Metropolita Augustinos Florinský (Kantiotis)
„Sláva Tobě, Jenž jsi nám ukázal Světlo!“
„A když říkají slovo „věda“, plní se jejich ústa (pýchou).
A co jim, drazí, odpovíme?
Následovná slova…
My, Církev, nejsme nepřátelé vědy, neboť vědu nezbavujeme úcty, která jí náleží.
Avšak bez ohledu na to, kolik skoků vpřed učiní věda, nikdy nebude moci překonat víru.
A proč?
Neboť dva jsou okruhy bádání lidského ducha. Jeden se zaměřuje na to, co je viditelné, materiální a zakusitelné, tedy vše to, co věda může ve své „dílně“ podrobit zkoumání anebo chemickým pokusům, a to, co může zvážit a zanalyzovat.
Druhý okruh sleduje věci neviditelné, nadpřirozené, duševní a duchovní, do jejichž prostoru věda vstoupit nemůže. Pokud se tedy věda omezí na své pole působnosti, nedochází k žádnému střetu mezi vědou a vírou. Střet nebo konflikt naopak povstává tehdy, když věda vystupuje mimo své pole působnosti a vchází do prostoru, kde své slovo má víra.
A pak se rodí tato otázka:
Z obou dvou světů, které existují, onen hmotný a onen duchovní, můžeme říci, zda věda, která se chlubí svými úspěchy, probádala již všechen stvořený svět, celý hmotný vesmír?
Vždyť každé stvoření, byť to sebemenší, v sobě skrývá tajemství.
Tak například.
Jeden belgický vědec zasvětil padesát let svého života výzkumu světa včel, takže o jejich životě sepsal dva objemné svazky knih. A když své dílo dokončil, pravil: „Včela má ještě další tajemství, která jsme nedokázali vyřešit.“ Jestliže tedy jednu včelu anebo mravence nemohla věda dosud zcela probádat, po čem nyní pátrá a co hledá (v oblasti víry)?
Až skončí výzkum hmotného světa, pak ať se věda zabývá tím duchovním. A ještě něco.
Tvrdí nám, že věda vytvořila kulturu. Stvořila auta, železnice, letadla, města s mrakodrapy, radary, jaderné zbraně a raketoplány.
Vědecký svět ale zapomíná ještě na jednu věc, která je součástí této naší civilizace, a tím je „Zjevení“.
Blízko tohoto světa se otevře jakýsi poklop, uzávěr studny, a z jeho útrob vyjde anděl, ale nikoli se světlými, nýbrž s tmavými křídly. Vystoupá nad tyto světy a jejich mrakodrapy a pak… „Světe, ty zapláčeš!“ Tento anděl bude v ruce držet jednu nádobu, uvnitř které bude mít ukrytou smrt miliónů lidí. Tato „nádoba“ je atomová zbraň. Nuže tedy.
K čemu bude dobrá tato civilizace, když nad hlavami všech lidí visí tento „Damoklův meč“?
Zeptám se vás nyní.
Kdo si bude spokojeně užívat bydlení v rozkošném paláci se všemi výdobytky současného světa, když v nějakém jeho rohu se budou skrývat vrazi, kteří uprostřed noci vyskočí, aby ho zabili? Stále ještě dáváš přednost tomuto paláci, nebo raději upřednostníš prostou chýši nevzdělaného pastýře, který se neumí ani podepsat, ale nedovolí si šlápnout ani na mravenečka, neboť má bázeň před Hospodinem?
Hle, technická civilizace. Kromě ní však existuje i jiný svět, duševní svět, kterého vytváří víra!
Pouze víra, přesvědčení, že život nekončí s lopatou hrobníka (nevím, kdo něco takového mohl říct). Pouze víra, která nám ukazuje, že kromě materiálních věcí existují také ty duchovní, a která učí, že člověk byl stvořen pro něco vyššího a významnějšího.
A to je něco, co netvrdíme pouze my (křesťané)! Něco takového říkají i sami věhlasní vědci.
Ti, kteří do hloubky prozkoumali vědu a kteří více než kněží a kazatelé, ba i patriarchové, klečeli u svých dalekohledů, v laboratořích a vědeckých centrech, neboť vidí Boha v Jeho stvoření.
Tito (vědci) věří v Krista, v učení naší Církve a říkají „Sláva Tobě, Který jsi nám ukázal Světlo“, neboť naše víra je skutečně světlem…“
Zdroj: Magnetofonová nahrávka homilie blaženého biskupa Augustina Florinského, nahraná v neděli 14. března roku 1965, v chrámu svatého Konstantina na náměstí Omonoia v Athénách.
† ἐπίσκοπος Αὐγουστῖνος Καντιώτης
~Απομαγνητοφωνημένη ομιλία, η οποία έγινε στον Ι.Ν Αγίου Κωνσταντίνου Ομόνοιας την Κυριακή 14 Μαρτίου 1965
https://www.facebook.com/groups/147964239175867/permalink/778966732742278/
