Pietas Benedictina
Svatý Benedikt z Nursie
Benediktova řehole obsahuje celkem 73 kapitol. Podle sv. Benedikta Nursijského je klášter „školou služby Pánu“. Duchovní syn svatého Benedikta – sv. Řehoř Veliký (Dvojeslov) si v jednom svém „Dialogu“ poznamenal: „Já si myslím, že trpělivost je větší dar než konat zázraky.“[1] Papež Řehoř Veliký (540–604) po sobě kromě jiného zanechal Knihy Dialogů, v nichž (konkrétně v první a třetí knize) vypráví o životě velkého počtu svatých mužů a žen, které zrodil křesťanský Západ. Celá druhá kniha je přitom věnována svatému Benediktovi.
Svatý Benedikt se narodil v r. 480 v Nursii (dnešní italská Norcia), v měšťanské rodině. Nejprve působil v klášteře Subiako a posléze založil klášter Montecassino. Anselm Grün (*1945), ekonom v klášteře Münsterschwarzach v Německu, jenž je novodobým vykladačem života svatého otce Benedikta a benediktinským mnichem, čerpá z teologie pouštních otců, ale rovněž z hlubinné psychologie C. G. Junga. Ve své knize Anselm Grün píše, že sv. Benedikt sdílí touhu raného mnišství, po celý život hledat tajuplného a nevystihnutelného Boha. Jedině Bůh může plně uspokojit touhu člověka. Člověk se stává plně člověkem, když se vydá hledat Boha, když překročí sebe sama k Bohu.[2]
Sv. Benedikt staví prvenství Boha velmi vysoko. Bůh je u něj na prvním místě. „Mnich je ten, kdo opravdově hledá Boha,“ dodává Anselm Grün. Lidé netouží po „rozumné teologii“, po názorech a poučkách, po výkladech moderních teologů, ale po zkušenostech. Hledání Boha je živé pro mnoho těch, kteří hledají smysl svého života. Psychoterapeuti zjišťují, že lidé si na terapii přinášejí vždy také otázky náboženské povahy. Cítí, že v jejich životě musí být ještě hlubší dimenze než uzdravení utrpěných zranění.[3] Anselm Grün uzavírá své poznání osobnosti sv. Benedikta slovy: „Benedikt dnes vybízí k tomu, abychom o Bohu jen nemluvili, ale také žili tak, aby byl náš život bez Boha nemyslitelný, aby náš život druhé lidi odkazoval k Bohu.“[4]
O duchovním prohloubení mnišské myšlenky na Východě se zvláště zasloužil sv. Basil Veliký. Ten zdůrazňoval myšlenku společného života, který podle jeho přesvědčení nejlépe odpovídá obrazu Církve. Svatý Benedikt mluví v poslední kapitole své Řehole s velkou úctou o řeholi sv. Basila. Klášter Basilův měl poněkud jiný ráz než společenství Pachomiovo (cca 292–346); omezuje se na menší počet členů v jednotlivých klášterech; nabádá ke skutkům milosrdenství, a tak harmonicky spojuje život kontemplativní s konáním skutků milosrdenství okolnímu světu.[5]
Svou řeholi nazývá sv. Benedikt skromně jako „Nedokonalé dílo pro začátečníky“ (Minima inchoationis regula), přičemž všem bratřím doporučuje zejména čtení svatých Písem, dále Konference Kassiánovy a řeholi „našeho svatého otce Basila“[6].
Při příležitosti svátku světce připravil Michal Dvořáček.
Poznámky pod čarou:
[1] GRÜN, A.: Svatý Benedikt z Nursie. Učitel duchovního života. Vyšehrad 2004, s. 9.
[2] Viz tamtéž, s. 101.
[3] Viz tamtéž, s. 102.
[4] Tamtéž, s. 103.
[5] Viz Svatý Benedikt, 480–1980. Řím. Velehrad. Křesťanská akademie 1980, s. 75.
[6] Viz tamtéž, s. 78.
Odkaz na podrobný Život svatého Benedikta:
