„Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.“ (Ef 2,20)
Starec Jevstratij (Golovanský)
Kdo se dnes může opravdově nazývat pravoslavným křesťanem?
Ten, kdo se může opravdově nazývat pravoslavným křesťanem, je takový člověk, který správně věří v Krista, a proto je skutečně pravoslavným křesťanem, který bezpodmínečně přijímá to, co nám o sobě On sám, Bohočlověk, zjevil, když žil mezi námi. Nicméně omezená lidská mysl nestačí k úplnému pochopení pravdy Evangelia, takže je nezbytné božské osvícení. Náš Pán, když vidí dobrou vůli, dává pravou víru, kterou také zdokonaluje:
„Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.“ (Žd 12,2)
To je jediný základ naší víry.
„Nebo základu jiného žádný položiti nemůže, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus.“ (1 Kor 3,11)
Ten, kdo přijímá to, co nám předali proroci a apoštolové Páně svými božsky inspirovanými spisy, správně věří v Krista. Proroci byli teologové a před stovkami a tisíci lety předpověděli díky vnuknutí Ducha Svatého události, které se přesně naplnily. Apoštolové opět slyšeli Krista na vlastní uši, viděli ho na vlastní oči a dotýkali se ho vlastníma rukama. Jak mohou ti, kteří byli vyučováni samotným Kristem, správně v Krista nevěřit? Proto nyní věříme správně i my, protože od chvíle, kdy jsme byli pokřtěni ve jménu Nejsvětější Trojice, jsme byli začleněni do „stavby“ apoštolů a proroků a k základnímu kameni, tj. k samotnému Ježíši Kristu.
„Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus.“ (Ef 2,20)
Správně věří ten, kdo přijímá přesně, bez přidávání či odebírání, vše, co učí Svatá, Všeobecná a Apoštolská Pravoslavná Církev, a kdo odmítá vše, co tato Církev odmítá.
Někdo si snad pomyslí: „A nemůže se i Církev mýlit?“
Kéž nás Bůh ochraňuje před takovou rouhavou myšlenkou! Mýlit se může pouze člověk, ne naše Církev. Církev je totiž neomylná jako její Hlava, Kristus, který ji nikdy neopouští:
„Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen.“ (Mt 28,20)
Pravý křesťan se dívá na všechny světské věci očima víry a chápe je myslí Církve. Za dobré, správné a nutné považuje jen to, co přispívá ke spáse duše a doporučuje to Církev. To, co však Církev nepovoluje, to pravý křesťan považuje za špatné a škodlivé.
Kdo věří, nejenže přijímá celou svou myslí a celým svým srdcem to, čemu učí naše Církev, ale také svou víru za všech okolností pokorně vyznává před lidmi. Neboť, jak říká apoštol Pavel:
„Neboť srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení.“ (Řím 10,10)
Jak žalostní jsou vskutku křesťané, kteří nejenže nevyznávají svou víru před nevěřícími a nehájí učení Církve před jejími nepřáteli, ale často se spolu s tzv. lidmi pokrokovými vysmívají jejímu učení (tzv. dogmatům Církve), pohrdají jejími tradicemi a neposlouchají její zákony a pravidla! Tito lidé ve své podstatě nejsou křesťané, nepatří k Církvi.
Také proto Pán řekl:
„Pakliť by jich neuposlechl, pověz Církvi. Jestliže pak i Církev neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.“ (Mt 18,17)
S vědomím, komu tedy svaté jméno pravoslavného křesťana skutečně patří, my, kteří ho máme, snažme se bez ustání ospravedlňovat ho svým životem a stavem, to znamená, snažme se být pravověrnými křesťany jak slovy, tak činy.
Proč se nazýváme pravoslavnými křesťany?
Pravoslavnými křesťany se nazýváme proto, že vyznáváme pravoslavnou víru, to znamená, že máme „pravou víru“ a Boha chválíme „správnou oslavou“ (názor, smýšlení o Bohu). To znamená, že věříme, aniž bychom cokoli přidávali nebo odebírali, v to, co nám zjevil Ježíš Kristus, učili nás Jeho svatí apoštolové, odevzdali nám zbožní Otcové a co zachovala naše Jedna, Svatá, Všeobecná a Apoštolská Církev, která je „sloupem a utvrzením pravdy“.
„Pakliže prodlím, abys věděl, kterak máš v domu Božím chovati se,
jenž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.“
(1Tim 3,15)
Zdroj:
Z knihy: Starec Jevstratij (Golovanskij) „Odpovědi na křesťanské otázky“. Svatý klášter Paraklétos, Řecko, 2012. (Otázky 32, 64)
Užitečné odkazy:
