Jazyk Ducha Svatého
Mniška Magdaléna,
původně francouzská ateistka, která se stala mniškou na Sinajské poušti
Jedna francouzská historička, která byla současně ateistkou a nihilistkou, navštívila starce Porfýrije v jeho hesychastériu v Milesi, v řecké Attice.
Univerzitní profesorka nečekala, že se od absolventa druhého stupně základní školy dozví něco důležitého, ale díky naléhání svých přátel souhlasila a za starcem se nakonec vypravila.
Starec Porfýrij požádal, aby spolu mluvili bez přítomnosti ostatních, dokonce bez tlumočníka, což vedlo její přátele k pochybnostem, neboť dobře věděli, že ani tato Francouzka nemluví řecky, ale ani starec francouzsky.
Teologická a existenciální diskuse nakonec probíhala jen mezi nimi dvěma, a trvala poměrně dlouho.
Pak se dveře kelie starce Porfýrije otevřely a Francouzka ateistka vyšla se vzlyky a slzami pokání.
Když se jí přátelé zeptali, jak se se starcem dorozuměla, ona odpověděla: „Vždyť on hovoří plynně francouzsky.“
Totéž se stalo s německým lékařem, se Srbem, s Rumunem, s Irem…
Když se ho jeho duchovní děti zeptaly, jak to, že zná starec cizí jazyky, když se je nikdy neučil, starec Porfýrij odpověděl:
„Hovořím k nim (tj. k lidem) řecky, a Duch Svatý jim moje slova vykládá v jejich myslích a srdcích.“
Toto je „Nový“ jazyk Ducha Svatého, který Kristus zaslíbil svým učedníkům, nebeský jazyk, který byl původně zmaten kvůli pýše Babylonské věže, ale později od Letnic (tj. svátku Padesátnice) byl obnoven Duchem Svatým skrze Církev pro všechny svaté všech věků.
I se svatým Paisijem máme mnoho takových příkladů, ale také s ruskými světci.
Duch Svatý, Nebeský oheň, kterým byl kdysi zapálen oltářní oheň v den Letnic, se vždy nachází uvnitř Církve a hoří už dvacet století. Nebyl nikdy uhašen lidskými slabostmi ani chybami…
„A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky…“ (Jn 14,16)
Každý jiný „nový oheň ducha“, který je dnes propagován (ve světské společnosti) s charakteristickou arogancí a domýšlivostí jako „autentický, pravý a jedinečný“ zde mezi heretiky, je však „oheň cizí, a nikoli oheň božský“.
Na fotografii je výše jmenovaná francouzská historička – ateistka, která se stala mniškou se jménem Magdaléna a která žila po zbytek svého života na Sinajské poušti, kde vedla duchovní askezi ve velmi těžkých podmínkách po dlouhých 18 let, přičemž se zcela zřekla bohatství, kariéry, slávy a neužitečných světských filosofií.
Zesnula v Pánu 12. prosince 2013.
Věčná památka!
připravil a přeložil Michal Dvořáček
Zdroj: Vima Orthodoxias
