu. Víte, pokud by duchovní pokrok byl na prvním místě, kdyby byl naší prioritou, všechno by se stalo svatým a dobrým. Problém je v tom, že ti z nás, kteří žijeme klášterním životem, nejsme příliš napřed, nemáme příliš velký náskok před laiky, pokud jde o duchovní pokrok.
– Ale Starče, olivová octomilka [druh ovocných mušek] je škodlivá pro olivovníky.
Zahrada v Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji
– Modlete se s komboskini, aby octomilky opustily vaše stromy. Nespoléhejte pouze na postřik; zkuste se také modlit; vložte do své práce kousek Krista.
My mniši, kteří žijeme klášterním životem, se snažíme dělat věci správně, jako bychom žili ve světě, a ani nám nevadí, že bychom se měli zabývat spíše jiným světem (vesmírem). Neměli bychom se snažit konkurovat těm, kteří žijí ve světě. Kde je Kristus? Co jsme s Ním udělali? Neříkám, že byste vůbec neměli stromy postřikovat; ale mějte na paměti, že lidé stále experimentují s testováním chemikálií atd.
Artyčok vypěstovaný v monastýrské zahradě na Sinaji
A když musíte přece jen používat postřik, měli byste vždy nosit masky. Je lepší mít nějaké ovoce, byť zasažené octomilkou, než se pokoušet postříkat všechno ve vašem dohledu. Zkuste snížit počet postřiků. Místo toho, abyste vše postříkali, zkuste se modlit s velkou oddaností. Přečtěte si první žalm a stromy pokropte trochou Svaté vody. Když budete žít správně, bude vám také seslán déšť, který potřebujete, a housenky pak pomřou. Bůh se o vás postará.
Musíte mít oddanost a důvěru v Boha…
Z knihy „Starec Paisij: Boží moudrost a životní prostředí“
Zdroj: Friends of Mount Sinai Monastery
Připravil a přeložil Michal Dvořáček
