Druhá velkopostní přednáška nás zavedla k pramenům úcty k Přesvaté Bohorodici

„Nezkoumáme tajemství, ale pouhou vírou ho všichni oslavujeme.“

Již viditelně jarem provoněné čtvrteční odpoledne čtvrtého týdne Svaté čtyřicátnice se v podvečerních hodinách neslo ve znamení další z řady velkopostních přednášek, které pořádá naše církevní obec. Ta včerejší byla zasvěcena tématu pravoslavné úcty k Přesvaté Bohorodici.

Není to téma nijak snadné. Nestačí pouze znalosti Písma svatého. Je třeba zkušenosti, je třeba plodů Ducha Svatého a Jeho osvícení, aby mohl někdo hovořit o té, která je „nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější“. Tuto zkušenost a moudrost v Bohu získali mnozí svatí Otcové. A my je nyní, v rámci našich skromných sil, ale velké duchovní touhy následujeme a přejeme si kráčet v jejich šlépějích, abychom díky jejich osvícení získali i pro sebe duchovní užitek.

Do krásných a zrekonstruovaných prostor na Kolaříkové v Brně-Řečkovicích, kde se nyní nachází náš Chrám Pokrovu, zavítala necelá dvacítka ochotných posluchačů, mezi nimiž nechyběli ani ti nejmenší, jejichž nemluvná, avšak výmluvně bezelstná přítomnost dodala celé události veskrze radostný, dětský a současně i mateřský rozměr. Ne nadarmo je pro nás Přesvatá Bohorodice především symbolem mateřství, neboť sama se díky své čistotě, důstojnosti a vysoké duchovnosti stala Matkou všech, k níž se celá pokolení, generace po vší zemi přítomných křesťanů, utíkají o pomoc, záštitu a přímluvu…

„Raduj se celého světa zastánkyně, spásy naší přímluvkyně. Ty, která jsi dala vzejít pramenu radosti a požehnání díky příchodu Tvé svaté ikony,“ jak zpíváme v Kondaku k ikoně Přesvaté Bohorodice „Kosinské-Modemské“. 

Včerejší přednáška si kladla za cíl zdůraznit hlavní důvody všeobecně platné úcty pravoslavných křesťanů k Přesvaté Bohorodici, analyzovat hlavní zmínky o Bohorodici v Písmu svatému a vyjasnit její roli v dějinách spásy.

Přesvatá Bohorodice byla u všech podstatných událostí v životě Krista. Ona byla především tou, která jako jediná byla učiněna hodnou přijmout do svého nitra a dát život zaslíbenému Spasiteli lidstva, Božímu Slovu. Ten, kdo se z ní narodil a stal se člověkem, byl podobný nám lidem ve všem, kromě hříchu.

V průběhu přednášky bylo vysvětleno důležité pojmosloví a tituly náležející z úcty právě Boží Matce. Řekli jsme si něco o snaze některých zpochybnit její vždycky panenství anebo snížit její význam z důvodu nesprávného, nepravoslavného vyznání, které vedlo k herezi nestorianismu. Heretik Nestorios ve svém nesprávném smýšlení prosazoval pro Bohorodici spíše označení „Člověko-rodice“ (Antropotokos) anebo pouze „Kristo-rodice“, nikoli však „Theotokos“, čímž změnil pravoslavnou nauku o Kristu, který je pravým člověkem a pravým Bohem. Toto narušení víry představovalo narušení christologického dogmatu a zkreslení duchovní zkušenosti církevního života. V pravoslavném učení je totiž Kristus vtělené Boží Slovo, a proto i Panna Marie porodila Krista, Bohočlověka, a tudíž se právem nazývá Christotokos, resp. Theotokos (Bohorodice).

„Vyznáváme svatou Pannu jako Bohorodici, skrze niž se vtělil Bůh Slovo a stal se člověkem a z tohoto početí sjednotil spolu se sebou chrám, který od ní přijal (tj. tělo). Od prvního okamžiku tohoto přečistého (nikoli neposkvrněného) početí se Božství sjednotilo s lidským tělem, a proto se z Bohorodice narodil „Bohočlověk“. Také z toho důvodu je Matka našeho Pána Ježíše Krista právem nazývána a uctívána jako Bohorodice (Theotokos).“ (Třetí všeobecný sněm v Efezu z r. 431 po Kr.)

Závěrem jsme si uvedli některé poeticky vytříbené formy pochvaly Přesvaté Bohorodice nacházející se v různých oslavných hymnech na počest Boží Matky.

Do závěrečné diskuse přispěl také o. David, který vyjasnil důvody, proč Pravoslavná církev neuznává a nepřijímá učení o „neposkvrněném početí“ Panny Marie. Otec David také správně podotkl, že úcta k Přesvaté Bohorodici se v Pravoslavné církvi zachovává od samého počátku, jelikož byla součástí církevního vědomí a představovala zcela nezpochybnitelnou víru všech. Kontinuita této víry a úcty k Boží Matce se dochovala např. také v liturgických textech, v nichž se k Přesvaté Bohorodici obracíme jako k nejvyšší přímluvkyni za nás, křesťany, neboť ona má „smělost“ a „moc“ přimlouvat se za nás a získat pro nás „přízeň Vládce“ – Pána Ježíše Krista.

Rád bych při této příležitosti poděkoval všem přítomným za jejich účast, z nichž někteří již podruhé absolvovali toto podvečerní zamyšlení o důležitých aspektech naší pravoslavné víry.

Potěšil mě také, a vlastně i překvapil, dotaz jednoho z přítomných. Br. Petr se mě zeptal, co jsem měl na mysli tím, když jsem před pár lety při jednom blahopřání děkoval otci Jozefovi za to, „že nás naučil úctě k Přesvaté Bohorodici“. Vysvětlil jsem, že otec Jozef nás této úctě učil svým osobitým příkladem a svým vlastním velkým dojetím a pohnutím, které bylo patrno při každé jeho modlitbě, čtení, prosbách, ale rovněž při nesčetných procesích s divotvornou ikonou Bohorodice a mnoha dalších projevech jeho duchovenské služby, takže tato jeho opravdová a upřímná úcta přešla zcela přirozeným a autentickým způsobem jako příklad také na nás, jeho duchovní děti…

Sláva Bohu za vše!
Přesvatá Bohorodice, pomáhej nám!

Michal Dvořáček

Mé poděkování patří také sestře Taťáně za pořízení fotografií a mátušce Marii za přípravu příjemného prostředí ke konání přednášky.

Pozvánka

k poslednímu zamyšlení z krátkého cyklu přednášek s pravoslavnou tématikou pro dobu velkopostní

Těším se na setkání s Vámi také při poslední plánované přednášce, která proběhne ve čtvrtek 2. dubna, opět na stejném místě a ve stejném čase, a která bude zaměřena na Ježíšovu modlitbu a hesychasmus: „Pravoslavná východiska, praxe a význam Ježíšovy modlitby“.

Pozvánka na krátký cyklus přednášek s pravoslavnou tématikou pro dobu velkopostní