Na Štědrý den vánoční si připomínáme slova Andělů, kteří zpívali a přáli: „Mír na zemi“. Ale i po 2000 letech, které od té doby uplynuly, je svět stále ponořen do válek. Selhal snad tento andělský hymnus?
Lidé „dobré (Boží) vůle“
Když nově narozený božský mládenec Kristus spatřil tento svět jako člověk, Andělé zpívali o míru. Takto se ptají lidé, kteří jsou daleko od zkušenosti Církve:
„A kde je mír? Proč války a utrpení pokračují? Co se vlastně s narozením Krista změnilo?“
Tento článek na tyto otázky odpoví.
První věc, kterou musíme zmínit, jsou slova Andělů. Byzantský text, který obvykle používáme, je uvádí takto: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ (Δόξα εν υψίστοις Θεώ και επί γης ειρήνη, εν ανθρώποις ευδοκία) (Lk 2,14) Ale ve skutečnosti to není přesně to, co Andělé řekli! Andělé sdělili pastýřům tato slova: „Sláva Bohu na výsostech a pokoj mezi lidmi, v nichž má Bůh zalíbení!“ (Δόξα εν υψίστοις Θεώ και επί γης ειρήνη, εν ανθρώποις ευδοκίας). Povšimněme si drobného rozdílu a přítomnosti řeckého písmene „sigma – „s“ na konci slova „blahá vůle“ (řec. ευδοκία(ς), tedy tvaru slova v „genitivu singuláru feminina“. V tomto smyslu se (blahá) „vůle“ týká lidí na zemi, konkrétně tedy: „lidí, v nichž je blahá (Boží) vůle“.
Kritické texty (například Nestlé Aland) označily za „starobylejší“ ty texty, které mají na konci slova (eudokia) právě písmeno „s“. Ačkoli byzantský text bez „s“ nemění v zásadě význam věty (protože interpretace zůstává stejná), přece jen ztěžuje pochopení slov Andělů. Podívejme se tedy, co tato slova znamenají, a interpretujme je podle nejstaršího textu Svatého písma, které obsahuje písmeno „s“ (eudokias).
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem Boží vůle“ (resp. lidem, v nichž má Bůh zalíbení).
„Δόξα στον ύψιστο Θεό, και στη γη ειρήνη, σε ανθρώπους της ευδοκίας του Θεού“ (ή στους ανθρώπους στους οποίους ευδόκησε ο Θεός).
Pozorujeme, že ne všichni lidé se podílejí na pokoji. POUZE lidé, v nichž má Bůh zalíbení, se podílejí na pokoji.
Ale proč tento pokoj není dán všem lidem? A jak je to správné, když i spravedliví lidé po celá ta staletí trpí válkami a bídou?
Abychom na tyto otázky odpověděli, musíme nejprve zjistit, o jakém druhu pokoje čili míru Andělé mluvili. Protože Andělé nemluvili o světském míru, ale o něčem úplně jiném. Ježíš Kristus mluvil o tomto konkrétním druhu pokoje, jak je to zaznamenáno v Janově evangeliu:
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (Jn 14,27)
Ve volném překladu to znamená: „Pokoj vám zanechávám. Svůj pokoj vám dávám. Ale ne jako dává svět, já dávám. Neznepokojujte se a nestrachujte se ve svých srdcích.“
Zde je zřejmé, že křesťanský mír nemá nic společného se světským mírem ani s vyhýbáním se utrpení. Je to však vnitřní stav míru, který získávají lidé, kteří mají Boží zalíbení.
Koneckonců sám Kristus jasně uvedl, že nepřišel na zem, aby přinesl světský mír: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.“ (Mt 10,34-36)
I zde je jasné, že mír, který Kristus přináší, bude jiným druhem vnitřního míru, který se nebude týkat vztahů mezi lidmi ani utrpení, s nímž by se někdo mohl ve svém životě potýkat. Například když se členové vlastní rodiny obrátí proti křesťanovi kvůli jeho víře, on bude mít jiný mír, svůj vnitřní mír, který ho zachová v pokoji a pomůže mu všechno snést. Apoštol Pavel nám říká o ovoci Ducha Svatého, kterým je: „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Gal 5,22-23).
Pokud jsou výše uvedené dary (včetně pokoje) ovocem Ducha Svatého, znamená to, že i ti, kteří nejsou křesťané, mají Ducha Svatého? Protože i oni projevují výše uvedené vlastnosti. Samozřejmě, že ne! Bez křesťanského křtu Duch Svatý tyto dary neudílí. Tyto dary však nemají žádný vztah k těmto „světským“ vlastnostem. Protože v křesťanské víře nacházejí své plné vyjádření na vyšší úrovni, které ostatní lidé nerozumí.
Jelikož jsou tyto dary plodem křesťanského znovuzrození, vysvětluje se důvod, proč Boží pokoj (stejně jako ostatní dary) není dán každému. To nepředstavuje nějakou zaujatost ze strany Boha. Protože každý je svobodný tyto dary přijmout, pokud je zahrnut do Kristova Těla skrze znovuzrození svatého Křtu a nadále pěstuje křesťanský život. Jsou to dary, které Bůh dává všem, kteří přijímají Krista jako svou hlavu. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (Jn 1,12-13)
To vysvětluje důvod, proč Bůh „(nenachází) zalíbení“ ve všech lidem. Boží přízeň je udělována pouze několika málo lidem, těm, kteří CHTĚJÍ patřit ke Kristovu Tělu. Jinými slovy, není to jen Boží přízeň, ale i jejich vlastní přízeň. Oni sami jsou ti, kteří „přitahují“ Boží přízeň, v závislosti na své preferenci vůči víře a Bohu.
Dokonce i byzantský text (bez „s“) zní takto: „A na zemi pokoj, dobrá vůle v lidech“. Neříká „ve VŠECH lidech“. Je zde uvedeno: „v lidech“ (εν ανθρώποις). Není zde použit určitý člen (εν ΤΟΙΣ ανθρώποις, nýbrž pouze εν ανθρώποις). To znamená, že i bez své primární formy pasáž nehovoří o Boží přízni ke všem lidem, ale pouze k některým z nich. A jaká by byla přízeň vůči těmto lidem? Samozřejmě, že formou pokoje (míru). Je tedy řeč o pokoji, který je dán selektivně, „těm, kteří věří v Jeho jméno“ a všem znovuzrozeným křesťanům.
O tomto pokoji apoštol Pavel říká: „A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Fil 4,7) Je to pokoj, který převyšuje veškeré chápání, protože je to pokoj samotného Boha. Když má člověk tento pokoj, i když je uprostřed války a bídy, uprostřed těžkostí a pronásledování, vždy cítí vnitřní mír. Pán Ježíš Kristus řekl: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ (Jn 14,1-4)
Každý křesťan tedy ví, že tento svět, tento život není vše, co existuje. Ví, že MÁ (od nynějška) domov u Boha. A nedovolí, aby cokoli „znepokojovalo jeho srdce“. Ví, že ho nemůže NIC odloučit od Boží lásky.
„Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ A jak je dále psáno: „Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8,31;36-39)
NIC na tomto světě nemůže křesťanovi ublížit. Žádná bída ani žádná moc. A křesťan, který cítí, že má před Bohem čisté svědomí, se nemá čeho bát. Když ostatní panikaří a bojí se, on VĚŘÍ. Když jsou ostatní nešťastní, on DŮVĚŘUJE. Když ostatní zoufají, on DOUFÁ. Jeho vnitřní klid je nevyčerpatelný.
Nyní lze toto zamyšlení uzavřít. Kristus přinesl pokoj (svůj mír). Ale ne všem. Pouze těm, kteří ctí Jeho jméno. Těm, které „vyvolil před stvořením světa“, „aby byli svatí a bezúhonní před Jeho tváří“, „ve své lásce je předem určil, aby rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny“… (srov. Ef 1, 4-5).
Zdroj: Ορθόδοξη Ομάδα Δογματικής Έρευνας
https://www.oodegr.com/oode/koinwnia/evdokia1.htm
Podle výše uvedeného zdroje připravil a přeložil
Michal Dvořáček
