Naše farnost podobna žíznivé lani hledá inspiraci u nevyčerpatelných zřídel poznání Boha v Životech svatých!

„Víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše.“ (Gal 2,16)

Rovněž svatá kněžna Ludmila, jejíž památku jsme tento týden oslavili v souladu s Juliánským kalendářem (16./29.9.), byla spasena svou opravdovou a nezištnou vírou, díky níž činila bohulibé skutky milosrdenství, a tím ukazovala lidem „cestu spásy“. Díky těmto navenek neokázalým, ale ve své podstatě revolučním skutkům lásky, se připodobnila nejen svaté císařovně Heleně, nýbrž všem ostatním světicím, které si zasloužily od Krista korunu slávy i korunu mučednictví…

Pro nás pravoslavné křesťany je nejdůležitější, že svatá Ludmila ve svém životě poznala a naplňovala pravoslavnou víru, přijatou od svatého Metoděje; že zůstávala „věrná obřadu slovanskému“, zavedenému sv. Cyrilem a Metodějem; a že „shromažďovala slovanské kněze a kleriky“, aby konali pro ni a jejího vnuka – svatého Václava – pravoslavné bohoslužby.

Protože nikdy nezapomínala na milosrdenství, jež jí prokázal Hospodin, stala se sama milosrdnou… „matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou utěšovatelkou sirotků a vdov“ (Job 29,15). Ve shodě s evangelními přikázáními pečovala více o druhé než o sebe, a také proto „své jmění rozdávala ubohým a s láskou se ujímala opuštěných a nešťastných“.

Svatá Ludmila tím, že přijala a vzala na sebe Kristův kříž (nejprve křest a poté i křesťansky svědomitý způsob života, srov. Mk 8, 34), si bezesporu zachránila svůj vlastní život, a navíc druhým ukázala cestu hodnou následování…

Svatá Ludmila se neobávala smrti, naopak chtěla být v této smrti, když nadešel její okamžik, podobna dávným svatým mučedníkům, takže prosila své katany, aby jí sťali… Oni však nevyhověli jejímu přání a naopak použili její šátek jako škrtící nástroj. Svatou Ludmilu zastihla její mučednická smrt připravenou, dlící na modlitbách… Jak již bylo řečeno, smrti se neobávala, neboť věděla, že svým odvrácením se od pohanství k „blahé Kristově zvěsti“ začala žít životem evangelním, nebeským, a tím si svůj život uchránila neporušený a posvěcený pro věčnost…

„Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ (Mk 9,1)

Svatý Apoštol Pavel ve svém popisu charakterových vlastností pravých Božích služebníků, opravdových křesťanů, použil mnohé přiléhavé příměry, z nichž je patrno, v čem spočívá podstata života pravoslavného křesťana.

„Ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou.“ (2 Kor 6,4-6)

Podobnou vytrvalostí, nepředstíranou láskou a trpělivostí se prokazovaly také svaté mučednice Naděje, Víra a Láska a jejich matka Sofie (17./30.9.). Tyto prvokřesťanské mučednice se radovaly i ve svém utrpení, neboť věděly, že nic z toho velkého bohatství víry, kterým byly od Boha obdarovány, jim nikdo nemůže nic vzít: „máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše“ (2 Kor 6,10).

„Tři dívky se společně držely se svou matkou za ruce, které měly společně propleteny jako nějaký věnec, a s pokorou a vší rozhodností vyznávaly víru v Ježíše Krista. Před utrpením udělila matka svým dcerám rady a posilňovala je ve víře, aby vydržely až do konce. Řekla jim: Váš nebeský Ženich Ježíš Kristus je zdraví věčné, krása nevýslovná a život nesmrtelný. A když se stane, že vaše těla budou utrpením, která nás čekají, znavena, On vás oděje do neporušitelnosti, takže rány na vašich tělech zazáří na nebi jako hvězdy.“ (citováno z jejich Života svatých)

Také ony dokázaly rozmnožit onu hřivnu své víry, kterou obdržely a kterou odevzdaly svému Pánu a Dobrodinci v nebesích stokrát znásobenou, neboť vyznaly svou víru, nezalekly se bezmocné moci démonů a vytrvaly v hrozných mukách až do konce. Také proto je Pán, své věrné služebnice, pozval, aby vešly do nebeských příbytků a radovaly se u něj na věky věků!

„Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´“ (Mt 25,21)

Svaté Boží ženy mučednice i všichni naši svatí, proste Boha za nás!

připravil Michal Dvořáček