„Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti.“
(Sír 1,14)
Kazatel Dimitrios Panagopoulos
(1916 – 1982)
Jedna negramotná stařenka chodila do chrámu ještě dříve, než kněz zvonil na zvony…
A někdo se jí zeptal:
Hej stařenko, co děláš tak brzy po ránu a proč jdeš do chrámu?
Ach mé dítě, když nepůjdeš a neuslyšíš „písmena“, nic z toho svátku nepochopíš…
(Řecký pojem „γράμματα“ (čti grámata) představuje schopnost „číst a psát“, jsou to tedy písmena, díky kterým dokážeme porozumět nějakému textu; v přeneseném slova smyslu jde o pochopení obsahu církevních textů k danému svátku, ať již čtených či zpívaných.)
Jaká „písmena“?
Ona ta stařenka totiž byla negramotná (neznala „grámata“), nedokázala číst a psát!
A přesto šla do chrámu, aby poslouchala zpěvy Jitřní bohoslužby, aby si vyslechla Šestižalmí, aby se zahloubala do troparů, kterým těžko někdo rozumí.
A jak na to ta stařenka přišla?
Jazyk Církve je totiž duchovní a může mu porozumět i negramotný, avšak blahodatí naplněný člověk, nikoli však nějaký vzdělaný člověk, který tuto milost (tj. Boží blahodať) může naopak postrádat.
V Církvi je Duch Svatý, který svým způsobem „sytí“ lidské duše věcmi, o kterých vzdělaní lidé, a rovněž lidé se světským poznáním a chápáním, nemají ani ponětí.
Je tomu tak proto, že milost Ducha Svatého nehledí na písmena a vzdělání, které někdo má, nýbrž hledí na čistotu lidské duše.“
Zdroj: ΟΡΘΟΔΟΞΙΑ
připravil a přeložil Michal Dvořáček
