Podle homilie starce Mojžíše Svatohorce (+2014)
Zhruba před 1400 lety se jedna dívka, sotva dvanáctiletá, někde v Alexandrii v dalekém Egyptě zapletla na trhu s láskou. Oddala se svým tělem i duší pádu, hříchu, rozpadu lidské osobnosti.
Kult uctívání těla, hédonismus a nenasytná tělesná žádostivost ji brzy opanovaly natolik, že se zdálo, že již není cesty zpět. Dlouhých sedmnáct let žila ponořena všemi svými nezkrotnými smysly do tohoto nespoutaného života, v hanbě, bez zdrženlivosti, ale současně s pocitem viny a výčitek. Považovala se za svobodnou, nezávislou a neodolatelnou. Obdivovala svou vlastní krásu, bohatství, dobyvačné touhy a provokaci, s níž budila údiv a současně pohoršení.
Stala se však jedna zázračná věc, a došlo k ní v Jeruzalémě, ve Svaté Zemi. Marie tehdy nemohla vstoupit do Chrámu Vzkříšení, jakási neviditelná síla ji držela a bránila vejít do této „svatyně svatých“, kde spočívá Kristův svatý Kříž, Jeho Hrob a místo Vzkříšení. Marie proto poklekla, začala lkát a s pláčem vzpomínala na své pády. Cosi se v ní obrátilo. Z milovnice tělesnosti a vášní se začala postupně stávat milovnicí Boha.
Začala se náhle proměňovat, odkládat svou masku, začala milovat dobro, postupně vstávala z mrtvých. V jejím srdci začal po této nečekané existenciální změně dominovat Bůh, který sám je absolutní Láska. Její život začal skutečně a od začátku nabývat smyslu. Marie se postupně stala opravdovou hrdinkou, svědkem, vyznavačem křesťanského pokání, milovnicí Boha a všeobecně uznávanou ctihodnou ženou, která překonala zákony přirozenosti.
Poté odešla na poušť za Jordánem, rozhodně a neúprosně. Myšlenky na návrat k jejímu předchozímu životu ji však nedovolily ani chvíli si odpočinout. Byla spalována divokými a krutými myšlenkami po dalších dlouhých sedmnáct let. Stejnou dobu, jakou žila dříve v hříchu. Začala si zoufat, ale nevzdávala se. Fyzicky se stala téměř neviditelnou, kost a kůže, neboť zachovávala přísný půst.
Procházela tehdy pouští sem a tam, jako nějaké divoké pouštní zvíře. Nehostinná poušť, cizí země, kde se ocitla, skály a jeskyně, to vše se stalo místem jejího nového obývání. Zde, v těchto podmínkách, prožila dalších třicet let v zápase se svými myšlenkami. Celá se stala světlou a průzračnou. Slavná nevěstka se stala největším asketou všech dob.
Nikdo ji od té doby neviděl, až jednou, představený monastýru sv. Gerasima Jordánského, otec igumen Zosima, který hodlal v poušti prožít Svatou čtyřicátnici. Ten ji spatřil. Jako stín. Když si uvědomil, že je to žena, zakryl její nahotu vlastním pláštěm, a poté s dojetím sepsal její obdivuhodný život. Díky němu o ní dnešní křesťané vědí. Díky němu, a rovněž z Boží milosti, se stáváme prostřednictvím tohoto velkolepého příkladu lepšími lidmi, opravdovými křesťany, tj. lidmi učícími se chápat pokání v pravoslavném slova smyslu. Jako jedinou cestu ke spáse.
Když se za ní otec Zosima vrátil zpět, podal ji svaté Tajiny (sv. Eucharistii). Po roce, když se do pouště vydal znovu, ji však našel již mrtvou. Na kameni ležícím vedle ní spatřil poznámky, z nichž vytušil, že zesnula krátce poté, co přijala svaté Dary.
Hřích není jen porušením zákona, ale nedostatkem lásky k Bohu. Hřích se vždy zdá být zpočátku velmi lákavý a krásný, přitažlivý a svůdný. A pod tímto dojmem se zachycuje v lidské mysli. Později je přijat a realizován. Hřích obvykle vede k tomu, že duši zbaví jejího pokoje.
Tma, která předchází hříchu, postupně ustupuje, a člověk začíná nazírat svoji mravní „nahotu“, rmoutí se a prožívá výčitky. Právě tehdy ale přichází ďábel a právě tehdy zasahuje, aby zničil toto spásonosné dílo, při němž se člověk proměňuje podle obrazu a podoby, a snaží se dosáhnout „dokonalosti podle míry plnosti našeho Spasitele“ (viz Ef 4,13-14). Nepřítel našeho pokolení se tak všemožně snaží, aby člověk upadl do zoufalství a nechtěl dále činit pokání.
Velký psychoanalytik, svatý Jan Klimakos, velmi jasně definoval jednotlivé fáze hříchu: nejprve přichází vnuknutí, pak následuje navázání spojení, pak souhlas, zajetí (podrobení se) a nakonec boj a vášeň. Vášeň se stává oblíbeným zvykem, který unáší člověka dlouhé roky bez jakéhokoli odporu. Hřích zastiňuje člověka (činí jeho tělo, duši i mysl temnými).
Dnes je hřích spíše přehlížen, ba podceňován, stal se pravidlem. Člověk se domnívá, že když činí, co chce, je svobodným. Bez ohledu na to, jaký zákon bude v našich lidských podmínkách a v politickém zřízení zvolen, hřích nicméně nepřestane být hříchem a bude neustále vnášet neklid a rozpad do duše každého čestného, důstojného a svědomitého člověka.
Dospěli jsme k tomu, že to, co je ve své podstatě nepřirozené, nazýváme přirozeným, a to, co je nerozumné, naopak rozumným. A důsledkem hříchu je: odcizení, izolace, prázdnota, osamělost, zoufalství a smutek.
Ctihodná matka Marie Egyptská nás v našem životě provází a něžně nás vede k proměně a změně směru od hříchu ke svatosti. Zklamala jako prostitutka a uspěla jako asketa. Jde o nesmírně statečnou ženu. Navýsost inspirativní v jejím křesťanském zápase, ačkoli se mu asi nikdy nemůžeme zcela vyrovnat. Svým životem usvědčuje a současně přesvědčuje všechny hříšníky, aby zanechali skutky tmy a běželi vstříc svatosti.
Ať se proto nikdo nebojí slov, ale nesmiřitelných a odhodlaných (hříšných) skutků.
Svatá čtyřicátnice se pomalu blíží ke svému konci. Ctihodná Marie nám jistě pomůže, abychom se beze strachu pohybovali kupředu. Vyzývá nás, abychom znovu ve svém životě nalezli správný směr, zorientovali se, a důvěrně k nám promlouvá a svědčí o tom, že i nevěstky se chtějí stát světci.
Jeskyně nedaleko Monastýru sv. Gerasima Jordánského,
kde podle Tradice žila sv. Marie Egyptská
Původní zdroj:
Εφημερίδα «Μακεδονία» 13/4/2008
Text přeložil a mírně upravil MD
Tropar ke svaté matce Marii Egyptské v řečtině:
Film o svaté Marie Egyptské v ruštině s řeckými titulky:
Krátký film (záběr) z roku 2016, natočený v Jeskyni ctih. Marie Egyptské ve Svaté Zemi.
Jeskyně, v níž podle svaté tradice přebývala sv. Marie Egyptská, se nachází ve vzdálenosti necelého kilometru od pravoslavného Monastýru sv. Gerasima Jordánského. Otcové z Monastýru sv. Gerasima spolu s dalšími otci z Betléma přišli na toto místo 5. neděli Velikého postu, která je zasvěcena této světici, aby se zde pomodlili, přečetli tropar svátku a pomodlili se za její přímluvy.
