„Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“ a
„Přesvatá Bohorodice, spasiž nás!“
Vidíte tuto fotografii starce Josefa Hesychasty? Měl jsem velkého starce, byl to oheň – oheň, člověk fenomén. Přemýšlel o tom, co je nebeské, žil v onom (nebeském) světě. Stále nám říkal tato slova: trpělivost, trpělivost a modlitbu, a také zde (kde se nacházíme) nám starec Josef pomáhá, nakolik mu to dovoluje Boží prozřetelnost. Jako jeho poslušníci jsme se mezi sebou nikdy nehádali. Jiní lidé, zvenčí, nám způsobovali problémy, pomlouvali starce a obviňovali ho, ale starec Josef jen říkal: „Oni nechť říkají, co chtějí, ale my nic neříkejme.“
Věřící: My, starče, jsme ve všem velmi slabí. Co se s námi stane?
Starec Efrém: Nyní je jiná doba. Pro dnešní dobu má Bůh jiná kritéria. Starec Josef (Hesychasta) měl duchovní univerzitu. Jsem rád, že vy (tj. jeho duchovní děti) jste na střední duchovní škole. Dnes existuje takový duchovní zmatek. Velké tornádo, které všechno smete. Držte se tradice, kterou jsem vám dal, a vězte, že dnes je vyznavačstvím už jen to, když řekneme, že Ježíš Kristus je náš Bůh. To si naopak nepřejí temné síly.
Věřící: Starče, po tolika letech duchovního zápasu, co vám zůstalo v duši?
Starec Efrém: Všechno je druhotné, všechno je druhotné. Prvořadé je jméno našeho Krista, a nyní, jak roky plynou, jsem v praxi viděl, že pouze skrze lásku může být nějaký člověk získán. Můj život byl naplněn tvrdou prací a bolestí, prožitý v chudobě, s Němci, o hladu v okupaci, v pokušeních a bolestech v klášterech. Velký zápas. Jen jméno Krista a naší Panagie mě přinášelo útěchu a radost. Každý, kdo nepronáší každý den jméno Krista a Panagie, není křesťanem.
Věřící: Takže Ježíšova modlitba je největší ze všech?
Starec Efrém: Samozřejmě, protože máme neustále na paměti našeho Krista. Svatí Otcové byli osvíceni a zanechali nám tyto modlitby. Několik málo slov: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“ a „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás“. Nejde o to přečíst encyklopedie, ani mnoho knih. Těmito dvěma modlitbami můžeme být my všichni, křesťané, spaseni. Mniši, kteří nemají takové starosti jako laici, se hodně modlí a dosahují velké duchovní výšky. Hodně jim v tom pomáhá také Panagie. Je to, jako by promlouvali do ucha našemu Kristu, protože jsou oddaní modlitbě, a to je jejich hlavní dílo, a kdokoli má v srdci dar modlitby, když zemře, nedotknou se ho „celnice“. Přejde po své smrti přímo k našemu Kristu. Nebude mít žádné překážky, protože Kristovo jméno má velkou moc. Bůh je oheň.
Věřící: Můžeme považovat „Chvalozpěvy“ k Přečisté Bohorodici za silnou modlitbu?
Starec Efrém: Samozřejmě, a když je pronášíme, získáváme od naší Panagie radost a osvícení. Přesvatá Bohorodice mě osobně velmi pomáhá. Dokáže mě vyvést z mnoha slepých uliček.
Věřící: Dnes trpíme zoufalstvím a netrpělivostí.
Starec Efrém: Zoufalství vždy pochází od ďábla a kdokoli si zoufá, ztrácí svou sílu. Základem našeho života je trpělivost. Když ji nemáme, náš život se rozpadá.
Věřící: Starče, my všichni, kteří žijeme v dnešním světě, se nacházíme v obtížné situaci kvůli tomu, co se děje kolem nás, co slyšíme a zažíváme. Panuje všeobecně velký strach.
Starec Efrém: Ano, dobře si uvědomujeme, že každý den se budou dít katastrofické věci, a proto utíkáme do klášterů a chrámů, ale nesmíme se bát. Jen uvažte. Když se z jednoho řádu andělů stali démoni, a ti nyní činí škodu, jaká pomoc nám může přijít ze strany devíti andělských řádů? Jednou jsem viděl Krista na Jeho trůnu a vedle Panagie stály řády andělů a svatých. Tyto řády očekávaly Kristovo pokynutí, aby okamžitě lidstvu pomohly v nějaké nové (tíživé) situaci. Když neustále naplňujeme svá srdce Kristem, naše víra každým dnem sílí, a tak dokážeme čelit všemu obtížnému. Také Panagie se za nás modlí a neustále za nás Boha prosí, abychom od Něj obdrželi sílu a měli dobrou mysl.
Věřící: Starče, v tomto věku, kterého jste dosáhl, dokážete se modlit jako před tím (když jste byl ještě mladý)?
Starec Efrém: Popravdě řečeno, dokáži se modlit lépe než dříve. Samozřejmě, že nemám stejnou intenzitu modlitby, jakou měl starec Josef Hesychasta, ale stále mám silnou modlitbu, která dodává útěchu mé duši ve všem, čím jsem kdy procházel a nadále procházím.
Věřící: Stává se, že svaté ostatky mnohokrát intenzivně voní.
Starec Efrém: Je to, jako by (svatí) říkali: „Jsme vašimi příbuznými.“
Věřící: Rakovina je dnes všudypřítomná.
Starec Efrém: Pacienti s rakovinou jsou mučedníci. Snažím se je posilovat svou modlitbou, poučeními, a kdykoli je to možné, navštěvuji je.
Věřící: Mnoho lidí prochází těžkými zkouškami, ať už kvůli ničemnosti ostatních, nebo kvůli svým vlastním přestupkům. Je to pro ně tak těžké, jako by tu na zemi prožívali peklo.
Starec Efrém: Pokud prožívají peklo již zde na zemi… a využijí-li této situace, na základě duchovních kritérií, až zemřou, nebudou pak vůbec souzeni, ale přejdou přímo do Kristovy náruče. Pokud však toto peklo nevyužijí v souladu s duchovními kritérii, budou trpět i v příštím životě.
Chtěl jsem vám něco říci také o Ráji. Než mi bylo osmdesát, často jsem „navštěvoval“ Ráj. Děje se tak i nyní, ale věk má svou roli. Jednou mě Pán vzal za ruku a řekl mi: „Zde jsi vybudoval chrám, zde jsi zpovídal, takže ta či ona duše byla zachráněna; zde jsi někoho utěšil, zde jsi někoho poučil.“ To znamená, řekl mi všechno a současně mi udělil takovou radost, svým vlastním slovem, tolik radosti, že jsem řekl: „Ach, můj Bože, už to nevydržím. Už to nemohu vydržet. Vybuchnu. Vezmi mě zpátky.“ A znovu jsem se pak ocitl ve svém pokoji.
Jindy jsem v Ráji viděl nádherného mladíka. Vedle sebe měl koně se zapleteným ocasem, velmi krásného. Ve svém nitru jsem mu ho záviděl. Také jsem si přál mít takového koně. Byl to asi nějaký velitel. Obrátil se na mě a zavolal: „Jdi a řekni vojsku, že jeho zadní část je nestřežená a že ho napadnou partyzáni (tj. démoni).“ A já běžím a říkám to. A pak jsem se zase vrátil zpět a řekl jsem, že jsem svůj úkol již splnil. Ten mladík mě pak objal, políbil, usedl na svého koně a odjel.
Věřící: Starče, děje se toho kolem nás mnoho, na co nestačíme, čeho si ani nevšimneme?
Starec Efrém: Samozřejmě. Proto musíme být vždy opatrní. Mít velkou pozornost. Projdeme si strašným soudem.
Věřící: A peklo, jaké je vlastně?
Starec Efrém: Jaké je? Hrůza, hrůza! Neměl by tam vletět ani jen jeden ptáček. Jak se lidé topí v moři, tak se topí v pekelném utrpení, obklopeném démony. Modlete se proto za zesnulé. Je to velká almužna. Moje matka byla velmi ctnostná žena. Na jejích slovech jsem založil svůj dětský život. Než zemřela, byla dva roky upoutána na lůžko. A pak mi řekla: „Otče, řekni Bohu, aby mě vzal. Unavila jsem se.“ Ale než odešla, ještě tvrdě bojovala.
Věřící: S kým vedla zápas?
Starec Efrém: S démony.
Věřící: A tys je viděl?
Starec Efrém: Ano, stejně tak, jak vidím lidi.
Věřící: A archanděl Gabriel jí nepomohl?
Starec Efrém: Ano, byl za jejími zády. Stáhl se však. Nechal ji bojovat samotnou, aby si sama zasloužila věnec slávy.
Věřící: Obzvláště dnes slýcháme o tolika katastrofách, které se blíží. My, kteří prosíme o Boží pomoc, co se s námi stane?
Starec Efrém: Podle plánu, který má Bůh pro každého člověka, učiní Bůh takové skutky, aby byl takový člověk spasen. Avšak, běda! Běda! Čím ještě projdeme! Čekají nás velké těžkosti. Atény mají mnoho skrytých svatých, ale také Svatá Hora Athos a Svatý Dimitrios velmi silně chrání severní Řecko. Mám obzvláštní lásku ke svatému Dimitriovi. Spím s jeho svatým myrem. Řecko se otočilo zády ke Kristu. A proto nyní velmi trpí. Děti v Řecku jsou dnes buď velmi světlé, nebo velmi tmavé. Děti ctnostných rodin jsou kvasem Krista a budoucností Řecka.
Věřící: Mnoho žen dnes trpí uvnitř svých rodin.
Starec Efrém: Kristus je velmi blízko všem ponižovaným duším.
Věřící: Někteří lidé mají zvláštní duchovní dar. Jak se to děje?
Starec Efrém: Tito lidé byli buď velmi nespravedlivě poškozeni anebo pomluveni, nebo se ponořili do této (duchovní) oblasti, a dostali (od Boha) dar. Když jsme neodbytní a žádáme Boha o pomoc, on pak vyplní naše přání.
Věřící: V Jeruzalémě se v posledních letech dějí podivuhodné věci.
Starec Efrém: Chtěl bych je také spatřit. To je základ našeho Krista. Svaté světlo (čili Blahodatný oheň) je každý den u Božího hrobu, ale Pascha je všeobecným darem pro všechny. Jděte do Jeruzaléma. Tam uvidíte, co pro nás Kristus vytrpěl… A my, jak jen to je možné, snažme se mu za to děkovat a vracet Jeho lásku k nám. Dříve jsem tam také několikrát byl.
Věřící: Často mezi námi dochází k nedorozuměním.
Starec Efrém: To je něco zcela lidského. Tato nedorozumění se budou dít vždy. Abychom je překonali, musíme se utéci ke Kristu. A přemýšlet o tom, co pro nás Kristus připravil v Ráji, v tom dobrém předobrém Ráji, po Jeho druhém Příchodu. Nyní vcházíme do předsíně budoucího Ráje. Lidská mysl nemůže zcela dokonale pojmout, jak dobrý bude Ráj. Všechno bude světlem! Všechno bude vůní! Radost nevýslovná. Blaženost. Nic nebude staré. Kristus chce ve svém Království všechno nové. Nebude tam nic, co by nebylo v souladu s tímto místem. Všechno tam bude dokonalé. Moje matka zemřela ve věku 95 let a já ji vidím v Ráji stále jako třicetiletou ženu.
V době okupace s námi bylo několik dětí ze sousední vesnice, které byly spíše pomalé v uvažování. Byly to dvě děti. Hráli jsme si a oni teprve ještě přicházely, ačkoli jsme začínali všichni společně. Viděl jsem je pak v Ráji, protože během okupace zemřeli hladem, ještě jako mladí. Říkám: „Co tady děláš? Jak se máš?“ Říkají mi: „Efréme, my tu nemluvíme. Tady pouze čteme, studujeme.“ Jako malí neuměli ani napsat své jméno, a zde, v Ráji, studovali. To poukazuje na dokonalost Ráje.
Věřící: Mnoho lidí pomáhá klášterům v jejich potřebách.
Starec Efrém: Všechno, co dělají, je zapsáno v nebi. Dej Bůh, aby měli ve svých domovech mír, zdraví a požehnání.
Věřící: V chrámu jsme (dnes) byli různí lidé z celého světa. To Vaše dílo, starče, je tak krásné, jako dílo svatých Apoštolů. „Protož jdouce, učte všecky národy.“ (Mt 28,19)
Starec Efrém: Jsem jako prázdný ořech. Já jsem nic neudělal.
Věřící: O čem přemýšlíte ve Vašem věku?
Starec Efrém: Přemýšlím o tom, že zde utvrdím svou práci, protože mnoho lidí bylo spaseno, mnoho duší. A jak půjdu vstříc Pánu… Kam ale půjdu, já bídný?
Věřící: Pán pošle své anděly, aby Vás vzali.
Starec Efrém: To já nevím, Pán bude sám soudit. Moje hlava se dříve vešla do celého vesmíru. Nyní mi moje zdraví nepomáhá, jsem už starý.
Věřící: Starče, pan „P“ zemřel v den jednoho velkého světce Církve.
Starec Efrém: Ten světec mu otevřel bránu do Ráje, aby mohl vstoupit. Když někdo zemře a jeho duše je spasena, Svatý, který ten den slaví, ho vítá v Ráji, protože je to jeho den, tj. jeho svátek.
Věřící: Mnoho lidí umírá náhle.
Starec Efrém: Ano. Každý den musíme stát připraveni s „průvodním lístkem (smrti)“ ve své ruce. Nevíme, co se s námi stane. Jednou jsem v nemocnici vyzpovídal jednoho člověka jen svými pokynutími…, a on náhle zemřel. Ve svém životě udělal něco dobrého a byl zachráněn na poslední chvíli. Já jsem ve svém životě prošel mnoha utrpeními a viděl jsem, že Božská prozřetelnost řídí vše pro dobro člověka. Ať nás neopustí vzpomínka na smrt. Přečtěte si z Gerontikonu (Výroků starců), rozhovor mezi svatým Makáriem a lebkou. Jednou ve vidění jsem se viděl velmi pěkně oblečený. V rouchu jako na nějaké slavnosti… A byl jsem vysoko na stupních vítězů. Pode mnou byly dívky, které jsem před tím zpovídal a které křičely: „Starče, starče, my chceme za tebou také přijít,“ ale jim to nebylo dovoleno. To poukazuje na moji velkou zodpovědnost a také na milost kněžství. A proto se za mě modlete. Buďte řádní a opatrní. Bojujte každý den, jak jen můžete. Kristus miluje náš řád mnichů, protože jsme jeho vojáci.
Věřící: Starče, když jdeš do nebe a hovoříš s Pánem, nemluvíš s ním o nás, o mniších a mniškách, a o lidech, kteří potřebují tvou pomoc?
Starec Efrém: Samozřejmě, že s Ním o vás mluvím.
Věřící: A co vám na to odpovídá?
Starec Efrém: (Pán říká): „Ano, dobře, postarám se o ně.“
Věřící: Až zemřeš, Starče, a pokud my budeme žít, nezapomeňte na nás tam, kde se Vám bude dobře dařit s naším Kristem, zatímco my zde budeme vést těžký zápas.
Starec Efrém: (směje se) Ne, to se nestane.
Věřící: Zítra odjíždíme, Starče (z Arizony). Řekněte nám ještě nějaké poučné slovo na závěr.
Starec Efrém: Mějte dobrou a požehnanou cestu. Dávám vám své požehnání. Buďte zdraví a přijeďte. Každý ví, co má ve své vlastní brašně, ale závěť, kterou vám dávám, je, abyste poznali Ducha Svatého. Pracujte na tom a budujte tento svůj rozměr ve svém nitru, dodržujte evangelní přikázání a buďte v duši klidní. Mějte lásku, jednotu a neustále volejte jméno Krista a Panagie. Kéž vás svatí andělé doprovázejí.
Zdroj: Katanixi.gr
Poznámka:
Tento rozhovor byl nahrán mnichy a duchovními dětmi starce Efréma Arizonského, kteří ho navštívili v řeckém pravoslavném klášteře sv. Antonia v Arizoně, v USA.
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
