Poslušník obdařený Boží blahodatí
Kristus oslavuje své „Svaté“, a ti zase oslavují Jeho Církev jako její praví členové.
Jedním z těchto zbožštěných křesťanů je také starec Efrém Katunakiotský, který zemřel v roce 1998.
Žil 65 let přísného asketického života na Svaté Hoře Athos (z toho 42 jako poslušník), daleko od světa, chudý podle kritérií tohoto světa, ale bohatý v Bohu, obdařen nadpřirozenými dary Ducha Svatého, které získal.
Vždy byl a také zůstal „blahodatí obdařeným“ poslušníkem.
Ve svých modlitbách za různé trpící lidi nám starec Efrém říkal, že když prosil Boha, aby jim pomohl, byl téměř vždy vyslyšen. Pouze u těch z nich, kteří praktikovali magii, se Bůh rozhněval, místo aby projevil soucit.
„Jednou, když jsem se modlil, ucítil jsem, jak nějaká duše trpí a že dospěla do stavu zoufalství.“
Cítil jsem, že ten trpící byl náš dobrý známý v Americe. Podstoupil náročnou operaci, ale nebyla úspěšná. Měl leukémii. Žádal nás o pomoc.
Právě v takových chvílích je třeba přistoupit k modlitbě s takovou silou, jakou každý z nás má. A pak pronášet slova: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad svým služebníkem“, nebo přicházet ke zpovědi, zkrátka každý, jak se cítí a jak může.
Když je člověk v duchovní euforii a modlitba vychází ze živoucího srdce, tak se svým způsobem vrhá k našemu Kristu a trvá na svém se slzami, řkouce:
„Pane můj, ty jsi všechno, všelaskavý a všesoucitný, který jsi se za nás, své nepřátele, obětoval, a odpustil jsi i těm, kteří tě ukřižovali. Ty, který si nepřeješ smrti hříšníka a který jsi přísahal svým vlastním jménem… A proto Tě prosím, odpusť našemu (nemocnému) bratrovi jeho nedbalost a viny a smiluj se nad ním, uzdrav ho, zmírni jeho bolest, aby nezakolísal a neztratil svou víru. Smiluj se, Předobrotivý, nad svým vlastním stvořením, aby se neradovali ti, kteří proti nám, poníženým, vedou boj.“
(Boží) Blahodať má mnohokrát různé výkyvy. Někdy se zvyšuje, jindy se snižuje. Není to však sama blahodať, která by se měnila, nikoli, neboť „Ta“ zůstává vždy neměnná. Naopak, záleží na nás, kteří se této (božské) energie účastníme. Ať už je ale náš (duchovní) stav v daném okamžiku jakýkoli, my nikdy nepřestávejme volat o božskou pomoc za toho, který trpí nějakou nemocí.
Bůh se pak také díky naší oběti, která je „obětí lásky“, nad nemocným slituje.“
Zdroj:
Giorgos Dimitriou
Ο Χαρισματούχος Υποτακτικός – Γέροντας Εφραίμ ο Κατουνακιώτης
https://www.facebook.com/groups/44307016564/permalink/10157765913706565/
