„Důvěřuj Bohu, On se tě ujme,
choď cestou přímou a doufej v Něho.“ (Sír 2,6)
Drahý a důstojný otče Jozefe, požehnejte!
Slušelo by se, aby Vám byla při příležitosti Vašeho dnešního významného životního a rovněž církevního jubilea vručena nějaká pamětní medaile, církevní ozdoba či děkovná plaketa…
Nic takového však pro Vás, drahý otče, nemáme. Naším jediným, ale za to upřímným darem k Vašemu „trojímu listopadovému výročí“ je naše láska v Kristu, naše dobré stání v pravoslavné víře, náš duchovní život, naše vytrvalá účast na tomto boholidském a svatém společenství, „které utvrdila Boží pravice“ a které Vy svýma rukama den co den, již dlouhých a úctyhodných 40 let, žehnáte.
Jak významné musí být pro kněze výročí jeho diákonského a následně i kněžského svěcení, kterým bylo stvrzeno jeho zasvěcení se Bohu, a jak bytostně se dotýká jeho osobního i rodinného života, když ten začíná být proměňován životadárnou silou Boží blahodati pramenící ze svatých Tajin a inspirující ho životy našich svatých, kteří nalezli u Boha zalíbení!
Svaté Písmo před námi nijak neskrývá, a naopak nás poučuje o tom, abychom si byli vědomi existence mnoha těžkostí a trápení, které člověka v jeho životě potkávají. A obzvláště toho, kdo chce žíti v souladu s Božími přikázáními. „A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, protivenství míti budou.“ (2 Tim 3,12) Svatý apoštol Pavel hovoří o tom, že máme žít jako dobří vojíni Ježíše Krista. Podobně nás svatý Apoštol nabádá, abychom vedli náš duchovní zápas podle pravidel, neboť ten, kdo tak bude činit, získá náležitou odměnu (srov. 2 Tim 2,3-5), tj. neporušitelný věnec slávy (srov. 1 Pt 5,4).
Náš pozemský život nás přivádí k úvahám o jeho smyslu, o dobru a zlu, o spravedlnosti a kráse… Když přicházejí dny plné zkoušek, tážeme se „proč“, místo toho, abychom za vše děkovali Bohu. Avšak Vy, otče, Vy stojíte dál, nepohnutě a skálopevně, a vedete svůj zápas za nás za všechny nehledě na strastiplné překážky. Jako bychom slyšeli vyznání svatého apoštola Pavla: „A tak všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli spásy v Kristu Ježíši a věčné slávy.“ (2 Tim 2,10)
A my dobře víme, že jako „Dobrý pastýř, který pokládá svůj život za ovce“ – také Vy osobně snášíte mnohá protivenství a těžkosti, a to vše činíte, abychom i my, Vaši duchovní synové a dcery, mohli dosáhnout spásy v Kristu Ježíši!
Věřím, že budu hovořit za všechny, za celou naši krásnou brněnskou farnost, když vyjádřím silné dojetí při myšlence na to vše, co jste ve svém životě pro nás a pro naše místní brněnské církevní společenství v Pánu Ježíši Kristu za celý svůj život vykonal, a pevně doufáme, že ještě vykonáte. Vzpomínám si, kolikrát jste v našem drahém a historickém chrámu sv. Václava pod Špilberkem přál různým hostům, kteří do něj zavítali. Jak srdečně jste vítal různé poutníky, kněze či biskupy, kteří přijeli na Vaše pozvání. Každého z nich jste vždy na závěr, po svaté liturgii oslovil, zmínil jeho dobré dílo pro Církev a bližního, a pak na samý závěr mu zapěl Mnoholetí! Když zavřu oči, vidím těchto událostí desítky ba stovky, stále jsou nesmírně živě uloženy v mé paměti.
A je zde mnoho dalších svědků, kteří stáli po Vašem boku ještě dříve než já… Jsou všude kolem, na tomto místě, v tomto svatém společenství věřících, a Vy je jako „Dobrý pastýř“ přivádíte k živým pramenům duchovního života, ke svatým Tajinám, a vedete je skrze úskalí duchovního života k jejich cíli, neboť smyslem lidského života je jednota s naším Hospodinem.
Je téměř nemožné vyjmenovat či vyčíslit všechny plody Vaší práce pro svatou Kristovu Církev, které jsou bezpočetné a neomezují se pouze na naši brněnskou farnost. A celé toto Bohem požehnané dílo navíc pokračuje! Sláva Bohu za to! A Vy s Boží pomocí i nadále, bez ohledu na překážky a námahu, dál konáte důstojné a bohulibé kněžské poslání, jakož i pastýřské a kazatelské skutky lásky, dál a vytrvale křtíte a pomazáváte svatým myrem děti i nově příchozí zájemce o přijetí pravoslavné víry. Mnohé z těch stovek a tisíců pokřtěných, které jste uvedl do duchovního života a zralosti, jste poté často i vlastnoručně oddal a zpovídal. A pak, když nastal závěr nějakého křesťanského života, tak jste zaopatřoval duši zesnulého věřícího jako vzácný obraz Boží… a vyprovázel ho do věčného života.
Kolik dobrých skutků, kolik neviditelné Vaší práce zůstalo jen před námi lidmi nepovšimnuto, nikoli však před Hospodinem, Který všechno vidí a Který každého bude soudit podle své velemoudrosti a podle svého milosrdenství. Tak jste nás to učil, drahý otče!
A za Vaše velké a bohumilé dílo, pomoc, péči a útěchu, za to vše, co jsme byli učiněni hodnými osobně spatřit, povšimnout si a pozorovat v našich vlastních životech, za to vše Vám ze srdce na tomto místě děkujeme.
My dobře víme a vyznáváme, že Vy jste náš dobrý pastýř, který nás dobře zná, a my známe jej… (srov. Jn 10,14).
A to je také náš největší a nejvzácnější dar pro Vás. Naše láska v Kristu! To, že jsme pochopili něco z toho velkého a spasitelného díla naší svaté Církve, jemuž jste zasvětil svůj osobní život a kterému jste nás učil svým neopakovatelným pastýřským a navýsost praktickým církevním životem, Vaší modlitbou a dobrými skutky pro blaho bližního a ke slávě svaté Kristovy Církve.
Bůh Vás ochraňuj. Bůh Vám děj pevné zdraví! Děkujeme Vám za vše!
Na mnohá a blahá léta!
jménem Vašich věrných farníků
Michal Dvořáček
V Brně dne 27.11.2022
Chrám Krista Spasitele, Karáskovo nám.
Fotogalerie:
