SLOVO PRVNÍ
„Život v Kristu se uskutečňuje působením svatých tajin Křtu, Myropomazání a božského Přijímání“
Slovo místo úvodu
Drazí Bratři a sestry v Pánu!
Dovolte, abych se s Vámi touto cestou podělil o jeden nepatrný překlad, pro mne však o to významnější, čím osobnější, nezapomenutelnější a radostnější jsou okolnosti samotného získání knihy, z níž první a zásadní kapitolu (Slovo první) jsem před deseti lety pracovně přeložil.
Jedná se o knihu svatého Mikuláše Kabasily, velkého otce a teologa Pravoslavné církve, který byl souputníkem svatého Řehoře Palamy, k jehož nejznámějším dílům patří právě „Život v Kristu“, dílo plně zasvěcené svatým Tajinám a popravdě zásadní pro náš každodenní duchovní život a jeho růst v něm.
Samotnému překladu předcházela moje o několik let dříve vykonaná cesta do Řecka, kam jsem doprovázel svého duchovního pastýře, otce Jozefa. Spolu s ním jsme tehdy navštěvovali místa spjatá s mnoha zajímavými a velmi důležitými pravoslavnými poutními křižovatkami, vydavatelstvími, ale také poznávali osoby, které na nás právě v „té době“ a „na tom místě“ čekaly, aby nám předaly něco cenného a pozoruhodného. A proto „sláva Bohu za vše“!
Jedna z našich spanilých cest vedla také do Souroti nedaleko Soluně, kde působí věhlasné Hesychastérium svatého Jana Theologa a kde je rovněž umístěn hrob svatého starce Paisije Svatohorce.
Od místní ctihodné igumenky Filothei jsme obdrželi mnohé vzácné dary v podobě kvalitních knih na různá duchovní témata, počínaje „Posláními“ starce Paisije, které mě osobně pak provázely v prvních letech mého duchovního života, a konče jedním velevýznamným dílem, a sice „Životem v Kristu“ sv. Mikuláše Kabasily, jehož „První slovo“ je nyní předmětem našeho zájmu.
Jen díky tomu, že mnišky z Hesychastéria sv. Jana přeložily toto původně katharevusou psané dílo, napsané ve 14. století, do novodobé řečtiny, mohl jsem se už tehdy, a ještě dnes to vnímám jako poměrně smělý pokus řečtináře začátečníka, přeložit první „Slovo“ této knihy do češtiny.
Dlouhé roky přebýval tento překlad tak trochu zapomenut v šuplíku mé pracovny. S výjimkou čtení na několika málo seminářích, kde jsem ho přednášel tehdejším studentům Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově.
Od té doby zůstávalo toto věhlasné a vynikající Slovo ukryto „pod mým svícnem“, takže na něj nedopadaly paprsky světla „pravoslavné veřejnosti“, a nezbývalo mnoho, že tam zůstane ještě nadlouho odloženo.
Cosi mne ale osvítilo, či spíše „Kdosi“, a já právě teď a nyní tuto knihu znovu otevřel a nahmatal pod svícnem kdysi provedený překlad. A díky těmto nevyzpytatelným okolnostem a Božímu řízení se k tomuto překladu, jak pevně věřím – k naší všeobecné duchovní útěše a užitku –, po téměř dvaceti letech od získání této krásné knihy, znovu vracím…
Sláva Bohu za vše!
Dílo sepsáno: 14. století
Vydáno v novořečtině: 1990
Získáno darem: v létě 2003
Přeloženo s velkým zápalem: v zimě 2009
Přepsáno s mírnými obtížemi: v létě 2010
Znovu oprášeno s velkou radostí: na jaře 2020
V Brně dne 14. dubna 2020
Michal Dvořáček, autor překladu
O životě svatého Mikuláše Kabasily
Svatý Mikuláš Kabasila[1] (1300(20)–1371), arcibiskup soluňský, jedna z blízkých osob svatého Řehoře Palamy, vešel do dějin Církve jako jeden z nejvýznamnějších představitelů pravoslavné teologie 14. století.
Kabasilův duchovní odkaz je mimořádně bohatý a díky neustálému zájmu je jeho dílo překládáno do mnoha jazyků, vydáváno a dále zkoumáno. Zprávy o jeho životě jsou nicméně spíše sporé a často si protiřečí.
Podle názoru nejvýznamnějších ruských byzantologů se Kabasila narodil v Soluni okolo roku 1300 a zemřel jako arcibiskup svého rodného města roku 1371. V souladu s názory řeckých byzantologů je narození svatého Mikuláše třeba datovat do doby o něco pozdější, konkrétně do let 1320 po Kristu.
Své příjmení získal Kabasila podle své matky, která je také nazývána „sestra tří biskupů“. Z nich vyniká zejména učený teolog Nil Kabasila, jenž jako biskup duchovně spravoval soluňské arcibiskupství kolem roku 1340. Některé rukopisy ale Mikuláš podepisoval jako „Mikuláš Kabasila a Chamaëtu“ – přičemž Chamaëtu bylo rodové jméno jeho otce. Zprávy o Mikulášově otci se dochovaly jen díky jejich vzájemné korespondenci z doby Mikulášových studií v Konstantinopoli, což bylo asi někdy v letech 1335–1340 po Kristu.
Mikulášův zájem o vědy se projevil již ve školních letech.
V dopise otci píše: Už dříve jsem byl velmi horlivý, co se týče vědy o hvězdách, jejímž otcem je Ptolemaios. Tehdy také asi vznikl jeho „Výklad třetího dílu Ptolemaiovy veliké Soustavy“, v němž se pokusil vyřešit některé problémy, které jsou formulovány v dílech alexandrijských matematiků a astronomů ze 4. století.
Nejznámějším Kabasilovým přítelem byl Démétrios Kydónés, vynikající politik a ve své době pozoruhodný spisovatel, a současně horlivý přívrženec Tomáše Akvinského a dalších západních teologů a filosofů. Mikuláš s ním studoval v Konstantinopoli, kde tesknili po společném domově – Soluni, ozdobené nádhernými chrámy a oplývající mnoha světci a mudrci.
Literární odkaz Mikuláše Kabasily je velmi bohatý, zejména jeho korespondence s různými osobami. Jeho dopisy svědčí o jeho neutuchajícím a hlubokém zájmu o klasickou literaturu, filosofii a umění. Ve svých dopisech zdůrazňuje povinnost teologa rozvíjet intelektuální vlohy, dané mu od přírody. Neboť je jakoby nehotový ten, kdo neprospívá ve věcech, k nimž byl nadán.
Kromě klasických věd se Mikuláš vyznal i v právu, astronomii a dalších vědách. V teologii se pak vzdělával pod přímým vedením svého strýce, Nila Kabasily. Po jeho smrti mu z vděčnosti napsal epitaf: Tento hrob ukrývá tělo znamenitého Nila, čistý příbytek panenské duše. Nejblaženější Nile, ty, jenž nyní záříš, dosáhl jsi nebe a zbavil jsi i nás zraku, když jsi zavřel své překrásné oči.
Doba, v níž Mikuláš Kabasila žil, byla pro Byzanc velmi složitá, ba až tragická.
Křižáci a latinská okupace, narůstající hrozba ze strany Turků a Srbů, to vše jen zvětšovalo zmatky a anarchii v říši. A právě tehdy čelní představitelé Byzance, chtějíce zachránit svou vlast před záhubou, vyzývali své krajany k duchovnímu rozvoji a obrození. Nejvýznamnějším zastáncem tohoto hnutí byl právě Mikuláš Kabasila. Aktivně se účastnil života říše, těžce prožíval smutné události, kdy se obyvatelé Soluně rozdělili na vzájemně znepřátelené strany zelótů a urozených. Navzdory tomu, že sám pocházel ze vznešeného rodu, podporoval Kabasila zelóty, pokud to vyžadovaly zájmy vlasti. Konkrétně jeho řeč „Proti lichvářům“ je jasným důkazem jeho porozumění a sounáležitosti s potřebami svého národa, jenž byl vykořisťován nejrůznějšími správci, kteří často skrývali své temné skutky za světlé ideály Církve.
Mikuláš Kabasila byl ochráncem svého národa, přál si spravedlivou společnost, jak to dokládají jeho práce „Zbožné Augustě o zisku“ a „O nezákonně se opovažujících vládnouti nad svatostí“. Během strašného krveprolití v srpnu roku 1345, kdy zelóti pobili téměř všechnu soluňskou aristokracii, byl Kabasila jedním z mála, komu se podařilo zachránit – a to jen díky pomoci lidu.
Roku 1347 přišel Kabasila do Konstantinopole, kde se stal důležitým hodnostářem na dvoře císaře Jana Kantakuzena. Byl vyslancem v paláci císařovny Anny Savojské a doprovázel nově zvoleného soluňského arcibiskupa Řehoře Palamu na jeho stolec. Se svatým Řehořem je patrně spojen i další vliv tohoto světce na Mikuláše Kabasilu.
Roku 1353, když osiřel konstantinopolský patriarší stolec, byl mezi třemi kandidáty, které sněm předložil císaři, i laik Kabasila, což bylo velmi nezvyklé a svědčilo to o mravní a duchovní výši tehdy ještě mladého Mikuláše.
V únoru 1354 pronesl Kabasila při korunovaci (spolu)císaře Matouše Kantakuzena slavnostní řeč. A téhož roku vstoupil do dějin Církve jako arcibiskup soluňský.
Panuje domněnka, že Mikuláš Kabasila nespravoval soluňskou arcibiskupskou katedru příliš dlouho, protože poslední tři desetiletí svého života strávil v pokojných podmínkách v Konstantinopoli, jakož i v různých klášterech, které mu byly drahé. Právě tehdy napsal svá klasická díla „Výklad Božské liturgie“ a „Život v Kristu“.
Ve svých dílech se Mikuláš Kabasila profiluje jako zastánce pravoslavné svatootcovské tradice a hesychastického učení.[2]
Pravoslavná církev oficiálně kanonizovala Mikuláše Kabasilu jako světce 19. července 1983, přičemž den jeho nebeské památky byl stanoven na 20. června.
Úvodní slovo k dílu svatého Mikuláše Kabasily
Dílo svatého Mikuláše Kabasily „Život v Kristu“ vzniklo za účelem prohloubení duchovního života člověka, který se uskutečňuje prostřednictvím svatých tajin, jakož i díky bezmezné lidumilnosti Boha, který otevřel tyto brány, aby nás uvedl do věčnosti.[3]
Text díla svatého Mikuláše Kabasily (Περί της εν Χριστώ ζωής) představuje specifický příklad pravoslavného duchovního a etického života. Dílo bylo sepsáno v době zmítané usilovným společenským vřením a napjatým duchovním kvasem. Přináší svědectví, živé a nezpochybnitelné, o pravdě, o člověku a jeho životě.
Archetypem člověka je Kristus. A pravda o životě se nachází v životě Krista. Vtělení Boha otevřelo cestu k uskutečnění theose člověka. Kristův příchod na svět daroval světu „cestu“, k jejímuž následování je člověk povolán, aby se mohl povznést k Bohu. Tato cesta, jež člověka postupně, ale zcela svébytně uvádí do theose, začíná tam, kde skončil kenotický sestup Krista. Začíná okamžikem (Jeho) smrti. A člověk poté umírá spolu s Kristem, aby se stal účastníkem Jeho života a Jeho boholidské slávy. Tajemně umírá, aby mohl žít skutečným životem.
Život v Kristu bývá tajemně usměrňován účastí člověka na církevních tajinách. A tento život v Kristu se tak stává základem života každého opravdového křesťana. Každý den se snaží více a více umrtvovat vlastní život (sebe sama), aby v něm mohl čím dál plněji žít Kristus, který by vedl jeho myšlenky, skutky, energie, aby se vše v lidském životě mohlo stát po vzoru Krista.
Člověk tak postupně a zcela neochvějně začíná „žít s Kristem, žít pro Krista a v souladu s Kristem“. Kristus takovému věřícímu naopak nabízí vše ze svého života… Stává se pro něho vším.
Jak uvádí ve své knize sám její spisovatel (Mikuláš Kabasila), život v Kristu se počíná od nynějška a završuje se v budoucím věku. Současný i budoucí život se tedy propojují a prolínají organicky. Budoucí život existuje již v tomto nynějším životě, bez toho ovšem, aniž by s ním splýval. A naopak, můžeme říci, že současný život připravuje podmínky pro ten budoucí, aniž by ovšem bylo v jeho možnostech obsáhnout veškerou jeho velkolepost. Příprava na budoucí život začíná okamžikem, kdy se člověk stává členem Těla Kristova, Církve. Zde člověk získává nezbytné duchovní zkušenosti či spíše energie, které jsou předpokladem k zakoušení blaženosti budoucího života, bez nichž však zůstává člověku nebeská blaženost nadále nepřístupná.[4]
Připravil a přeložil Michal Dvořáček
(na pokračování)
Poznámky pod čarou:
[1] řec. Άγ. Νικόλαος Καβάσιλας
[2] Zpracováno dle Předmluvy ke knize Mikuláš Kabasila: Výklad Božské liturgie (Praha 2007) a dalších pramenů.
Další užitečné prameny:
- http://www.theofil.cz/detail.php?id=VAR0024
- Ἅγιος Νικόλαος Καβάσιλας, μέγας μυστικὸς θεολόγος καὶ ὀρθόδοξος ἀνθρωπιστής: http://users.uoa.gr/~nektar/orthodoxy/tributes/agios_nikolaos_kabasilas/index.htm
- Άγ. Νικόλαος Καβάσιλας: http://www.myriobiblos.gr/texts/greek/kavasilas_theotokos2.html
Βίος και απολυτίκιο του Αγίου Νικολάου του Καβάσιλα, του οποίου η Εκκλησίας μας τιμά την μνήμη στις 20 Ιουνίου: http://www.xfe.gr/modules.php?name=News&file=article&sid=179
Απολυτίκιο
«Ως θειος διδασκαλος, και υποφητης και σοφος, δογματων της πιστεως, και αρετων ιερων, Νικολαε Οσιε, ελαμψας εν τω κοσμω διαβιου και λογου. Οθεν Θεσσαλονικη τη ση δοξη καυχαται, και ποθω εορταζει, την πανσεπτον μνημην σου»
Více viz: http://vatopaidi.wordpress.com/2010/06/20/….
- Nikolaos Kabasilas: http://de.wikipedia.org/wiki/Nikolaos_Kabasilas
- NIKOLAOS KABASILAS-CHAMAËTOS, Mystiker und Philosoph: http://www.bautz.de/bbkl/n/nikolaos_k_cha.shtml
[3] Poznámka autora překladu (Prvního slova):
- Překlad do češtiny byl proveden z novořečtiny.
- Pramenem pro překlad z archaické řečtiny do novořečtiny sloužil text ze Sborníku: Ελληνική Πατρολογία του MIGNE (T. 150) a doplněný o opravy dle kodexu Ι. Μ. Ξενοφόντος
- Περί της εν Χριστώ ζωής. Λόγοι επτά του άγιου Νικολάου Καβάσιλα. Σε μετάφραση. Έκδ. Ιερού Ησυχαστήριου Ευαγγελιστής Ιωάννης ο Θεολόγος. Σουρωτή. Θεσσαλονίκη, 3η έκδοση
[4] Předmluva: Profesor Athénské univerzity Georgios Mantzaridis a gerontisa Filothea, představená Hesychastýria sv. Jana Theologa v Souroti.
