Nevstal-li však Kristus z mrtvých, je vaše víra marná…
V jedné z nejvzácnějších kapitol Nového zákona zaujímá sv. apoštol Pavel, který hovoří o vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, velmi zajímavé a rozhodné stanovisko:
„Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěst klamná (prázdná), a klamná je i naše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu… Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nevstal z mrtvých ani Kristus. Nevstal-li však Kristus z mrtvých, je vaše víra marná… (píše sv. Pavel věřícím v Korintu). Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!“ (1 Kor 15,13-19)
Řecký metropolita Kaisarianijský Daniel píše ve své knize „Oslavený Ježíš Kristus“ o praktických důsledcích vzkříšení Ježíše Krista a vysvětluje přitom učení sv. apoštola Pavla:
„Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, všechno jeho učení a svědectví je klamné a nevěrohodné… Vždyť Pán jednou řekl: ,Zrušte chrám tento, a ve třech dnech jej zase vzdělám…‘ (Jan 2,19) a na jiném místě o sobě prohlásil: ,Já jsem vzkříšení a život.‘ (Jan 11,25) Jestliže tato slova, která Pán řekl, nejsou pravdivá nebo je není schopen uskutečnit, jakou důvěru můžeme vložit v jeho další učení?“
Metropolita Daniel se soustřeďuje na místo, které je v učení svatého apoštola zcela výsadní, když říká:
„Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, křesťané se nemohou spolehnout ani na základ své víry. Není-li prázdný Kristův hrob, křesťanská víra je tím nejprázdnějším a nejnevěrohodnějším klamem. V takovém případě naše víra v nesmrtelnost duše a věčnost nemá žádnou oporu… Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je naše hlásání, marná je naše víra, lživé je naše svědectví, nesmyslná je i naše svatost…“
Bylo by zvláštní slyšet tato slova beznaděje, kdyby nebylo učení sv. Jana Teologa, na něž zaměřuje svou pozornost i metropolita Daniel. Svatý Jan Teolog usilovně vyzývá všechny věrné:
„Synáčkové moji, zůstávejte v něm (v Kristu), abychom, když by se ukázal, měli smělé doufání a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu…“ (1Jan 2,28) a dále: „Nejmilejší… víme pak, že když se (Pán) ukáže, podobni jemu budeme, neboť jej spatříme takového, jaký je.“ (1 Jan 3,2)
Když slyšíme tato slova nejmilejšího Pánova apoštola a jsme svědky slavného Kristova vzkříšení, stáváme se těmi „nejšťastnějšími lidmi“ pod sluncem, neboť, jak říká metropolita Daniel, „máme v osobě Krista toho nejvěrnějšího přítele“, „v Kristu máme neomylného průvodce, který nás vede po stránkách božských slov“, „žijeme jedinečný život, který v tomto světě stojí za to žít“, „máme tu nejpodivuhodnější výsadu hlásat Krista ukřižovaného a vzkříšeného“ a „máme tu nejslavnější naději, že jednoho dne navždy budeme s Pánem…“ (Sol 4,17).
Drazí bratři a sestry v Kristu, přeji si, aby nám všem v těchto dnech zazářil Kristus, abychom mohli všichni spatřit slávu jeho tajemného vzkříšení, které se, jak praví sv. Simeon Nový Teolog, děje i v každém z nás, pokud si to sami přejeme…
Kristus vstal z mrtvých!
Ať navždy zní v našich srdcích, myslích a duších tato vítězná slova!
V pravé Kristově lásce Váš Michal Dvořáček
(v r. 2007 odpovědný redaktor Dobrého pastýře,
Brněnského pravoslavného věstníku)
DP 15, 2007
