Archim. Christoforos Grigoriatský
Igumen Posvátného monastýru ctih. Řehoře
na Svaté Hoře Athos
„Důvěra v Boha přináší pokoj naší duši“
Hlas Svaté Hory v době koronaviru
(plné znění dřívějšího úryvku z homilie starce Christofora)
Část druhá
A když se vrátíme, vrátí se i část Církve a postupně se napraví celá Církev. Protože pokud věnujeme pozornost tomu, „co dělá jeden a co dělá druhý“, zatímco my děláme ještě horší věci než oni, protože kritizujeme ostatní lidi, v čem bude náš užitek? Nikomu nic dobrého nepřineseme. Když jednáme s ostatními, tak to nepřináší žádný zisk. Protože ani my ani oni nezískávají žádný prospěch, a my býváme naopak poškozeni. Takto ale Církev nemůže postupovat.
To vše jsem nyní řekl u příležitosti posledních událostí spjatých s koronavirem, abyste neposlouchali různé scénáře, které se tu a tam objevují, protože nevíme, co se stane. Ať je to jakkoli, Antikrist přijde, jak prohlásila naše Církev. Ale nevíme, kdy přijde. Buďme však připraveni. Kromě toho, pokud přijde Antikrist, na čem nám záleží? Nade vším je přece Kristus. To znamená, cožpak stojí Antikrist nad Kristem? Ne, v žádném případě. Nakonec zvítězí náš Kristus.
Lidské plány nemohou zvítězit. Pokud věříme v Boha: „Pokud je Bůh s námi, kdo je proti nám?“ Nenechte se zmást a rozrušit. Pouze čiňte pokání. Mějte náležité pokání a navraťte se k Bohu. Pokuste se na to zaměřit. Pokud se totiž nepokoříme, Boží milosrdenství nemůže vejít do našich životů.
A nyní si přečteme něco z díla abba Barsanufia, v jehož době se událo něco podobného, co se děje dnes u nás.
Prosba (Parakléze) Otců hesychastů z Monastýru (Kinovia) k velkému jejich starci Barsanufiovi za okolní svět
„A protože svět je v nebezpečí, prosíme tě, starče, my všichni, aby ses přimluvil u Boží blahosti, aby odvrátil svou (hrozivou) ruku a navrátil svůj meč zpět do jeho pochvy. Postav se doprostřed těch, kteří padli, i těch, kteří stojí se svatým kadidlem svých modliteb, a zastav onoho Ničitele. Povznes svůj svatý oltář (posvěceného svého otcovského srdce) k přesvětlým a svatým nebeským příbytkům, aby již přestal Boží hněv. Neboť my tě prosíme a snažně tě žádáme, smiluj se nad světem, který nyní hyne. Rozpomeň se na nás, kteří k tobě patříme. Ukaž také v tuto přítomnou hodinu svou slitovnost a podivuhodné Boží skutky, neboť Jemu náleží sláva na věky věků. Amen.“
Odpověď starce Barsanufia
„Bratři, nacházím se v zármutku a v bědování kvůli Božímu hněvu, který visí nad celým lidstvem, neboť vše, co nyní činíme, je v protikladu k Boží vůli. Náš Pán pravil: „Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.“ (Mt 5,20) My jsme však dospěli do naprostého opaku. Naše nezákonnosti převýšily v mnohém nezákonnosti národů jiné víry. A je mnoho těch, kteří prosí Boží lidumilnost, aby se Bůh přestal hněvat na lidstvo – ačkoli my dobře víme, že nikdo není lidumilnější než sám Bůh –, ale Pán nechce udělit svou milost, neboť mu v tom brání množství hříchů, které se dějí ve světě. Žijí nicméně tři muži, kteří díky Boží blahodati dosáhli dokonalého stupně jejich duchovní obnovy a nadále se vší oddaností pracují ve prospěch Jeho vůle, neboť tito mužové překonali hranice přirozenosti a přijali moc „svazovat a rozvazovat“, „odpouštět“ a „zadržovat odpuštění“ různých hříchů. Tito (mužové) stojí a bdí před každým hrozivým neštěstím a vedou zápas za to, aby nebyl úplně a ve zlomku vteřiny zničen celý svět, celá ekuména. A opravdu, díky jejich modlitbám Pán nadále prodlužuje spolu se zkouškami také svůj soucit. Bylo jim řečeno, že ještě chvíli bude trvat (Boží) hněv. Spolu s těmito muži se tedy modlete i vy. Modlitby těchto tří se setkávají u vchodu do Horního (nebeského) Oltáře Otce Světel. Radujte se tedy spolu s nimi i vy a nacházejte své potěšení ve věcech nebeských. A když se poté rozhlédnou a zahledí k zemi, společně se rmoutí a pláčou a bědují kvůli všemu tomu zlu, které se na zemi děje, a odklánějí od ní Boží hněv. Těmito muži jsou: Jan v Římě, Eliáš v Korintu a ještě jeden další (muž) v eparchii Jeruzaléma. Pevně věřím, že se jim podaří pohnout Božím soucitem a slitovností. Ano, podaří se jim to. Amen! Můj Bůh (který udílí své slitování mně nehodnému) nechť Vás posílí, abyste zaslechli a pozdvihli tíhu hoře a utrpení, které vzbuzují všechny ty věci, o kterých jsem vám říkal, neboť tyto věci jsou nepřístupné těm, kteří nemají dar (charisma) je chápat.“[1]
Vidíte, Bratři, že svatý Barsanufios, který žil v 6. století, kdy panovala podobná obtíž v celém světě, říkal, že cokoli lidé činí, tak je to v protikladu k Boží vůli. A také my, lidé dnešní doby, jsme se daleko vzdálili od toho, co si přeje Bůh.
Jeden asketa jednou řekl: „I když jsem tolik let na poušti, ještě jsem neučinil Boží vůli. Nepodařilo se mi, byť jen na jeden jediný den, učinit (ve všem) Boží vůli. Zítra se budu snažit a zápasit za naplnění Boží vůle.“ A proto nezůstal ve své kelii, aby se zde modlil, jak měl každý den ve zvyku, nýbrž vzal vak, naplnil ho obilím a odešel do mlýna, aby ho zde nechal pomlít. Jakmile ale dorazil do mlýna, přišel nějaký jiný člověk a tomuto asketovi řekl: „Otče, mohu si teď nechat pomlít své obilí, neboť velmi pospíchám?“ Asketa řekl: „Dobře, pomel si ho,“ protože uvažoval takto: „Co po mně nyní Bůh žádá? Abych (tomuto člověku) dal přednost.“ Když tento cizí člověk dokončil svou práci, přišel ve stejném okamžiku další. A tímto způsobem uběhl celý den, jelikož každou chvíli přicházel někdo další, takže (náš) asketa nakonec odešel s nepořízenou, aniž by stihl pomlít své vlastní obilí. Tehdy však získal od Boha odpověď, která zněla takto: „Dnes jsi učinil mou vůli ve všem.“
Vidíte? Musíme si dávat pozor a každou chvíli se ptát, jaká je Boží vůle.
U svatého Efréma Katunakiotského, který, jak dobře víte, měl velmi přísného starce, často na mysl přicházela myšlenka, aby od svého přísného starce odešel. Říkal si: „Tak zítra už odejdu.“ Poté zase říkal: „Tak odejdu příští týden.“ A zase jindy uvažoval takto: „Určitě odejdu na Paschu, na Vánoce atd…“ A tak uplynulo 40 let, které strávil spolu se svým (přísným) starcem. Když zesnul jeho starec a svatý Efrém se s ním přišel naposledy rozloučit a obejmout ho (před tím, než ho pohřbil), ve svém nitru pocítil, že to, co učinil (že se svým starcem zůstal), byla vpravdě Boží vůle a že ho to vedlo k jeho spáse. Ve své mysli uslyšel tato slova shůry: „Jestliže bys neučinil to, co byla pro tvůj život Boží vůle, a odešel bys, tak bys byl zcela jistě ztracen.“ Tuto zprávu od Boha starec získal. A proto Bohu poté pravil: „Dobře, a proč jsi mi to (Bože) neřekl dříve, že právě to byla Tvoje vůle, abych se v životě tolik netrápil?“ A Bůh mu odpověděl: „Neboť jsem chtěl vidět Tvou vlastní dobrou vůli a odhodlání.“
Konec druhé části.
Připravil a přeložil Michal Dvořáček.
Poznámky pod čarou:
[1] Βαρσανουφίου και Ιωάννου. Κείμενα διακριτικά και ησυχαστικά Ερωταποκρίσεις. Έκδ. Ετοιμασία. Ι. Μονής Τιμίου Προδρόμου, Καρεάς 1997, sv. Γ΄, 569, s. 59-63.
Původní pramen:
ΧΡΙΣΤΟΦΟΡΟΥ, αρχιμ.: Η εμπιστοσύνη στον Θεό φέρνει την ανάπαυσι της ψυχής. In: Ο ΟΣΙΟΣ ΓΡΗΓΟΡΙΟΣ (ετησία έκδοσις της Ιεράς Κοινοβιακής Μονής Οσίου Γρηγορίου), Άγιον Ορος. Περίοδος Β΄, roč. 2020, č. 45., s. 69-84.
