„U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem
ve vzpomínkách na Sijón.“ (Ž 137,1)
Dnešním dnem jsme dosáhli poloviny svaté Čtyřicátnice, kdy se před nás v chrámech vynáší svatý Kristův Kříž, abychom skrze jeho blahodatnou sílu načerpali pomoc do dalších dní, do zbylého zápasu a cesty, které jsou ještě před námi!
V naší farnosti máme navíc nikoli kříž posvěcený, nýbrž pravý, autentický Kristův kříž, jeho malou, byť pravou částečku, které se klaníme. Jak velká Boží milost!
Od prvních dní svaté Čtyřicátnice slýcháváme při bohoslužbách opakovaně slova žalmické písně o nářku židovského národa, který byl odvlečen do babylonského zajetí. „U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.“ Také pro nás jsou tato slova připomínkou našeho „exilu“, který má dvojí význam.
Jednak jsme jako křesťané v neustálém vyhnanství tohoto světa, neustále pronásledováni a ponižováni. A když ne přímo my, tak zcela jistě někdo z našich bratří křesťanů bez ohledu na to, kde se na této zemi právě nachází.
Také naše farnost je nadále pronásledována pomyslnými „vládci“, kteří nedbají na Kristův zákon lásky, ale doslova jako Herodové usilují o naprosté zničení jakékoli památky po naší živé farnosti. My však víme, že ačkoli toho nijak nezasluhujeme, neboť jsme jen „služebníci neužiteční“ (Lk 17,10), jsme stále zde, pod mocnou ochranou naší Přečisté Matky; ještě jsme zcela nezanikli, náš zápas jsme ještě neprohráli. Ba naopak, jsme den ode dne silnější a početnější. Přicházejí další a další lidé, kteří se připojují k naší farnosti, protože zde vane blahodať Ducha Svatého a z našeho boholidského společenství vyvěrá pravá láska v Kristu!
A současně pláčeme a uvažujeme o našem Novém Jeruzalémě, nad nímž vzešla sláva Hospodinova, který je duchovním domovem každého křesťana. Tam se nesou naše myšlenky a pomyslné tužby všech věrných křesťanů, kteří očekávají slavné Pánovo Vzkříšení. „Skvěj se, skvěj se, nový Jeruzaléme, neboť vzešla nad tebou sláva Hospodinova. Plesej nyní a vesel se, Sione! Ty pak Přečistá Bohorodice, raduj se ze vzkříšení Syna svého!“
Na této cestě nám pomáhá jako nějaký maják na pobřeží ctihodný Kristův Kříž, který nesmíme nikdy ztratit z našeho dohledu.
Naši svatí nás učí, že výrazem hodným cti a současně trpělivosti je, když každý věrný křesťan nabízí Bohu sám sebe ve zkouškách a námahách spojených s askezí, avšak nikoli a pouze za svou vlastní spásu, nýbrž za spásu všech svých bližních.
Ctihodný Kříž jako „symbol“ a „znamení“ Krista
Svatí Otcové praví, že ctihodný Kříž je ten nejposvátnější symbol a znamení naší víry. Všechny svaté tajiny se uskutečňují epiklezí (vzýváním) Ducha Svatého a pečetí Kříže: křest, myropomazání i eucharistie.
Starec Georgios Grigoriatský dodává: „Kříž je také nejvěrnějším průvodcem každého pravoslavného křesťana“. Vždyť ho provází od okamžiku jeho narození až do smrti. Dokonce i hrob, kam je naše tělo po smrti uloženo, je žehnán opakovaně svatým Křížem.
Jak pěje svatá Církev, Kříž je „celého světa ochrana“, „Církve okrasa“, „panovníků
moc“, „věřících podpora, „andělů sláva“ a „démonů pohroma“.
Blahodať a síla, která je s Křížem spojena, nevyplývá z tvaru samotného Kříže, nýbrž
ze skutečnosti, že jde o Kristův Kříž čili nástroj, jímž náš Spasitel spasil celé lidstvo.
Účast křesťanů na Kristově Kříži
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ (Mat 16,24) Kristus své apoštoly nabádá, aby v životě volili cestu Kříže, tj. sebezapření a následování Kristových šlépějí. „Jste k tomu přece povoláni, protože i Kristus trpěl za nás a tak nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje.“ (1Petr 2,21) Podobně odvětil matce i synům Zebedeovým, když žádali o přední místa mezi apoštoly při Posledním soudu: „Ale Ježíš jim řekl: Vy nevíte, o co prosíte. Můžete pít kalich, který já piji, a být pokřtěni křtem, kterým se já křtím? Oni mu řekli: Můžeme. Ježíš jim však řekl: Budete pít kalich, který já piji, a budete pokřtěni křtem, kterým se já křtím; avšak dát vám sedět po mé pravici nebo levici, to není má věc, ale patří těm, pro které je to připraveno.“ (Mk 10, 38-40)
Starec Georgios Grigoriatský vysvětluje, že tak, jak není možné si představit skutečného a pravého Krista bez Kříže, stejně tak není možné si představit bez Kříže ani pravého křesťana, tj. bez jeho účasti na tajemství Kříže a křížové cesty našeho Spasitele. Nejpříměji to říká Spasitel ve svých slovech, které zaznamenal svatý apoštol a evangelista Lukáš: „A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ (Luk 14,27)
Spasiž, Pane, lid svůj a požehnej dědictví svému! Vítězství daruj nad nepřáteli pravoslavným křesťanům a ochraňuj věrné své Křížem svým.
při příležitosti 3. Neděle Velikého postu, zasvěcené „Uctívání svatého Kříže“,
připravil Michal Dvořáček
Panychida za zesnulé
Za fotografie a krátké video děkujeme našemu br. Rostislavovi!
Chvála Bohu za vše!
Další užitečný zdroj poučení o významu svatého Kristova Kříže:
