Bohonosný starec Paisij hovoří o duchovním zápase a
velké dobrotivosti našeho Pána k nám lidem
Bůh ponechal svobodnými kromě lidí i démony, kteří však lidské duši neublíží, protože nemohou. Pokud si sám člověk nepřeje své vlastní duši nějak ublížit. Naopak, prospěch naším duším přinášejí buď špatní anebo neopatrní lidé, kteří naším duším způsobují v našich životech nechtěně nějaké zlo. Proč by jinak podle vás pravil onen starec: „Nebudou-li pokušení, nebude nikdo ani spasen“?
Je tomu tak proto, že pokušení jsou velmi prospěšná. Ne že by ďábel mohl někdy konat dobro – neboť on je zlý –, ale Dobrý Bůh vždy zasáhne a zadrží kámen, který na nás démon hodí, aby nám rozbil hlavu, a Bůh nám ho naopak dává do jedné ruky, zatímco do druhé vkládá mandle, abychom je mohli kamenem rozbít a pak sníst!
Jinými slovy, Bůh připouští pokušení, avšak nikoli proto, aby nás ďábel tyranizoval, ale abychom tímto způsobem mohli složit „zkoušky“ k přechodu do druhého (budoucího) života a neměli nerozumné požadavky při Jeho Druhém příchodu.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
