Homilie na aktuální témata
Svatý Jan Šanghajský a San Francisský
Mnoho lidí věří, že žít podle víry a naplňovat Boží vůli je velmi obtížné. Ve skutečnosti je to velmi snadné. Člověk se musí věnovat pouze podrobnostem, maličkostem a snažit se vyhnout zlu v těch nejmenších a nejzranitelnějších věcech. To je ten nejjednodušší a nejjistější způsob, jak vstoupit do světa, v němž panuje Duch, a přiblížit se k Bohu. Člověk si často myslí, že Stvořitel od něj vyžaduje velké věci, že evangelium trvá na úplném sebeobětování se, zničení vlastní osobnosti člověka, jako nějaké podmínce víry. Člověk je tím vystrašený a začíná se obávat s Bohem se byť jen seznámit, přiblížit se k Bohu, a proto se před Bohem schovává, dokonce si ani nepřeje nahlédnout do Božího slova. „Pokud pro Boha nemohu udělat nic důležitého, tak bych raději zůstal daleko od duchovních věcí, přestal přemýšlet o věčnosti a žil si svým normálním způsobem.“
U vstupu do duchovní říše existuje „hypnóza velkých skutků“: Člověk musí buď udělat něco velkého, nebo neudělat nic. A tak lidé nedělají pro Boha ani pro své duše raději vůbec nic! Je to zvláštní, čím více se člověk věnuje drobným věcem našeho života, tím méně si přeje být čestným, čistým anebo věrným Bohu ve stejných malých věcech. A navíc, každý musí zaujmout správný postoj k maličkostem, chce-li se přiblížit k Nebeskému království.
Přání přiblížit se…
V tom jsou shrnuty všechny obtíže náboženského života. Často si člověk přeje vstoupit do Nebeského království docela nečekaně, nějakým zázračným a magickým způsobem, nebo, pravda, prostřednictvím nějakého skvělého činu. Ale ani jeden ani druhý způsob není ten pravý, jak najít vyšší svět. Člověk nemůže vstoupit do Boží přítomnosti nějakým podivuhodným způsobem, a při tom na zemi zůstávat lhostejným k potřebám Božího království a jeho zářné věčnosti, ani si nemůže koupit poklady Božího království nějakým druhem věčného skutku, nehledě na to, jak velký tento akt (dobrého a velkého skutku) může být. Přesto dobré skutky, svaté skutky, jsou nezbytné pro to, aby člověk vyrostl do vyššího života, získal jasnou vůli, dobrou touhu, nebeskou psychologii, srdce, které je čisté i spravedlivé.
Sklenice vody…
„A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, toliko ve jménu učedníka, zajisté pravím vám, neztratí odplaty své.“ (Mt 10,42)
V tomto výroku Pána je nejvyšší vyjádření nejmenšího dobra. „Sklenice vody“, to není moc.
Mít obecenství s druhými v dobrém duchu…
V každém obecenství mezi lidmi musí být bezpochyby dobrý duch: tímto duchem je Kristus, otevřeně zjevný anebo skrytý.
Ve jménu učedníka…
To je první krok k obecenství s jinou osobou ve jménu samotného Ježíše Krista. Mnoho lidí, třebaže ještě neznají Pána a podivuhodné společenství v Jeho jménu, mají mezi sebou nesobecké, čisté a lidské společenství, které je stále přibližuje ke Kristovu Duchu.
Menší dobro je nezbytné…
Ve skutečnosti je menší dobro pro lidstvo nezbytnější než to větší. Lidé si mohou vystačit se svými životy i bez toho, aby byli dobří; bez onoho menšího (dobra) však existovat nemohou. Lidstvo nezhyne z nedostatku většího dobra, ale z nedostatečnosti právě tohoto menšího dobra. Větší dobro není víc než střecha, postavená na cihlových stěnách toho menšího dobra.
Menší, snadnější dobro na této zemi zanechal pro člověka sám Stvořitel, který vzal na sebe všechno to větší dobro. Kdokoli činí to menší, sám vytváří, a skrze něj i sám Stvořitel – to větší dobro. Stvořitel dělá z našeho malého dobra své vlastní skvělé dobro. Neboť náš Pán je Stvořitel, který učinil všechny věci z nicoty, a tak je schopen stvořit i větší dobro z toho menšího.
Díky takové menší a snadné práci, která je vykonávána s největší jednoduchostí, si člověk postupně zvyká na dobro a začíná mu sloužit celým svým srdcem, zcela upřímně, a tímto způsobem vstupuje do atmosféry dobra, zasazuje kořeny svého života do nové země, do dobré půdy. Kořeny lidského života se rychle přizpůsobí této dobré zemi a brzy bez ní nemohou existovat… Takto je zachráněn člověk: z toho malého postupně vychází i to velké. „Věrný v maličkostech“ se postupně promění na „věrný ve větším“.
Náš mravní smysl…
Náš mravní smysl má zní: Odložte všechny teoretické úvahy, že je zakázáno zabíjet miliony lidí, ženy, děti a staré lidi; a buďte naopak spokojeni, že projevíte svůj mravní smysl tím, že v žádném případě nezabijete lidskou důstojnost svého bližního, ani slovem, ani narážkou ani gestem. Nenechte se zlobit maličkostmi „proti svému bratrovi bez příčiny“ (srov. Mt 5,22), nebo v každodenních životních situacích nemluvte lživě se svým sousedem. Jsou to maličkosti, malé věci bez velkého významu; ale zkuste to udělat, a uvidíte, co z toho vzejde.
Modlitba…
Je těžké se modlit v noci. Ale zkuste to ráno. Pokud se vám nepodaří modlit se doma, pak se o to pokuste alespoň tehdy, když jedete do svého zaměstnání, pokuste se s jasnou hlavou pomodlit „Otče náš“ a nechte slova této krátké modlitby zaznívat ve vašem srdci. A v noci se pak poručte s úplnou upřímností do rukou Nebeského Otce. To je opravdu velmi snadné.
A dejte, ano, dejte sklenici studené vody každému, kdo ji potřebuje; dát sklenici naplněnou až po okraj s jednoduchým citem lidského obecenství každému, kdo ho postrádá, to je úplně to nejprostší společenství, jaké je myslitelné.
„Ó báječná cesto malých věcí, zpívám tobě hymnu! Obklopte se, ó lidé, opásejte se malými dobrými skutky – řetězem malých, jednoduchých, snadných a dobrých pocitů, které nás nestojí nic, řetězem jasné myšlenky, slova a činu. Zanechme toho velkého a těžkého. To je pro ty, kteří milují ono těžké a náročné, ale nikoli pro nás, pro které Pán ze své milosti, pro nás, kteří jsme se ještě nenaučili milovat to větší, vylil všude menší lásku, která je dostupná všem zdarma jako voda a vzduch.“
připravil a přeložil MD
Zdroj:
St. Andrew Greek orthodox Church
http://saintandrewgoc.org/home/2014/7/3/the-little-things-in-life.html
Original source: Orthodox Heritage (Vol. 12, Issue 05-06)
