Stařenko, co děláš tak brzy po ránu a proč chodíš do chrámu?

„Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti.“
(Sír 1,14)

Kazatel Dimitrios Panagopoulos
(1916 – 1982)

Jedna negramotná stařenka chodila do chrámu ještě dříve, než kněz zvonil na zvony…

A někdo se jí zeptal:

Hej stařenko, co děláš tak brzy po ránu a proč jdeš do chrámu?

Ach mé dítě, když nepůjdeš a neuslyšíš „písmena“, nic z toho svátku nepochopíš…

(Řecký pojem „γράμματα“ (čti grámata) představuje schopnost „číst a psát“, jsou to tedy písmena, díky kterým dokážeme porozumět nějakému textu; v přeneseném slova smyslu jde o pochopení obsahu církevních textů k danému svátku, ať již čtených či zpívaných.)

Jaká „písmena“?

Ona ta stařenka totiž byla negramotná (neznala „grámata“), nedokázala číst a psát!

A přesto šla do chrámu, aby poslouchala zpěvy Jitřní bohoslužby, aby si vyslechla Šestižalmí, aby se zahloubala do troparů, kterým těžko někdo rozumí.

A jak na to ta stařenka přišla?

Jazyk Církve je totiž duchovní a může mu porozumět i negramotný, avšak blahodatí naplněný člověk, nikoli však nějaký vzdělaný člověk, který tuto milost (tj. Boží blahodať) může naopak postrádat.

V Církvi je Duch Svatý, který svým způsobem „sytí“ lidské duše věcmi, o kterých vzdělaní lidé, a rovněž lidé se světským poznáním a chápáním, nemají ani ponětí.

Je tomu tak proto, že milost Ducha Svatého nehledí na písmena a vzdělání, které někdo má, nýbrž hledí na čistotu lidské duše.“

Zdroj: ΟΡΘΟΔΟΞΙΑ

připravil a přeložil Michal Dvořáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..