Cožpak existuje nějaké jiné, silnější sjednocení než právě to, které se uskutečňuje ve svaté Eucharistii?
My všichni, pravoslavní křesťané, tvoříme jedno církevní obecenství a jednotu dětí „jedné společné matky Všeobecné Církve“, kterou nemůže nic, ani prostor ani čas, nikdy rozdělit ani rozštěpit.
Tajemství čili tajina svaté božské Eucharistie vytváří neustálý pramen obnovy člověka v Kristu a jeho vzájemného obecenství s ostatními. Neboť v jednom chlebu „jedno tělo mnozí jsme“[1] a přesvatá Krev našeho Spasitele proudí v žilách těch, kteří se účastní na Těle a Krvi Krista, oživuje je a činí je pokrevnými.
Cožpak existuje nějaké jiné, silnější sjednocení, ptá se spolu s námi dnes již blahé paměti zesnulý starec Georgios, než právě to, které se uskutečňuje ve svaté Eucharistii? Zde se nepochybně uskutečňuje nevýslovné tajemství božského obecenství (Θείας κοινωνίας), jak nás o tom poučuje rovněž svatý Jan Damašský:
„Mluví se o společenství – a ono zde skutečně je přítomno, poněvadž skrze něj vstupujeme do obecenství s Kristem a účastníme se na Jeho Těle i na Jeho Božství. Skrze ně vstupujeme do společenství a vzájemného sjednocení, když berouce z jednoho chlebu se stáváme všichni jedním Tělem Krista i jednou Krví a navzájem mezi sebou údy, neboť spolu s Kristem tvoříme společné tělo.“[2]
Starec Georgios píše o tom, že všechny svaté tajiny mají společenský a vpravdě eklesiologický charakter, a můžeme dodat, že vytvářejí jednotu všech účastnících se na Těle Kristově. „Jednota církevního společenství je založena na společné víře celé Církve.“[3]. „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“,[4] jak tuto realitu dosvědčuje svatý apoštol Pavel.
Společná víra spojuje věřící v jedno svaté obecenství, aby všichni dosáhli stavu, kdy budou „jedné duše a jedné mysli“[5]. Kdokoli by přinášel jinou víru, jak upozorňuje starec Georgios, než tu, kterou Církvi předali apoštolové, sám sebe vyčleňuje z tohoto svatého obecenství víry a následně i z obecenství svatých tajin. Jak by jinak bylo možné účastnit se pravých Kristových tajin, když bychom pozměnili učení Církve o Kristu? „Vždyť obecenství v tajinách bez obecenství ve víře by znamenalo pouze určitý druh duchovní schizofrenie,“ jak se o tomto jevu jasně vyjádřil tento uznávaný pravoslavný teolog.
připravil Michal Dvořáček
Z textu svaté liturgie:
S bázní Boží a u víře přistupte!
Věřím, Pane, a vyznávám, že jsi ty v pravdě Kristus, Syn Boha živého, jenž jsi přišel na svět spasit hříšníky, z nichž první jsem já. Věřím také, že toto jest samo přečisté Tělo tvé a toto jest sama drahocenná Krev tvá; i modlím se proto k tobě: smiluj se nade mnou a odpusť mně hříchy mé úmyslné i neúmyslné, jichž slovem, skutkem, vědomě i nevědomě jsem se dopustil, a učiň mne hodným neodsouzeně přijmouti přečisté tvé Tajiny na odpuštění hříchů a k životu věčnému.
Za účastníka večeře své tajuplné, Synu Boží, přijmiž mne dnes; neboť nezjevím tajemství nepřátelům tvým, aniž políbení tobě dám jako Jidáš, ale jako onen lotr vyznávám tebe: rozpomeň se na mne, Pane, v Království svém. Aby nebylo mně v soud nebo zatracení přijímání svatých tvých Tajin, ó Pane, ale k uzdravení duše i těla.
Viděli jsme světlo pravé, přijali jsme Ducha nebeského, nalezli jsme víru pravou, nerozdílné Trojici klaníme se, neboť ta spasila nás.
Ať naplněna jsou ústa naše chválením a slavením tebe, ó Pane, že jsi uznal nás za hodné, účastniti se svatých tvých Božských, nesmrtelných a oživujících Tajin. Zachovej nás ve svatosti své, abychom po celý den učili se pravdě tvé. Aleluja, Aleluja, Aleluja.
Povznesme se! Přijavše Božské, svaté, přečisté, nesmrtelné, nebeské a oživující strašné Tajiny Kristovy, důstojně děkujme Hospodinu.
Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, blahodatí svou.
Poznámky pod čarou a použitá literatura:
[1] Viz 1 Kor 10, 17
[2] Svatý Jan Damašský. O pravé víře. Pravoslavné vydavatelství Světlo světa, Olomouc 1994, s. 34.
[3] ΓΕΩΡΓΙΟΥ, αρχιμ.: Η Εκκλησία ως Θεανθρωπίνη Κοινωνία.
[4] Viz Ef 4, 5
[5] Viz Fl 2, 2
Za fotografie děkujeme br. Nikolajovi a br. Kyprianovi!
